Svalování viny za současné chyby, nedostatky, zločiny a protihumánní zákony, které umožňují legálně krást společenské, veřejné vlastnictví, okrádat občany, kteří se podíleli na vytváření bohatství a hodnot v této zemi, nemá historickou logiku. A ještě navíc přitom tvrdit, že se tak děje ve jménu pokroku, svobody a demokracie. Kdo se jen trochu zmíní o skutečnostech, že i v minulých čtyřiceti letech byly lidmi zde žijícími vytvořeny ohromné hodnoty, je nazýván a onálepkován jako komunista a zastánce starých pořádků. Až nenávistné protikomunistické kampaně jsou organizovány těmi, kdož v bývalé KSČ také byli. Tehdejší strana měla kolem 1,5 milionu členů. Kde asi tito bývalí členové dnes jsou? Drtivá většina jsou nyní bezpartijní. Ti aktivní jenom převlékli kabáty a jsou dnes ve vládnoucích stranách ODS, ČSSD, TOP 09 a zastávají důležité a významné funkce v našem politickém, hospodářském životě. To jsou ti skuteční pravicoví bolševici, z nichž sedí dnes mnozí v této vládě, parlamentu, senátu a v krajských a obecních zastupitelstvech, v menežmentu ústředních orgánů, v správních a dozorčích radách. Ta největší množina občanů, kteří vytvořili a i nadále vytváří hodnoty a bohatství, ta zde žije a pracuje dál, anebo by ráda pracovala, a zdá se být nadbytečná. Tito občané každodenně ráno vstávají, aby napekli chléb, podojili krávy, zaseli zrno, vyrobili nové stroje, kvalitní auta, jezdili se sanitkami, uklízeli města, pracovali v servisech, učili české děti a studenty, psali knihy, překládali díla vytvořené mimo naši zemi, stavěli domy a prováděli tisíce různých služeb a úkonů, které jsou pro dobré fungování společnosti třeba. Z mnohých se stali úspěšní podnikatelé, majitelé firem a znovu se snaží postavit naše hospodářství na nohy. Protože to nesmírné bohatství, velké závody, výrobky, které šly do celého světa s visačkami kvality, spolehlivosti za konkurenční ceny bylo rozkradeno. To největší spáleniště nastalo až po roce 1989.
Ovšemže se v minulém režimu děly křivdy a nepravosti, kradlo se, popravovali se nevinní lidé. Vždy menší skupina si žila na vysoké noze na úkor té většiny. A navíc nám ještě zavírali huby. Kdo se postavil proti, byl smeten nebo odsunut. Trpěli přitom jejich rodiny, děti, rodiče i prarodiče. Ale v kterém režimu, v kterých jiných společenských seskupeních a řádech po celé období existence lidské společnosti se tak nedělo? Jan Hus byl nevinný a přesto upálen, Bruno taktéž nebo ještě dříve Spartakus za svůj boj za osvobození otroků jako vůdce neúspěšného třetího povstání ve starověkém Římě. A co Ježíš Kristus ukřižovaný Římany v roce 30, co španělská inkvizice, doba pobělohorská, potlačené stovky rebelií rolníků, poddaných a všech dalších možných snah dosáhnout lepších podmínek a vybojovat lepší život, než byl ten, v kterém žili? Z naší novodobé historie Lidice, Julius Fučík, farář Toufar, Milada Horáková, stovky židů v nacistických lágrech, lidí s demokratickým smýšlením, později v komunistických žalářích. A život šel dál a jde v přepestrých obměnách, dějích a skutcích dobrých i zlých.
Ale lidé nemusí být ve vězeních a přesto trpí, často více než ve vězení. I svoboda má svá pouta a vězeň svoji svobodu. Protože v každém režimu, v každém nespravedlivém státě, kde jsou právo a zákony v rozporu nebo stojí zcela proti spravedlnosti, kde je kraden majetek chudých, a ten je ohromný, protože těch chudých je mnoho a je přivlastňován bohatými a nepoctivci, neoprávněnými, se tak děje. Naše současná země není výjimkou. Kde tak zvaní zástupci lidu, nepatří k nim ovšem podle charakteru všichni, schválí církevní restituce, kterými je zadlužován stát, národ a každý občan po desítky let do budoucnosti, kde je odpírán spravedlivý důchod lidem, kteří celý život pracovali, kde za zpívání po dobu dvou hodin vydělá „umělec“ 30krát, ale i vícekrát větší odměnu než je měsíční plat pokladní na kase v hypermarketu. Je možno uvádět tisíce konkrétních příkladů ublížení a ubližování lidem obyčejným, těmi co jsou toho času nahoře. Vše podobné ve společnosti již bylo. Zdá se, že se nic neděje, že se nic nezmění. Není to však postaveno do správného úhlu světla, není to většinou registrováno, stupeň ještě nedosáhl limitu, a tak to není, jak se říká, na pořadu dne. Dosud jsme se dostatečně nepoučili. Nedefinovali jsme naše chyby, hlouposti, furiantství, nadutost a tolerujeme naše chyby, ale i veřejné zločiny, zrady a velezrady těch mocných, jejichž moc a vliv je v penězích a bohatství, zcizených právě nám občanům, většině národa, která tyto hodnoty vytvořila a vytváří. Co všechno se pro tuto plánovanou skutečnost již vykonalo. Z relativně velkého demokratického evropského státu byly vytvořeny dva malé, jejichž význam v kontextu Evropy i světa se zmenšil a ztišil tak jejich hlas. Z bohatství státu, který byl bez dluhů a v rozpočtech v plusu a navíc byl věřitelem desítek miliard řady států v Africe, Asii, ale i byvšího SSSR, jsme dnes státem zadluženým. Dnes se topíme v dluhu větším než 1,5 bilionu korun, který stále roste. Každodenní selhání nás všech, nestejně významná, v důležitých i méně důležitých postojích, jednání a falešným příklonech, kde by měl být právě opak, jsou příčinou téměř všech našich problémů, potíží, slabostí a překážek v našich životech. Řečmi v hospodách i doma za dveřmi, neúčinnými shromážděními a demonstracemi nelze ani začít s potřebnými změnami poměrů, budováním nové struktury společnosti, nemožným návratem do komunismu jakkoli s lidskou tváří, natož začít dělat pořádný úklid na zaneřáděném dvorku českého absurdistánu.
Sociální podstata státu v období monopolního, nadnárodního, finančního, oligarchického kapitalismu je vykrádána a odlidšťována. Kudy a kam jít a jak? Jinak uspořádat celou lidskou společnost. Podstatnými změnami. Současný vývoj světa nevede k dobré hranici. Pokračovat v něm povede ke katastrofám, způsobeným lidmi, nikoli z vesmíru. Možnosti a předpoklady existují. Chce to pravidla. Jedno z důležitých je ve spravedlivém rozdělování vytvořených a vytvářených hodnot a bohatství. Těm, kteří se na vytváření těchto hodnot, ač jsou zdraví, silní a schopní nepodílejí, nic. Dětem, hendikepovaným a starým opotřebovaným dát potřebné a péči. Posílit družstevní formy podnikání a spoluvlastnictví fabrik, bank, spolupodílení na zdrojích a rozdělování bohatství z hodnototvorného procesu a exploatace přírody. Ne bratrsky, ale podle zásluh. Pokrok vědy, technologií a ekonomiky k vývoji civilizace patří. Ale musí sloužit všem lidem. Ti pak musí znemožnit zneužití výsledků. Trvalou hodnotou musí ale zůstat dobré vztahy mezi lidmi. Pokud začne technologie předhánět a válcovat mezilidské vztahy, což určitým potencionálním nebezpečím je, budou Zemi obývat ne lidé, ale idioti.
Autor: MILAN DUBSKÝ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)