aneb Lennonův politický odkaz
O životě a hudbě Johna Lennona bylo napsáno mnohé. Nejméně hodnoceným aspektem je fakt, že jeho touha učinit svět lepším místem byla hluboce politická, a v neklidných časech, tolik podobných dnešku.
Jak vyhlašoval možná už Marx, Lennon svou hudbou vedl bitvu, skrytou i otevřenou, proti nespravedlnosti, jíž si všímal po celý život. Některé z jeho nejlepších písní z éry Beatles se zjevně vyjadřovaly v metaforách 60. let, vyvolaných drogami. Jiné, většinou později v jeho kariéře, se jednoznačně ztotožňovaly s bojem dělnické třídy, s určitými politickými případy a revoluční změnou.
Lennon byl prvotně přitahován zvukem a lyrikou černošských amerických rock'n'rollových muzikantů, kteří se vyhýbali náboženské tématice a místo toho přímo a prostě zpívali o životě a živobytí. Písně muzikantů jako Chuck Berry a Little Richard zněly v jeho vlastním chápání světa a jeho fungování. Ačkoli k jeho hudbě přispělo mnoho různých vlivů, celkově jeho tvorba ztělesňuje zdravou nechuť k organizovanému náboženství, nenávist ke kapitalismu a válce, internacionalistickou perspektivu, zřetelné třídní uvědomění a pevnou víru, že prostí lidé mohou změnit svět.
Pravičáci samozřejmě takové odpadlictví odsuzovali. V roce 1966 se stal terčem evangelistů, když poznamenal, že Beatles „jsou teď populárnější než Ježíš“. Rozhlasové stanice na jihu USA hudbu Beatles bojkotovaly a ve skutečnosti podporovaly veřejné ničení jejich desek. Najděte si na YouTube pálení desek v Birminghamu v Alabamě.
Během prvních turné Beatles po USA se Lennon vzepřel napomenutí manažera Briana Epsteina, aby neříkal nic proti vietnamské válce, a promluvil. V roce 1969 se svou partnerkou Yoko Ono v amsterdamském hotelu předváděli scénu „V posteli za mír“. Když se ho ptali, jakým následkům může být slavný muzikant vystaven, když vystupuje proti válce, odpověděl: „Když na nás mají pořádat hony, smíme také říkat to, co musíme, o míru a tak.“ FBI ho přirozeně sledovala a nakonec zaplnila třísetstránkový šanon. Až do roku 2006 ho nemusela zveřejnit. Dnešní disidenti čelí v USA nejen FBI, ale i Vnitřní bezpečnosti a četným tajným špionům.
Lennonova hudba i činnost se změnila po rozpadu Beatles v roce 1970. V pozoruhodném rozhovoru z roku 1971, jenž vyšel v drobné publikaci britských trockistů, nazvané Rudý krtek (The Red Mole) a nedávno ji vydal mexický trockistický časopis La Pluma, Lennon popisuje dusivý účinek kapitánů hudebního průmyslu. V době rozpadu kapely se skoro jistě chtěl dostat pryč z aparátu, jenž kontroloval jeho umění i politiku.
V roce 1972 usiloval Nixon o znovuzvolení. Lennonova píseň Říkáme jen dejte šanci míru (All we are saying is give peace a chance) se stala protiválečnou hymnou milionů mladých lidí. Zrádný Dick si byl vědom Lennonova vlivu na fakt, že se mládež obrátila proti válce. Ve snaze zabránit Lennonově potenciální podpoře demokratického vyzyvatele George McGoverna zahájily Spojené státy deportační proces. Nakonec se Lennon rozhodl aktivně nepodílet na McGovernově kampani a neúčastnit se ani žádného protestu na celonárodním sjezdu Republikánů. Jeho hudba se však stejně ještě více zpolitizovala. Vezměte si jeho písně z alba z roku 1972, nazvaného Nějaký čas v New Yorku (Some Time in New York City): Angela povzbuzuje k nástupu za osvobození politické vězenkyně Angely Davisové; Attica odsuzuje policejní brutalitu; John Sinclair žádá propuštění amerického básníka a stoupence Černých panterů; Sunday Bloody Sunday (Neděle, krvavá neděle) výslovně odsuzuje vrahy neozbrojených demonstrantů za lidská práva v Severním Irsku a vyzývá Brity, aby odešli. Lennonova kreativní tvorba v posledních osmi letech jeho života byla nevyrovnaná a rozhodně méně politická. V tomto období je významné, že žil často odloučen od své partnerky a politické múzy Yoko Ono, která zůstala politicky aktivní dodnes.
Nakonec Lennon odhodil politickou pochodeň, aby ji zvedli jiní. Naštěstí se vždy najdou lidé s odvahou ji nést dál, se spoustou umělců ve svých řadách.
DAVE SCHMAUCH, duben 2013
(autor je hudebník a dlouhodobý aktivista Svobodných socialistů v New Yorku)
Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK
Autor: DAVE SCHMAUCH
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)