S velmi sympatickou tváří, bezprostředním projevem přátelství a kouzelným úsměvem Ernesto Che Guevary jsem se setkal při jeho návštěvě v Československu na podzim roku 1960. Byl v naší zemi několikrát, ale tehdy k nám přijel oficiálně v čele kubánské hospodářské delegace. Jako fotoreportér ČTK jsem pořizoval snímky z několika akcí z programu jeho pobytu. Při přijetí na pražském Hradě prezidentem Antonínem Novotným daroval hlavě našeho státu krabici originálních havanských doutníků. Prezident je s díky přijal s lítostným komentářem, že je bohužel nevychutná, neboť přestal kouřit.
   Následující den dopoledne pokládal Ernesto Guevara kytici u hrobu Neznámého vojína v Památníku na Vítkově. Doprovázel ho jeho tajemník a náš zástupce ministerstva obrany. Po tradičním položení kytice mě napadlo zvěčnit do fotoalba pro Guevaru snímek na pozadí s památníkem a jezdeckou sochou husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Guevara okamžitě pochopil můj záměr a ochotně se mu přizpůsobil. Byl jsem rád, že se mi podařilo Che před takovým pozadím vyfotografovat a spokojen jsem odcházel k redakčnímu vozidlu. Udělal jsem jen několik kroků, když jsem za sebou zaslechl zvolání: »Companěros.« Otočím se a vidím, že Che na mne mává, abych k němu přišel. S úsměvem na rtech a s přátelským pohledem do očí mi podává ruku, něco říká, a druhou ruku vytahuje z kapsy bundy a podává mi neobvykle dlouhý doutník. Pravé, nefalšované havano. Netušil, jakou mi udělal radost. Za závistivých pohledů mužských přátel a celé rodiny jsem doutník od Che o Vánocích slavnostně vykouřil.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)