Rozhovor s VLADIMÍREM PAVLÍČKEM
Historicky prvním velvyslanectvím z tehdejších socialistických zemí na Kubě po revoluci, která svrhla diktátora Fulgencia Batistu, byla ambasáda ČSSR. Náš první velvyslanec JUDr. Vladimír Pavlíček zastával diplomatický úřad od dubna 1960 do dubna 1964. Tedy v době, kdy se historicky formovala mladá kubánská revoluce. Hned první den se seznámil s Fidelem Castrem, ale stejně dobře si rozuměl s jeho bratrem Raúlem a také s Che Guevarou.
Někdejší diplomat je nositelem nejvyšších státních vyznamenání Kubánské republiky - Řádu Playa Girón a Řádu Solidarity. Byl dekorován i nejvyššími řády Argentiny a Kolumbie - San Martína a San Carlose.
V rodinném albu má i fotografii císaře Etiopie Haile Selassieho s císařovým vlastnoručním podpisem a věnováním v amharštině. Tento snímek s císařem má úroveň řádu.
Vladimír Pavlíček, žijící na pražském sídlišti Barrandov, poskytl Obrysu-Kmeni exkluzivní rozhovor, obsahující dosud nezveřejněná fakta.
Jak vzpomínáte na začátky na velvyslaneckém postu v Havaně?
Na jaře 1960 se mnou přiletěla do Havany první oficiální čs. delegace, vedená náměstkem ministra zahraničního obchodu ČSSR Františkem Marešem, který rovněž zastupoval Omnipol, obchodující se zbraněmi. Dalším mužem delegace byl jeden z pracovníků ministerstva zahraničního obchodu a naší banky.
Mareš mi nabídl, abych s ním šel večer na schůzku s Fidelem Castrem. Odvětil jsem mu, že ještě nemám pravomoc na Kubě fungovat jako velvyslanec, protože jsem nepředal pověřovací listiny prezidentu Osvaldo Dorticosovi, jenž právě pobýval na státní návštěvě v Peru. František mě přece jen přesvědčil, abych ho hned první den našeho pobytu v Havaně večer provázel k Fidelovi. Doprovázel nás Flavio Bravo, později předseda kubánského parlamentu, starý komunista.
Kde se schůzka konala?
Flavio Bravo nás přivezl do vily v Cubanacanu, moderní části Havany. Fidel nás již čekal s Juanem Escalonou, právním poradcem Raúla Castra a pozdějším ministrem spravedlnosti. Ještě zde sekundoval kapitán Causse, Raúlův poradce přes zbraně. Povídám Fidelovi: Komandante, musím se vám omluvit. Za co byste se omlouval, podivil se Fidel, vždyť jste teprve odpoledne přiletěl do Havany s rodinou. Ale já ještě nemohu vykonávat svůj úřad, protože jsem dosud oficiálně nepředal prezidentu Dorticosovi pověřovací listiny, upozornil jsem. Fidel se přívětivě usmál. Podal mi ruku a řekl: »Tak tímhle stiskem ruky u nás začínáte fungovat. Máme příliš důležité věci.«
To bylo originální a nezvyklé přivítání. O čem jste s Castrem jednali?
Jednalo se o dodávkách zbraní, obchodní výměně a vyslání expertů. Později náš bankéř vytáhl rozpis, jenž rozvrhoval, které zboží, dodané z ČSSR na Kubu, a v jakých měnách mají Kubánci platit.
Já seděl vedle Mareše a špitám mu: Františku, to přece nejsou věci k jednání s Fidelem. Proč to tady přednáší!? To jsou věci v kompetenci Che Guevary, šéfa kubánské Národní banky. Fidel se zarazil a nad těmi bankéřovými papíry zvedal obočí. Divil se, co mu to přednáší. Na Fidelovi jsem tehdy postřehl určité zklamání. Blas Roca mi potom v noci volal, že se mnou potřebuje mluvit a naznačil Fidelovo zklamání.
To vás asi zaskočilo?
Obhájil jsem Mareše a řekl, že z politického i obchodního hlediska pro Kubu má porozumění, ale ten bankéř měl bohužel zřejmě své příkazy z banky.
Hned večer nás Che pozval do Národní banky Kuby. Marešovi a bankéři jsem dělal tlumočníka. Náš bankéř tam Che znova vysypal ty měny jako na Fidela, což Che rovněž rozladilo. Guevara na mě pohlédl, neboť již věděl, že jsem byl vyslancem v jeho rodné Argentině. »Pověz tomu pánovi z banky, aby si uvědomil, že není u Sukarna v Indonésii, ale že je u kubánské revoluce.«
Po vysvětlení Mareše se pak Guevara na chvíli vzdálil a záhy se objevil u jednacího stolu i Fidel. Guevara mu zřejmě zavolal, že nakonec se všechno vysvětlilo a jednání schválil. Vše bude v pořádku.
Takže napětí povolilo...
Debata pak přešla do velice přátelského rozhovoru. Fidel i Che dávali najevo radost, že budeme mít mnoho společného na poli zahraničního obchodu, zbraní a průmyslové výstavby. Je třeba vědět, že Čechoslováci byli v té době na Kubě sami. Sověti přijeli až za půl roku po nás a Polácích.
Jako velvyslance mě Che často zval k sobě do Národní banky a kladl mi na srdce, že všechno, co se týče financí ve vztahu s naší republikou, musí jít přes něho. Che tehdy chválil dva československé finanční poradce - myslím, že jeden byl Slovák Dubrovaj. »Takové lidi Kuba potřebuje. Jsou ihned k dispozici a nepotřebují dostávat ke všemu souhlas jako sovětští poradci z Moskvy. Ti vaši mé pokyny rychle plní a pohotově na vše reagují,« ocenil Che naše lidi.
Jak často jste se pracovně setkával s Guevarou?
Za Che jsem někdy jezdíval do Národní banky dvakrát až třikrát týdně. Vždy mě škádlil: »Hele, vy diplomati míváte samé recepce, obědy, já tě budu zvát až večer po jedenácté hodině, protože my musíme v bance dlouho a tvrdě pracovat. Nebude ti to vadit?« Proč by to vadilo?, odvětil jsem.
V bance mu tehdy dělala sekretářku jeho milá žena Aleida. Kolikrát mi říkala, jak je Che utahaný. V bance jsme přesto spolu kolikrát debatovali až do dvou hodin do rána. Byly to velmi zajímavé rozhovory jak o Latinské Americe, tak o pomoci socialistických zemí.
Jak jste s Guevarou vycházel?
Che mi - jak bylo zvykem - většinou tykal. »Já ti nebudu říkat ambasadore, ale Pablito,« sdělil mi. V překladu ze španělštiny do češtiny znamená Pablito zdrobnělinu - Pavlíček.
Asi po třech měsících, někdy v červnu 1960, se Che rozhovořil o situaci na Kubě a o nebezpečí ze strany USA. Řekl, že jsou velmi vděčni za podporu socialistických zemí. Zvláště vyzvedl Československo a Sovětský svaz. Řekl, že je výborná spolupráce politická, ekonomická, expertů i další, ale Kubánce musí zajímat, zda socialistické státy budou ochotny postavit se za kubánskou revoluci v případě jejího napadení žoldáky ve službách USA. Sdělil mi, že podle jejich informace podepsal Dwight Eisenhower, tehdejší prezident USA, přípravy žoldáckého napadení Kuby (později Playa Girón).
Choulostivý, ale pochopitelný dotaz. Jak jste mu odpověděl?
Komandante, obracíte se na špatnou adresu, poněvadž Československo je na takové rozhodnutí příliš malé. Budete se muset obrátit na Sověty. »To máš pravdu,« přikývl Che. »Ale my to musíme vědět, protože když se za nás nepostavíte diplomaticky a vojensky, tak budeme stěží bránit revoluci.«
Asi tři dny nato pronesl Nikita Chruščov památný projev, v němž prohlásil, že kubánská revoluce se nemusí hájit tím, že by Sověti na Kubu přímo vojensky vstoupili, ale že disponují balistickými raketami, což postačí k ubránění revoluce. Záhy poté jsem se potkal s Guevarou na recepci v hotelu Havana Libre a on mi vyčítal: »Pablito, já myslel, že jsme spolu větší kamarádi. Tys to přece musel vědět, co prohlásí Chruščov!« Ale kdepak, Che, oponoval jsem, přece nemůžu dopředu vědět, o čem bude Chruščov hovořit za Sovětský svaz. Guevara zajásal: »Teď je nám všechno jasné. Můžeme počítat s tím, že když k nám vpadnou žoldáci, že za námi budete stát i vojensky. Teď už jsme daleko klidnější.«
V čem ještě se u Che projevila jeho přímočarost?
Che se také svěřil, že se chystá na podzim 1960 na cestu po socialistických zemích. »ČSSR bude prvním státem, kam chci jet. Pak navštívím Moskvu a zastavím se i v Číně. A mám připraveny dotazy, na které budu žádat v těchto zemích odpověď.« Che měl Československo nesmírně rád. A když se od nás vrátil domů, mezi čtyřma očima mi sděloval i kritické připomínky k této návštěvě. »Mně se zdá, a neber to Pablito jako vměšování do vnitřních záležitostí, že v ČSSR příliš kopírujete sovětské věci a příliš respektujete sovětské poradce, což se k vám nehodí. Nezlob se na mě za ta upřímně míněná slova,« omlouval se Che. »Tady na Kubě sklízíte jako Čechoslováci velký obdiv, ale kopírovat věci od Sovětů, tak jako to děláte vy, si na Kubě nemůžeme dovolit, protože by o nás začali lidi prohlašovat, že jsme úšlapek Sovětského svazu.«
Che přede mnou netajil zklamání z cesty do SSSR a Číny. Mrzelo ho, že se nedostal k rozhovoru s Mao Ce-tungem, ale jenom s premiérem Čou En-lajem. »Na mě všecko udělalo dojem, že jsme především předmětem strategického zájmu obou velmocí,« vyjevil mi bez obalu.
Chci uvést, že jsem mohl Che již dříve - v roce 1954 - potkat v Guatemale, kde bojoval a pomáhal Arbenzovi, zatímco já zde plnil roli velvyslance ČSR. Později Che požádal v Guatemale o azyl na chilské ambasádě, než odešel do Mexika.
Ale vraťme se k chystané cestě Che do ČSSR...
Ještě před jeho odjezdem do ČSSR přiletěla do Havany naše čtyřčlenná delegace v čele s ministrem zahraničního obchodu Františkem Krajčírem. Na starosti je měl Che a Krajčír byl trochu dotčený, že to není přímo Fidel. Marně jsem vysvětloval, že obchod a finance má na starosti především Che.
Krajčír se pak svěřil, že Kubánci mají příliš velké iluze, protože chtějí stavět některé závody, na jejichž vybudování nemají materiál ani zkušené pracovníky.
Přesto je nutné zdůraznit, že po jednáních sovětského státníka Anastase Mikojana na Kubě nabyla Krajčírova delegace ohromný význam pro další rozmach kubánské revoluce.
Svěřil se vám někdy Guevara s něčím velmi důvěrným?
Ano. Také mi povídal, bylo to již v červenci 1960, že o něm na Kubě kolují rozličné zvěsti. Řekl mi: »Na Kubě zůstanu tak dlouho, dokud se nezkonsoliduje kubánská revoluce. Fidel mi dal příslib, že až revoluce upevní své pozice, a až mě Kubánci už nebudou potřebovat, tak půjdu jinam. A zároveň mi Fidel slíbil, že dostanu těch 30 mužů, co se mnou prodělali vítězné tažení ze Sierry Maestry až do Santa Clary. Ti půjdou se mnou,« svěřil mi Che. A opravdu pak v roce 1965 z Kuby odešel. »Zatím tohle v bance není můj poslední post,« podotkl. Později byl jmenován ministrem průmyslu. Velmi si vážil například našeho Petra Květoně, který spolu s dalšími na Kubě prováděl geologický průzkum. Říkal mu Pedro El Checo.
Takže Che k vám byl naprosto sdílný?
Ano, byl to nesmírně přímý a otevřený člověk. To dokázal právě i tím, když mi bez příkras řekl, že má velmi dobré dojmy z návštěvy ČSSR, ale špatné z Moskvy a ještě horší z Číny. »To, co umíte v ČSSR, je právě to, co my nyní na Kubě potřebujeme. Jenom se mi zdá, že si nejste stoprocentně jistí co se týče dodávek a financování zbraní.« Překvapilo ho, že naše delegace, které postupně jezdily na Kubu, Kubáncům odpisovaly dluhy za zbraně jako dar. To se Kubáncům nelíbilo. Františku Hamouzovi, ministru zahraničního obchodu, jsem naznačil, proč tedy Kubáncům neodepíšeme dluhy jednou provždy. Ten souhlasil. Tohle jsem zopakoval i dalšímu ministru - Šimůnkovi. Ten mi sdělil: »Pavlíček, já na to nemám oficiální souhlas.« Oponoval jsem, že Kubánci tento postup nechápou, a to zvlášť u dluhů za staré zbraně.
Jak pohlížel Che na Fidela? Zmínil se někdy o něm v nějakém hodnocení?
Koncem roku 1960 mi Che říká: »Nabyl jsem dojmu, že si v Československu myslíte, že na Kubě pěstujeme kult Fidela. Ale Fidel si sám přesvědčivě vydobyl obrovskou autoritu. Když se nás dvanáct po dramatickém vylodění z Granmy ocitlo v Sierra Maestra, hladových, bosých a rozedraných, Fidel nás povzbudil slovy, jestli si uvědomujeme, že to je začátek vítězství kubánské revoluce? My na něj překvapeně zírali, jestli jen nebásní. Dnes nás je hrstka, ale za dva a další měsíce nás bude mnohem víc, ujišťoval spolubojovníky Fidel. Zemědělci nám pomohou se zásobováním. Získáme další lidi a zbraně. A nakonec na celé čáře vyhrajeme. A ono se to všecko opravdu splnilo.
Pro mě je Fidel několik hodin před námi co do úvah a jeho strategických vizí. Když jsme dostali informaci, že se kontras vylodili na pláži Girón, Fidel navštívil v paláci prezidenta Dorticose. Na kusu papíru mu napsal, co si představuje, že zřejmě budou chtít kontras udělat. Ten papír vám tu nechávám a odcházím do jedné z cukrovarnických centrál na pláži Girón, odkud budu řídit obranu, sdělil Fidel prezidentovi. A vy si určete spojku, která bude udržovat kontakt mezi vámi a námi, obránci. A třetí moment Fidelovy předvídavosti mi potvrdil ministr kubánského sportu, který byl svědkem, jak Fidel po atentátu na prezidenta USA Johna Kennedyho prohlásil, že musí v televizi odmítnout útoky na Kubu proto, že Lee Harvey Oswald měl údajně kontakty v Havaně. Na dotaz, proč spěchá s televizním vystoupením, Fidel prohlásil, že už zítra by mohlo být zbytečné v televizi hovořit, protože střelec na Kennedyho Lee Harvey Oswald už nemusí zůstat naživu. Jak známo, Oswalda opravdu druhý den zastřelili. Fidel měl prostě intuici.« S obdivem k Fidelovi mi Che zdůraznil: »Takovou vizi a předvídavost jako on nemá nikdo z nás.«
Požádal vás někdy Guevara o pomoc?
V roce 1962 za mnou přijel Che a tázal se, zda bych mu mohl pomoci rozlousknout jeden pořádný ořech. Na cestě mezi letištěm a městem Havanou totiž bylo na jednom místě uskladněno množství osobních aut značky Škoda, dodaných sem z ČSSR. Pouze polovička těchto vozů byla ukryta pod střechou. Ty vozy měl k dispozici Fidel, který je přiděloval za odměnu nejlepším kubánským pracovníkům a revolucionářům. Ale protože škodovky byly vystaveny venku dešti a vedru, mohly zrezivět a chátrat, zejména gumová obutí kol. »A až je ti lidé budou dostávat za odměnu, tak by mohli rozčarovaně hubovat - tak takhle tedy vypadá auto ze socialistického Československa!? Prosím tě, upozorni na to Fidela. Já si to nemůžu dovolit,« požádal mě Che. Komandante, já to tedy zkusím, protože jde o naše věci a naši pověst, slíbil jsem Che.
A dodržel jste chlapské slovo?
Co mi zbývalo. Jako náhodou asi za tři dny poté přišel Fidel k nám na rezidenci na večeři. Měl moc rád plzeňské pivo a párky. Zrovna jsem měl krátce před odjezdem z Havany domů na dovolenou. Komandante, potřebujete něco předložit k projednání v Praze?, obrátil jsem se na Fidela. »Žádné speciální věci k projednání teď nemáme,« odpověděl. Komandante, jel jsem tuhle na letiště a viděl jsem nezastřešené škodovky, které mohou zrezivět, zapředl jsem s ním choulostivou záležitost. Až budete dávat vládní odměnu, vaši lidé by mohli kritizovat, co nám sem socialistické Československo dodává. Fidel se zarazil. »Hned se na to podívám,« ujistil. A opravdu. Za dva dny byla všechna auta pod střechou.
Che mi volal: »Pablito, jsem ti nesmírně vděčný.«
Takových příběhů s Guevarou bylo zřejmě víc?
Ovšem, ke konci roku 1960 mne Che ohromil.
Ano? A čím?
Naprosto nezvyklým a nečekaným dotazem: »Hele, Pablito, ty jsi procestoval skoro celou Latinskou Ameriku. Máš za sebou Mexiko, Bolívii, Argentinu, Peru, Guatemalu... Myslíš, že by byly podmínky pro takovou věc jako je kubánská revoluce?« Vysvětluji mu, že se nepovažuji za znalce Latinské Ameriky, ale dotaz se přesto pokusím zodpovědět. Po pádu Perona v Argentině jsem byl rovněž akreditovaný v Bolívii, říkám Che. Tady tenkrát působili na Latinskou Ameriku pokrokoví prezidenti Victor Paz Estensoro a později Hernan Siles Zuazo. V té době v Bolívii rozhodovaly silné odbory. Vojáci byli spíše v pozadí dění. Odbory měly vliv především v cínových dolech, které vlastnil cizí kapitál, patrolovaly tam i dělnické hlídky se zbraněmi. Když jsem zajel na výlet k jezeru Titicaca, tak nás tam pro změnu zastavila ozbrojená rolnická kontrola. V Bolívii jsem tehdy působil společně s posledním velvyslancem USA na Kubě P. Bonsalem. Jeho anglický kolega mi sdělil, že pro nás socialisty musí být Bolívie velice zajímavá země.
To je od vás vskutku ohromující sdělení...
Che soustředěně naslouchal. Můj názor označil za zajímavý a dodal: »Já to v Bolívii také trochu znám, včetně některých lidí, neboť jsem tam studoval tropickou medicínu. Ale přesto si myslím, že v chudé indiánské Bolívii pořád vládnou a mají moc vojáci, Pánbůh a církev,« zakončil debatu Che.
Che byl jistě také hostem naší ambasády v Havaně. Zřejmě i tady vás zaujal nějakou historkou?
Ministr František Krajčír měl během návštěvy československé delegace pro Che přichystány dary. Sklo a další pěkné věci, úplně na kraji stolu se skvěly vyložené zbraně a lovecké pušky s náboji, samopaly. »Pablito, právě tohle teď potřebujeme nejvíc,« řekl Che a sáhl po pušce. »Tohle kdybychom měli v Sierra Maestra, to by byla jiná,« poznamenal. Pak otevřel okno. »Vidíš tam ten strom?« klukovsky zvolal. Zamířil a zmáčkl spoušť. Přesně trefil úzký kmen stromu.
A když delegace s Krajčírem odlétala do vlasti, čekali jsme v salonku na havanském letišti na odbavení. V tom se objevil Che, který se přišel s Krajčírem rozloučit. »No jo, my ale nemáme z kubánské strany ještě podepsané dohody o zahraničním obchodě a dodávkách zbraní,« upozornil ho Krajčír, který již listiny podepsal a byl celý nervózní. Chyběl jen podpis Fidela Castra, neboť pouze on měl pravomoc smlouvy parafovat. Che prohlásil, že v nejhorším případě smlouvy podepíše on.
Takže Krajčír odletěl do Prahy bez Castrova podpisu?
Ne. Už pospícháme ke schůdkům letadla, které se chystalo na start, a Che volá: »Nechoďte tak rychle, mám astmatický záchvat a nestačím vám.« Vtom nám za zády zaburácel motor džípu. V autě se u letadla objevil Fidel. Vzal do ruky smlouvy a podepisoval je na zádech svého osobního strážce. Krajčír a Che se smáli. Fidel se na mě otočil a žertovně se zeptal: » Dostanu taky kopii jedné smlouvy« Krajčír jen stačil říci: »To je skutečně revoluční vláda se vším všudy.«
Zavítal Che někdy i do vaší havanské domácnosti?
Samozřejmě. Chválil vždy moji ženu Helenu, ale také ji žertem nabádal, aby se příliš kriticky nedotýkala Argentiny, i když ví, že si tam zažila špatné zkušenosti s vojáky a provokacemi policie, nebo když nám demonstranti bouřili před vyslanectvím v Buenos Aires, kde jsem byl vyslancem.
Che si velmi vážil mé manželky jako hostitelky a diplomatky a u našeho rodinného stolu mu vždycky chutnalo. Při jedné návštěvě v naší rezidenci se Che pustil do kritiky vztahu socialistických zemí vůči málo rozvinutým zemím. Řekl mi tehdy: »Pablito, povím ti otevřeně, protože spolu vždycky mluvíme na rovinu, že zbraně nebo jiné výrobky, na které ČSSR nemusí nakupovat drahé kovy jako třeba cín nebo měď, byste měli dodávat kubánské revoluci a zemím třetího světa za výjimečné úvěry nebo jako dary,« řekl mi v návalu své přímočarosti.
A právě tuhle kritiku vyslovil i během své známé návštěvy v Alžírsku. Jeho projev tenkrát vzbudil velké pohoršení československých i sovětských představitelů, neboť Che jinými slovy řekl: Vy sice nadáváte kapitalistům, ale jiným způsobem vlastně děláte totéž vůči málo rozvinutým zemím.
Tohle jsou málo známé rysy kritické povahy Che...
Netajil se přede mnou také tím, že ho zklamala Titova Jugoslávie. A právě Jugoslávci mě požádali, abych jim pomohl normalizovat styky s Kubou. Sáhl jsem jim do svědomí a připomněl, že mají vůči kubánské revoluci velký dluh, který je třeba objasnit a odstranit.
Jaký dluh?
Když Fidel Castro poslal Che Guevaru do Jugoslávie, aby jim pomohli se zbraněmi, její činitelé to odmítli nebo mimořádně odložili, zatímco je známo, že někteří jugoslávští přidělenci, když působili v Mexiku, uvažovali o dodávce zbraní Batistově armádě. Fidel věděl, že o totéž se marně pokusili u nás. Takže se mi podařilo dostal Jugoslávce do kontaktu s Carlosem Rafaelem Rodriguezem, tehdy hlavním ekonomickým šéfem Kuby. Jinak s Jugoslávci tenkrát nikdo z Kubánců nechtěl nic mít, včetně velvyslance Jugoslávie na Kubě. Když jsem později přijel do Bělehradu a Jugoslávci uspořádali na moji počest večeři, tak jsem na jejich postěžování, že se nikdy nedostali k Fidelu Castrovi, důrazně podotkl, aby se nedivili, když se dopustili takové hrubé chyby vůči Che a kubánské revoluci.
Znáte nějaké reminiscence Che Guevary na karibskou krizi, kdy se svět vlastně ocitl na pokraji jaderné války?
Che mi také líčil obsah rozhovoru, který měl Fidel po ukončení karibské krize s tehdejším generálním tajemníkem OSN U Thantem, když OSN zamýšlela na Kubě kontrolovat proces stažení sovětských raket - zřejmě na přání USA. »Tady nebude nikdo nic kontrolovat,« rozzlobil se Fidel. »Neexistuje, aby na kubánské půdě nebo v jejích pobřežních vodách kdokoliv cokoliv kontroloval. Když chcete, dělejte si kontroly v mezinárodních vodách, ne však na Kubě.«
Zmínil jste se už, že Che měl výhrady k tomu, že v ČSSR až příliš přebíráme sovětské zkušenosti i v případech, které se s ohledem na československou tradici do našich podmínek nehodí. Co tomu Castro říkal?
Fidel to rovněž kritizoval. Při jedné příležitosti mi Fidel vykládal: »Kuba a ČSSR mají historicky hodně společného. My jsme byli španělskou kolonií, vy jste patřili pod Habsburky. Vás zabrali Němci, nás převzali, bohužel, Američani, kteří nám Plattovým dodatkem ukradli revoluci, jejímž hlavním apoštolem byl José Martí. Pak přišli Sověti, které vy kopírujete, ale my si to na Kubě nemůžeme dovolit, protože bychom tak v Latinské Americe ztratili jakoukoliv autoritu.«
Kdy jste se dozvěděl, že Che v Bolívii padl?
To už jsem byl z Havany v Praze. Jeho poprava bez soudu byla už jen z právnického hlediska hnusná vražda. Nepřátelé se lekli popularity Che ve světě, jež byla nesmírná. A báli se i po jeho smrti, že kdyby se lidé dozvěděli, kde je v Bolívii pochován, tak by se k jeho hrobu chodila poklonit celá procesí a konaly by se zde poutě. Proto ho sprostě zlikvidovali se souhlasem americké CIA.
Co říkáte jeho odvaze pustit se do nerovného boji v džungli?
Soudím, že odchod Che do Bolívie byl chybou. Fidel ho také prozíravě varoval, aby se nepouštěl do velkého rizika. Protože v době, kdy se Che se svými asi třiceti nejvěrnějšími lidmi dostal do Bolívie, americká CIA již věděla skoro všechno o jeho krocích. A chystala léčku. Pak za Che a jeho spolubojovníky posílali rychle své skupiny rangers. Ty zatím nevěděly, kde přesně se kubánští bojovníci v džungli nacházejí. Ale Američané přes bolivijskou armádu po Che intenzívně pátrali. Veterán KS Kuby Carlos Rafael Rodriguez mi kdysi pověděl, že omyl Che spočíval také v tom, že se dostal do sporu s bolivijskou komunistickou stranou o vedoucí roli. Che prohlašoval: »Vy, komunisté, mi můžete pomáhat. Za tuto pomoc vám budu moc vděčný, neboť vy dobře znáte domácí terén.« Domnívám se, že odchod Che z Kuby do Bolívie byl předčasný, což mi potvrdil i zmíněný Rodriguez. V Bolívii nebyla situace zralá k tomu, aby došlo k revoluci. V Bolívii totiž už tehdy panovala vojenská diktatura, která ve spolupráci s CIA usilovala o likvidaci revolučních snah.
Byla tedy Guevarova oběť v Bolívii zbytečná?
Soudím, že nebyla. Che Guevara je dnes světově uznávaná postava odvážného revolucionáře, zejména ve Francii, Itálii, Španělsku i v Německu, snad jen ne v České republice, kde ale i přesto má Che velké příznivce. Che byl vždy přímý a inspirující člověk, kterému jeho čelní kritici v České republice nesahají ani po kolena.
A jak vidíme, právě jeho příklad a kubánská revoluce vtiskly lidem odvážného ducha ke změně neúnosných poměrů v zemích Latinské Ameriky - Venezuele, Bolívii, Peru, Nikaragui, Chile, Brazílii...
Jsem už starý chlap, ale za jedno z největších štěstí svého života považuji, že jsem poznal Che Guevaru a byl jeho přítelem. Přítelem člověka, jehož hlavním krédem byl boj za lepší svět proti světovládným plánům USA, ale i tehdejšímu modelu socialismu v SSSR. A dnešní události v Latinské Americe mu dávají zcela za pravdu.
Hovořil JAN JELÍNEK
Autor: Vladimír Pavlíček, Jan Jelínek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)