Tento titulek nesnižuje hodnotu knihy Jiřího Padevěta CESTY S KARLEM HYNKEM MÁCHOU, i když skutečně »objevného« je v ní málo. Její autor zřejmě myslí na čtenáře-turisty, kteří se chtějí vydat v České republice na cesty (neboť K. H. Mácha se vydával na pěší túry i mimo hranice tehdejšího mocnářství), a tak napsal tuto práci, vydanou nakladatelstvím Academia v Praze 2010. Kniha má 367 stran a obsahuje velké množství především barevných fotografií míst, která údajně nebo skutečně navštívil tento kníže »české poezie«. Údajně proto, že je řada lokalit, které nejsou dokumentovány, ale lze předpokládat, že na ně Mácha zavítal, a zase naopak; v Padevětově knize jsou vedle těch nejznámějších, samozřejmě včetně rodiště Praha, také »hrady spatřené«, jako Bezděz aj., právě tak jako epilog básníkova života, Litoměřice s pověstným Radobýlem.
   Autor volil vhodnou skladbu hesel - kde to šlo, tak vedle odkazů na mapu Klubu českých turistů píše o Máchových návštěvách míst někdy pravděpodobných, jindy jistých. Z mnoha se zachovaly Máchovy kresby, a to jsou ony »hrady spatřené«, většinou mají velký, dobře rozeznatelný význam pro jeho inspiraci a dílo. Tak třeba Křivoklát by patřil mezi ty nejznámější, ale také samozřejmě Vyšehrad aj.
   Autor se tolik nevěnuje Máchovu životu a dílu jako spíše vývoji popisovaných lokalit, a k tomu mu slouží četná naše kasteologická díla, zejména August Sedláček se svými Hrady, zámky a tvrzemi Království českého. Dotahuje ovšem vývoj těchto objektů až skoro k dnešku, v závěru hesel se věnuje i majetkoprávním okolnostem objektů, z nichž mnohé se restitucí dostaly do rukou soukromých vlastníků, jiné připadly po roce 1945 státu a často měly pohnuté osudy, včetně změny účelu. To nemohl básník za svých návštěv vědět, ale byl okouzlen hradními zříceninami a inspirován.
   Autor jde ještě dál než jen k odkazům na mapě, uvádí také i geografické určení, pamětní desky, pokud byly kde pořízeny, i se zajímavými a někdy také dobově zvláštními legendami, ukazujícími, jak se měnil vztah čtenářů i propagátorů Máchova díla k Máchovi samotnému. Stává se však, že na takových objektech bývají i pamětní desky věnované docela jiným autorům; například v Březnici, kde odkazuje na pamětní desku obrozeneckému básníkovi a překladateli Františku Jaroslavu Vackovi Kamenickému.
   Mácha byl nejen poutníkem, ale i bystrým pozorovatelem; dodnes jsou doloženy některé jeho deníkové zápisky, a ty také Padevět – byť ve vší stručnosti – cituje. Odkazuje rovněž na Máchovy současníky (Josef Bojislav Pichl, z Vlasteneckých vzpomínek), nebo uvádí i ty, kteří s Máchou sdíleli podobné »výšlapy«.
   Jsou ovšem místa, která byla úplně přestavěna, a přece mají svou cenu v Máchově místopisu. Pamětní deska na »rodném domě K. H. Máchy« (strana 17), který je úplně jiný než v době Máchova narození. Jsou tu ovšem rovněž místa zchátralá, a i taková kniha registruje. Autor myslel na turisty, kteří se chtějí k objektům dostat, proto uvádí i způsoby »jak k nim«.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)