Na samém počátku je nalezený zápisník. Vlastně deník, který si psal spisovatel, dramaturg a scenárista Jan Procházka při své cestě na Kubu v roce 1961. Byl totiž kubánskými představiteli požádán, aby napsal scénář k filmu, který by zachytil tehdejší revoluční atmosféru třetí rok po svržení Batistova režimu. Zadavatelé prý chtěli, aby se v příběhu hodně tančilo a zpívalo, ale i střílelo. »To byl pro dvaatřicetiletého autora, ctitele Hemingwaye, báječný úkol«, píše po padesáti letech jeho dcera Lenka Procházková v úvodu reportážní knihy, věnované svému otci, ZA FIDELEM NA KUBU.
Byla to ona, kdo nalezl otcovy zápisky. Po zhlédnutí filmu natočeného na základě Procházkova scénáře – Komu tančí Havana – se rozhodla odjet na Ostrov svobody a na místě se seznámit s běžným životem nejen v Havaně a velkých městech, ale i na kubánském venkově. Dostat se do kontaktu s tamními obyvateli a porovnat tak pět desítek let staré otcovy záznamy se současností. Na základě své cesty, která rozhodně nepatřila do kategorie cesty turistické, a už vůbec ne organizované cestovní kanceláří, popsala svižně a čtivě 250 stránek, které byly letos vydány pod již zmíněným titulem v nakladatelství Millennium Publishing.
Ačkoli je Procházková bývalou chartistkou, k čemuž se v knize hlásí, není její pohled na Kubu natolik černobílý a tendenční, jaký předvádějí například struktury typu Člověk v tísni nebo většina sdělovacích prostředků. Ano, kritizuje tam, kde kritizovat chce (a rozhodně k tomu nepoužívá glazé rukavičky), s čímž čtenář může, a nemusí souhlasit. Ale také vysvětluje tam, kde je třeba českému čtenáři, nezřídka popletenému z »objektivního« zpravodajství »našich« médií včetně ČT, vysvětlit souvislosti. Procházková zmiňuje okolnosti porážky Batistova režimu, a to třeba i prostřednictvím myšlenek a postojů jí obdivovaného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, který na Kubě pobýval: »Hemingway se vyjádřil k popravám Batistových vojáků takto: Váleční zločinci, které odsoudila revoluční vláda Kuby, byli odsouzeni právem. Byli to zloději, sadisté a kati. Často mučili děti tak krutě, že jim nezbývalo, než své oběti umlčet…« Osobnosti bratrů Castrů i Che Guevary líčí s respektem. (»Fidelovy zásluhy Ricardo shrnul do dvou bodů: vybojoval Kubě suverenitu a 50 let ji udržel; stvořil kubánský národ.«)
Zajímavé jsou některé dialogy s dalšími Čechy, kteří přijíždějí na Kubu, tak jako ona a její přítelkyně fotografka, na turistické vízum. »‘Pořád nevidím tu chudobu,‘ utrousí přítelkyně. ‚Chudoba je relativní věc,‘ soudím, ‚musíš pozorovanou skutečnost s něčím srovnávat.‘ ‚Jo, srovnávám to s Peru,‘ vysvětlí cestovatelka.«
Dějovou linkou, kterou Procházková udržuje čtenáře v napětí až do konce knížky, je snaha o setkání s Fidelem Castrem za účelem získání interview. To se jí sice nepodaří, i když… Zcela náhodou po prohlídce areálu Hemingwayovy usedlosti, skrytá ve stínu stromů, se stane svědkem příjezdu legendárního comandanta. Avšak, zřejmě překvapená nenadálou návštěvou, ze stínu stromů nevyjde a zážitek »jen« popíše: »Fidel usedá do železného křesla u bazénu. Vidím ho z profilu. Ve vzdálenosti osmi, devíti metrů je jeho postava křehčí, než když ji zabíraly televizní kamery. Roztřeseným pohybem si posune na nose brýle, pak sundá čepici s vojenským kšiltem, opře se zády o lenoch křesla a zakloní hlavu jako při opalování...«
Z mnohých postřehů, zaznamenaných v knize, je zřejmé, že bývalé Československo žije dodnes v srdcích mnoha Kubánců a že rozpad federálního státu nebyl ani Procházkové po chuti. Ošklíbání se některých Čechů nad nošením triček s vyobrazením Che Guevary hodnotí jako »dílo vymatlanců a výsledky našeho školství«. Stejně tak se nezdráhá napsat o tom, jak »SSSR a další socialistické státy Evropy poskytly ochotně Kubě úvěry a na Kubě rychle vyrůstaly továrny, cementárny, školy a nemocnice«. V diskusích s místními lidmi – díky její znalosti španělštiny otevřenějšími – mimoděk odhaluje, že o kubánských disidentech toho tamní veřejnost zas až tak moc neví...
Autor: MONIKA HOŘENÍ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)