Ta naše česká zem, kde narozený jsem, dějiny tvé bez ladu a skladu, jsou plné různých
   protikladů.
   Ve znaku státním máme lva, symboly však existují dva. Na jedné straně lev s hřívou, srstí, na druhé pak holubice s ratolestí.
   Tak jak to všechno je, jak to bylo? Jak se to všechno vyvrbilo?
   Báje o Přemyslovi a příběhu jeho otce, jeho předci vraždili Sklavníkovce.
   A tak se to mydlilo hlava nehlava, až do vraždy svatého Václava. Boleslav nejdřív, pak
   Václav třetí, po něm už nezbyly žádné děti.
   Česká šlechta hádala se s Němci v Kutné Hoře, tenkrát jich přivandrovalo k nám celé moře.
   Poté Lucemburci vládli lidu, s nimi přišlo tak trochu klidu.
   Karel IV., jeho Zlatá bula, po tom dál zase velká nula.
   Včtrnáctém století nával moru, husiti - katolíci, až po Bílou horu. Palcáty, cepy, jiné zbraně,
   boží bojovníci, hurá na ně!
   Chudák Bůh nevěděl, kde mu hlava stojí, má-li fandit pod jednou nebo pod obojí.
   Po Bílé hoře české stavy, 27 na rynku jich ztratilo hlavy.
   A pak zase bordel, bitvy, klání, v osmnáctém století nevolnické povstání.
   Tak to šlo pořád dokola, vznik Národní rady. Sokola.
   Dějiny vzaly pak rychlý sklon, na dlouhá století odzvonil zvon.
   S Habsburky na věky, jaká dálka, nahoru, dolů, pak světová válka.
   Konečně byla republika, válka však přišla druhá, a zrovna jak ta první byla tuhá.
   Jsme národ hrdinů ve válečném klání, také jsme mistři v kabátu převlékání.
   Jen tenkrát držíme spolu, když to jde s námi s kopce dolů.
   Pak hrdinům zapalujeme svíčky a z některých stávají se korouhvičky.
   Ta povaha nám byla dána, bylo tak už za císaře pána.
   V reichu povstal Hitler, vítali jsme i duce, korouhvičky heilovaly a zvedaly ruce.
   Henlein chcípnul v zajetí, Hitler v Berlínu a v ulicích najednou plno hrdinů.
   Co pak bylo dále všichni jistě znáte, každý z vás na to jiný pohled máte.
   Devatenáct roků uběhlo, slyším to jak vloni, soudruzi přestali vládnout, nejsme jako oni.
   Už jsme zase na sebe zlobně začali sočit, naše korouhvičky začaly se točit.
   Korouhvičky červené chytly větru směr, s růží, křížem, ptákem začaly peněz sběr.
   S růží, křížem, ptákem, za funkcemi shon, jen když je koryto, svině se již najdou, jak to řekl
   John.
   Rozdělení se Slováky, privatizace, rozkrádání, ten fakt je vám znám, nyní vlast se rozpadává, je z ní velký krám, miliardy na Bahamách, jiné na Sejšel, o špinavých penězích nikdo neslyšel.
   Co zde bylo, lidé drazí, komunismus nebyl, tomu jako věřil chytrák a nebo pak debil.
   Komunismus, to je jiná káva, Itálie, Francie příklady nám dává.
   Jelikož však musím jednou končit přeci, vylévat si ze srdce všechny tyhle kecy,
   proč se o ně dělím s vámi, jistě se as ptáte, ať názor váš jiný je, či za pravdu mi dáte,
   nyní za jeden provaz táhnouti je třeba, aby pro všechny bylo dosti chleba.
   Ať jsi cikán, katolík, žid či komunista, pro nás dnes jen jedna věc je jistá.
   Myslete jen na to, že co svět je světem, budoucnost náleží jenom našim dětem.
   Co potomkům našim zbude, ať mi řekne kdos, jestli to tak dále půjde, asi utřou nos.
   A v co dále můžem doufat, že pár maníků na koni a ve zbrani vyjdou z Blaníku.
   To je také bajka jakou každý den, politici slibují nám, žít v blahobytu jen.
   V příštích volbách máte v rukou vlasti osud, nevěřte co slibují, však co dělali dosud,
   přestaňte se zabývat reality „šou", sledujte kam děti v naší vlasti jdou.
   Prosím vás, už přestaňte za mamonem shony, přestaňte též politikařit, na strašidla hony,
   žijte spolu v lásce, v míru, prostě bez hněvu, a hledejte politiku v dětském úsměvu.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)