Maminka mi při odchodu na vlak přeje: A ať tam dobře dopadneš… Myslí si naivně, že na poště na Czech Pointu na mne čeká třeba nějaká práce. Mami, nic si od toho neslibuju, to je jenom šikana nás nezaměstnanejch, říkám jí. A z čeho máš jako být živ, jak si to oni vůbec představujou?, ptá se nechápavě máti, kterou mé martyrium moc trápí a doslova drtí, což mne strašně bolí… Víš, to je jim přece úplně jedno, to vůbec neřešej, dám jí pusu na ustaranou tvář, pohladím ji přes stříbrem kvetoucí vlásky a pádím na nádraží.
Při poslední návštěvě úřadu práce mne nová zprostředkovatelka přehrála na Czech Point na nejbližší poště. Šlo to rychle. Posíláme tam všechny uchazeče o zaměstnání, kteří už nepobírají podporu v nezaměstnanosti a jsou v evidenci dlouhodobě, suše konstatovala a vybavila mne k tomu Poučením uchazeče o zaměstnání, který plní povinnost součinnosti na kontaktním místě veřejné správy (KMVS), jež jsem si dal do svých desek. Kde je paní Ivana?, zeptám se pak na svou dosavadní zprostředkovatelku. Převedli ji ze zprostředkování na jiné oddělení. Myslím si svoje. Zprostředkovatelek je tak rázem polovina, jak jsem zjistil na rozpisu u vchodu na patře. Sakra, vždyť už takhle byly ty ženské přepracované a vystresované, ohrožované syndromem vyhoření, jen jen vybouchnout. Další nezaměstnaní si ve vedlejších kancelářích vlevo i vpravo vyslechli ortel skoro zároveň se mnou. Aby zoufalí lidé neměli moc šancí nějak vyvádět, mají zprostředkovatelky mezi kancelářemi spojovací dveře stále otevřené dokořán. Stejně tak i na chodbu. Už při příchodu na pracák mne udivilo, že na chodbách bylo s bídou jen třicet lidí. Pak jsem pochopil souvislosti. Drábkovi to umožnilo propustit stovky zaměstnanců úřadů práce po celé republice za současně provedeného odklonění 50 000 nezaměstnaných na Czech Pointy po republice. Další stovky zaměstnanců ÚP odešly údajně dobrovolně na základě dohody či dali výpověď sami. Třeba ve Francii na počátku ekonomické a finanční krize nabrali na tamních obdobách našeho úřadu práce prý 5000 nových pracovníků, aby ten příval nezaměstnaných zvládali. V Čechách je zase všechno jinak, úřadům práce se pouští žilou, a jejich potřebná a náročná práce se převádí z přetíženého (a zároveň redukovaného) oddělení zprostředkování zaměstnání na Českou poštu, která ovšem zároveň taky propouští a šetří, kde se dá. To je na palici, v tomhle státě už není normální snad vůbec nic.
Mrazivým listopadovým ránem roku 2011 mířím z vlaku na poštu. Je tam zase fronta?, ptá se kolébající se obtloustlá důchodkyně mladšího maníka ve značkovém oblečení, který už vychází z pošty a odemyká svůj bourák. Tady to bez fronty nejde nikdy, bouchne dveřmi a už couvá na silnici. Lidé stojí k dvěma přepážkám namačkáni až ke vchodovým dveřím, já s tou důchodkyní se tam už nevejdeme. Než se dostaneme dovnitř, přichází další tři lidé, přes mínus pět stupňů se začínám potit. Vyhlížím v obavách, zda nedorazí někdo z mých známých. Člověk aby se sem od nádraží plížil kanálama. Dva roztomilí buldočci jedné paničky, která také dorazila, si mne nějak oblíbí a skáčou na mě a žadoní o pozornost, tak je hladím a drbu. Hodný kluci, hodný… Když už se konečně dostanu dovnitř, zrovna odchází poštovní doručovatelka, všechny kolem zdraví. Nevíte, prosím, kde je tu Czech Point?, ptám se jí tiše. To ste mě teda zaskočil, otáčí se k okénkům s kolegyněmi, Jiřkóó, kde je tu Czech Point?! Ticho. Jiřkóóó! Za chvíli se v poklidu ozve: Jo, tady. Evidentně pohodářka. Tak ta první přepážka, usměje se doručovatelka na mne a ověšená narvanými brašnami a taškami jak soumar se probíjí frontou lidí ke vchodovým dveřím, za sebou ještě vleče napěchovanou tašku na kolečkách, kdosi jí alespoň otevírá vchodové dveře. Když konečně přijdu na řadu, podám beze slova pošťačce otvorem dole papír z úřadu práce. Koukne po mně: Váš občanský průkaz. Rozloží si složený papír s hlavičkou Stanovení prvního kontaktu na kontaktním místě veřejné správy před klávesnici, vedle moji občanku a začne pracovat s počítačem. Naštěstí se na nic neptá, ale nervy mám stejně na pochodu. Bude jí taky něco přes padesát let jako mně, myslím si při pohledu na korpulentní, ale sympatickou blondýnu. Nedaří se mi připojit, konstatuje po nějaké době, s pohledem stále upřeným na obrazovku. Lidí ve frontě za mnou se během následujících nekonečných deseti minut zmocňuje stále více nervozita, a od diskrétní zóny se chodí dívat, proč se to tak vleče, a pak se už všichni zóna nezóna natlačí dopředu před přepážky, že mi dýchají na záda. Cítím se, jako bych stál na řeřavém uhlí. Mladší ženě, kterou znám od vidění z vlaku a která si stoupla po mém pravém boku říkám: Klidně jděte vedle, tady to bude asi na dýl. Usměje se a vyndá stejný papír, jako jsem vyfasoval na úřadu práce já. Já sem na Czech Point du taky, říká. Aha, tak to jo. Hrozný co?, dívám se jí významně do očí. Podporu v nezaměstnanosti nám stejně žádnou nedávaj a honěj nás přitom od čerta k ďáblu, mávne rukou. Škoda mluvit. A to tady nedávno propustili dvě pracovnice pošty. Prý pro nadbytečnost. Jednu ze tří přepážek pak proto uzavřeli, dodává ještě. No, to je podobný jako u nás, naše pošta je menší, ale taky u nás jednu pošťačku propustili, taky údajně pro nadbytečnost, a pár let před důchodem, to je hnus, kroutím hlavou. Tak teď už u nás funguje jen jedna přepážka a jsou tam věčně fronty. Dámě za přepážkou se posléze podaří připojit, vyťuká na klávesnici mé rodné číslo a po nějaké době beze spěchu vstává a jde k tiskárně přes uličku k oknu. S papírem v ruce si znovu sedá a znovu upřeně zírá na monitor, kde rejdí s myší. Sakra, dej mi ten hadr, ať můžu vypadnout, myslím si. Zlatej pracák, člověk se tam cítil strašně, ale byli jsme na tom aspoň všichni stejně či podobně, tohle je daleko horší. Úřednice se najednou pootočí a začne vymačkávat na telefonu nějaké číslo. Nikdo jí to nezvedá. Zkouší to znovu a znovu. Nic. Hledá v jakémsi seznamu. Úspěch. Kdosi kdesi jí to zvedne. Nemůžu se dovolat paní Trnkové, vysvětluje pošťačka dámě na druhém konci drátu, která nejeví z hovoru evidentně žádné nadšení, nezvedá mi to, proto volám vám. Tady pánovi systém vygeneroval termín další schůzky, ale nedaří se mi to uložit do paměti, co s tím mám dělat?, vysvětluje jí vzniklý problém. To se mi ještě nestalo, říká klidně do sluchátka (a vlastně také mně a dalším čekajícím nervózním lidem). Být kliďas je pro některá povolání výhoda. Volá ještě na kolegyni, aby jí šla taky poradit. Nakonec se dámám společným úsilím zadaří, blondýnka pokládá telefon a po chvíli bušení do klávesnice, šmejdění myší a hypnotizování monitoru pomalu sune papíry a občanku od své klávesnice k otvoru dole v okénku. Hodím vše do brašny a se sklopenýma očima se zpocený probíjím chuchvalcem postávajících lidí z pošty. Proč běhat po úřadech, když výpisy či ověření listin a podpisů lze zařídit na poště?, informuje mne reklama na Czech Point na letáku České pošty, který visí na nástěnce hned u vchodu. Drábek se svým nerozlučným pobočníkem vymysleli tuhle buzerační novotu na prohánění (nejen) dlouhodobě nezaměstnaných uchazeče o zaměstnání, aby se jim nezkrátily žíly. A taky aby jim takto zabránili občas si někde přivydělat pár korun načerno, když nechtějí chcípnout hlady nebo bejt vyhozený z bytu. Když o práci v zaměstnaneckém poměru ani nezavadí, co těmto lidem tak asi zbývá, než na ponižující podmínky vyčůraných zaměstnavatelů přistoupit. Ale už ani tyhle takzvané brigády nejsou… V poloprázdném vlaku si rozbalím papír s hlavičkou Potvrzení kontaktu uchazeče o zaměstnání (UoZ) a stanovení termínu dalšího kontaktu na KMVS. Zděsím se, za dva dny mám přijít znovu, v přesně na minutu stanovený čas, uvedeném na formuláři v další kolonce. Na úřad práce se chodilo jedenkrát za měsíc. Už cestou na tamní poštu jsem měl najednou neodbytný pocit, že na Czech Point nás bude šéf MPSV Drábek honit každý týden. A honí nás tam dokonce dvakrát týdně a pokaždé v jiný den i jinou dobu. Na každém potvrzení je vždy termín další schůzky s na minutu přesným časem, spolu s uvedením na minutu přesného času, kdy se člověk na tu poslední schůzku skutečně dostavil. Navrch ještě dvě údajně volná pracovní místa.
Jak jsi dopadl, našli ti nějakou práci?, ptá se mne po návratu domů máti s nadějí v hlase, trápí ji Parkinson, celá se třese, má vysoký tlak a za sebou lehčí mrtvičky, kdy ji záchranka odvezla rovnou do špitálu v Praze. Moje stále pokračující bezvýchodná situace její nemoc jen zhoršuje, o psychice ani nemluvě. Moje drahá polovička Jana je dneska v práci a zeptá se mne po návratu z dvanáctky večer na totéž. Jak rád bych obě potěšil, ale kde nic není, ani čert nebere. Prosím tě mami, tady těm panákům nahoře nejde o to sehnat někomu práci, ale zabránit lidem v možnosti občasnýho přivýdělku a hlavně, aby se nezaměstnaní, naštvaní tou buzerací a ponižováním odhlásili z evidence na úřadu práce. Ministr práce a sociálních věcí Drábek tak chce ušetřit na platbách na zdravotním pojištění za uchazeče o zaměstnání, evidované na úřadech práce. A také si vylepšit oficiální statistiku s počty nezaměstnaných. Uváděných půl milionu lidí bez práce není skutečná nezaměstnanost, ta je daleko vyšší. Například o tisíce lidí, vyřazované každý měsíc z evidence pro tzv. neposkytování součinnosti s úřadem práce. Odmítnete třeba tzv. doporučenou práci za tzv. minimální mzdu s odůvodněním, že z toho přece nezaplatíte ani nájem a složenky a z čeho máte pak asi žít?! Jako se to stalo Janině před deseti roky. Zprostředkovatelka ji poté okamžitě vyřadila z evidence uchazečů o zaměstnání. Nebo vás vyřadí z evidence jen proto, že přijdete na úřad práce o den později, neboť jste se spletli v termínu či jen prostě zapomněli. Jste nadále bez práce i bez peněz a ještě si musíte platit každý měsíc zdravotní pojištění, které je ze zákona povinné. Obdobně a ještě přísněji to nyní chodí i na tzv. Czech Pointu.
Doma si zalezu do svého kutlochu a lížu si rány. Když se trochu vzpamatuju, sedám k počítači a obě čerstvě nabídnutá volná pracovní místa omrknu. Všeobecný administrativní pracovník coby požadovaná profese v sobě ukrývá ale specialistu implementace datových skladů - seniora. Požadavky vzdělání - v oblasti IT (SŠ odborné nebo VŠ), 3 až 6 let praxe s návrhem řešení, vývojem a implementací datových skladů (vývoj v SQL, využití ETL/BI nástrojů), výborná znalost alespoň jedné ze světových databázových platforem. Vůbec netuším, o čem je řeč. Navíc požadují perfektní znalost anglického a ruského jazyka. U této pracovní nabídky zjišťuji, že už na portále MPSV visí přes tři čtvrtě roku. A asi dlouho viset bude. Druhá nabídka je schovaná pod názvem Ostatní řídící pracovníci ve stavebnictví. Na stránkách této firmy je mi ale hned divné, že nenabízejí žádná volná pracovní místa. Přesto jim posílám strukturovaný životopis spolu s tzv. motivačním dopisem, který dnes už zaměstnavatelé běžně požadují. Odpověď mi dorazí vzápětí, což nepamatuju - většinou je ticho po pěšině: Je nám líto, ale inzerce není platná. Výběrové řízení bylo ukončeno před dvěma měsíci. V současné době jsou všechny pozice plně obsazené. Zřejmě ÚP zaktualizoval starou inzerci. Suma sumárum, ministr Drábek jen lidem bez práce vytírá zrak posíláním neaktuálních, neplatných nabídek tzv. vhodného zaměstnání (tohle je ale stará bolest úřadů práce). Či nabídkou takových pracovních pozic, které jsou buď dlouhodobě neobsaditelné (nejen) uchazeči o zaměstnání z úřadů práce nebo profesně zcela nevhodné.
V dalších dnech a týdnech dostanu na Czech Pointu v nabídce údajně volných míst také fleky z profese Číšníci a servírky nebo Účetní všeobecní. Ne všichni se na všechno hodí, ale hlavně dnes se s uchazečem o zaměstnání bez příslušného vzdělání a několikaleté praxe v oboru zaměstnavatelé ani nebaví, životopis hned skončí v koši, ať už v tom virtuálním, nebo skutečném. A že na jedno volné pracovní místo připadá průměrně prý asi 17 zájemců, tedy uchazečů o zaměstnání? Další pohádka pro dospělé. Poslal jsem životopis zaměstnavateli v Praze 8, náplň práce neskutečná, od vedení skladu, drobný maloobchodní prodej, až po docházku ve firmě, fakturaci, inventury atd. To vše za poloviční peníz, než je v Praze průměrná měsíční hrubá mzda. Neozvali se. Klasika. Za pár dní jsem se odhodlal a zavolal jejich personalistce, jak to se mnou vypadá. Jsem z toho úplně zděšená, přišlo nám už 270 nabídek a další stále chodí, to je neskutečné! Tak se naše vedení rozhodlo, že ke stávajícím požadavkům na tuto pracovní pozici ještě přidáme znalost podvojného účetnictví a anglického jazyka slovem i písmem. Poděkoval jsem a zavěsil. A to podle naší vrchnosti ti nezaměstnaní prostě jen nechtějí makat. Pár zaměstnavatelů má na svých webových stránkách počítadlo, kolik lidí si tu kterou pracovní pozici otevřelo a pročítalo. Většinou je to několik set, už jsem ale objevil u pracovní nabídky přes tisíc uchazečů, shánějících zoufale zdroj obživy. Cvokaři si mnou spokojeně ruce, neviditelná pracka trhu jim spolehlivě nažene ještě víc kunčaftů do ordinací. Počty bezdomovců a sebevrahů utěšeně stoupají. Ministr práce a (a)sociálních věcí Drábek prohlásil výstižně při zběsilém protlačování jejich (a)sociální reformy ve Sněmovně: Každý občan si udělá obrázek o tom, kdo zastupuje jejich zájmy a jakým způsobem. Štimt. Vůbec jim nejde o blaho obyčejných občanů, ale jen o to, aby se kuličky, které před sebou menšina nejrůznějších zbohatlíků valí a o které se občas mezi sebou poperou, bohulibě rozrůstaly. Sytý ale hladovému nevěří a proto by si měl pan Jaromír Drábek zkusit alespoň pár měsíců vyjít s minimální (hrubou) mzdou 8000 korun měsíčně (my doma tohle důvěrně známe) či s ještě nižší průměrnou podporou v nezaměstnanosti (nemluvě o tom, že jí pobírá od ÚP jen asi pětina uchazečů o zaměstnání), to by ho přešly roupy. Nebo by měl prubnout vyžít ze stanoveného životního minima (pro jednotlivce stanoveno na 3400 korun měsíčně, při dalších započítaných osobách ve společné domácnosti tato částka klesá) či existenčního minima (2200 korun měsíčně) v rámci pomoci v hmotné nouzi. Ministerská definice je tu věru interesantní. Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Existenční minimum je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Moc hezky vymyšlený a ještě líp napsaný. Navíc ďábel je jako vždy ještě skryt v detailech podmínek pro přiznání pomoci v hmotné nouzi, a kde se pro výpočet dávky využívá právě dané výše životního a existenčního minima. Formuláře žádostí úplný tlustospisy, na jejichž vyplnění aby měl člověk nějakou speciální školu.
Houževnaté a komplexní úsilí pravicové vládní trojkoalice vede až k úplnému rozvrácení životních poměrů mnoha lidí. Ti nahoře vůbec také evidentně nevědí, jak to dole v podhradí s prací ve skutečnosti vypadá. Trestají buzerací a šikanou i nezaměstnané, kterým je 50 let a víc, kteří nemohou z důvodu vyššího věku dlouhodobě najít práci, ale dělat přitom chtějí a potřebují. Místo aby jim pomáhali, přicházejí dokonce s dalším ponižujícím trestem v podobě nucených prací (oficiálně veřejná služba), kdy je posílají v oranžových či žlutých vestách s košťaty a lopatami uklízet zdarma ulice a ztrapňovat se před kolemjdoucími, mnohdy svými přáteli či známými – člověk aby se pak hanbou propadnul! Sankcí je tu krácení už tak žebráckých dávek. Je také smutnou skutečností, že dnes pouze 8 procent zaměstnavatelů je ochotno (eventuálně) přijmout do pracovního poměru i starší lidi, tedy 50 plus, jak nás pro zjednodušení označují. Jenže v době pokračující krize všichni spíš propouštějí, či v lepším případě nenabírají nové zaměstnance. Za této situace je třeba i neustále pokračující zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu sprostotou a cynismem nejhrubšího zrna.
Deset měsíců mi proteklo doslova mezi prsty, dalších deset ztracených měsíců. S tou jednou dámou za přepážkou jsme se zatím docela sblížili, dokonce mi sama od sebe dohodila jednoho zaměstnavatele, ale i to místo ve výrobě (zdravotních pomůcek pro německou firmu) bylo už dávno obsazené. Systém značky Šiška mi na Czech Pointu spolehlivě vygeneroval za tu dobu samá príma dlouhodobě neobsaditelná pracovní místa, nejvíc ajťáky – tedy programátory počítačových aplikací, vývojáře softwaru, správce počítačové sítě atd., zdravotní sestřičky (sestra všeobecná s osvědčením) – ty jsem dostal protekčně více než desetkrát (i ve Vězeňské službě ČR), cesťáky čili obchodní zástupce, strojírenského techniky, projektanty a konstruktéry atd., tzv. odborné finanční a pojišťovací poradce (ovšem většinou na ŽL zn. A kunčafty si sežeň, kde chceš - nástup ihned, to samé platí i pro finanční a realitní makléře), pracovníky ostrahy, strážné či vrátné (zaměstnavatelé většinou chtějí OZP, tedy osoby se zdravotním postižením). Z mé profese nebo ze sociální oblasti (kde jsem pracoval naposledy několik let) či z kulturní nic. Zároveň mi systém DONEZ pečlivé hlídal docházku. Jednou jsem tam dorazil pár minut po 15. hodině (schůzka byla stanovena na 15.15 hod) a pošta byla nečekaně zavřená. Nakonec jsem se dovolal a z pootevřeného okna mi sdělili, že mi napíšou omluvenku, ale že musím přijít zítra znovu, že mají z důvodu čerpání dovolených zkrácenou provozní dobu. Leč systém mi druhý den stejně vygeneroval, že po mě chce omluvenku: V rámci tohoto kontaktu byla zaevidována omluvenka neuskutečněného kontaktu / nedodržení stanoveného času kontaktu 2. 8. 2012 v 15:15 - ústně. Důvod neúčasti / nedodržení stanoveného času doložte kontaktnímu pracovišti krajské pobočky ÚP, kde jste veden(a) v evidenci uchazečů o zaměstnání. Uzavření pošty Šiškův systém prostě nevzal na vědomí. Bez omluvenky, písemné, třeba ošetření u lékaře nebo přijímacího pohovoru u potenciálního zaměstnavatele, to znamená okamžité a sankční vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, s tím, že zpět do evidence může být nezaměstnaný zařazen až po půl roce. Bez ohledu na to, že práci i nadále nemá. Drábek a jeho pravá ruka Šiška takto ve statistických údajích pilně snižují procenta nezaměstnanosti tímto bohulibým způsobem. (Dole na zmíněném dvakrát týdně fasovaném formuláři jsou loga ESF, EU, Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost, vše spolu s heslem Podporujeme vaši budoucnost). Napsal jsem z domova hned e-mail, a poslal ho nové zprostředkovatelce na zeštíhlený ÚP, kde jsem jí vše vylíčil. Uznala to a v systému DONEZ udělala potřebné zásahy, abych mohl pokračovat v krasojízdě.
Je při tom velmi zvláštní, že jsem na úřadech práce a především na Czech Pointu nikdy nepotkal ty naše takzvané nepřizpůsobivé spoluobčany, na které to mělo mířit, ale obyčejné a slušné lidi, nešťastné z toho, že nemají práci a tedy prostředky na trochu slušnější život.
Po dalším měsíci jsem té šikany měl ale už plný kecky. Jako když odsouzenci bez přestání kape pomalu voda na čelo, nějakou dobu vydrží, ale pak mu začne hrabat, až zcvokne. Janina řekla, že na mý další ponižování nemá nervy, ať se z pracáku odhlásím, že za mne bude radši platit to blbý zdravotní pojištění sama, a že se prostě ještě víc uskrovníme.
Moje nová zprostředkovatelka na ÚP byla milá, na nic se neptala a vyřadila mne hned z evidence. Balila si zrovna svoje věci. Odchází odtud prý sama, všechno si to tady představovala jinak, jako službu lidem a ne buzeraci lidí bez práce, kterou jim tenhle úřad stejně nedokáže zajistit. Stěžovala si na nový nefunkční pomalý počítačový systém a spousty nutných přesčasů. Všude kolem ní se vrstvily štosy spisů klientů, formulářů a publikací i šanonů. Když jsem s potvrzením pro zdravotní pojišťovnu vypadnul, ulevilo se mi.
První týdny bez buzeračního systému DONEZ byly neskutečný, jako by ze mne spadly okovy. Ale rodinný rozpočet napínat ještě víc platbou ze zákona povinného zdravotního pojištění jsem dlouho nevydržel. Práce nikde žádná a tak jsem se odhodlal po měsíci jít zpátky na pracák. Opět moc lidí po chodbách nepostávalo či neposedávalo. Vzal jsem si lístek s pořadím. Jen dva lidičkové přede mnou. Radoval jsem se předčasně. Na řadu jsem přišel až za hodinu a půl. Před rokem a více to bylo 20 minut. Ale tehdy přede mnou čekalo ve frontě běžně 10 až 15 lidí k mojí zprostředkovatelce z celkem osmi na úřadě. Teď po vyčištění od těch nadbytečných pracovnic jsou tu 4. Plus jako dříve paní vedoucí. V kanceláři už seděla zase nová zprostředkovatelka a potýkala se s novým počítačovým programem značky, jejímž duchovním otcem je náměstek Šiška. Podávám jí formulář ZAM (uchazeč – evidence) Žádost o zprostředkování zaměstnání, který jsem si vyplnil na pultíku už při čekání na chodbě. Zanést každého klienta (tak hezky nám tu říkají) do databáze trvá evidentně delší dobu a jak vidím na jejím monitoru, je to o dost komplikovanější, než to bylo u osvědčeného softwaru od OKsystemu. Kolem té dámy všude pečlivě složené štosy spisů, složek a šanonů. Byla jsem tu teď zase celou sobotu, přestože přes týden děláme dvanáctky, nestíháme to. Tady na Drábka a ty jeho vejmysly nadává celej barák, věřte mi. Ve tváři měla nepřehlédnutelné stopy únavy z přepracování. My jsme tady na zprostředkování v první lajně, a místo aby nám to ulehčili, přišli s novým a poruchovým a navíc ještě pomalejším počítačovým systémem. Zároveň propustili či přeřadili část kolegyň, podává mi formulář s názvem Průkaz uchazeče o zaměstnání. Podepisuju převzetí. Přijdete zase na konci ledna příštího roku. Když vidí překvapení na mé tváři, vysvětluje: My teď máme pro naše klienty čtyřměsíční intervaly návštěv, nestíháme ten nával lidí bez zaměstnání, a nabídka práce je stejně malá nebo žádná. Nedá mi to, zeptám se na paní Ivanu. Přeřadili jí do oddělení trhu práce a pak šla hned do důchodu, už na konci minulýho roku. Její manžel přitom musel skončit s živnostničením, jak mi říkala v době, kdy jsem k ní ještě docházel. Měl novinový stánek. Tržby mu ale postupem času stále klesaly, nepomohlo rozšíření prodeje o drobnou keramiku a květiny, až to bylo k neutažení, natož k uživení. A práci mu, ač sama v té době zprostředkovatelka na ÚP, najít pro jeho předdůchodový věk nedokázala.
Po návratu domů jsou moje Janina i máti úplně zaskočené tou změnou, že jdu na pracák až za čtyři měsíce, když mne v systému DONEZ přitom tak proháněli, ale jsou obě moc rády.
Uteče jen pár dní a večer v televizním zpravodajství uvidíme záběry ze sídla MPSV, kde protikorupční policie sebrala Drábkova muže číslo jedna, náměstka Vladimíra Šišku, ve skutečnosti nejmocnějšího muže na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Detektivové odvedou v klepetech ještě šéfa informatiky Hojera. Jsou obvinění z podplácení. Za dva dny vyšetřovatelé uvalí na Šišku vazbu a Jaromír Drábek oznámí svou rezignaci k 31. 10.
Nástupkyní je náměstkyně pana ministra, a uvede se hned hezky česky zmatky s sKartou pro 20 procent nezaměstnaných, pobírajících podporu v nezaměstnanosti a lidi na sociálních dávkách včetně osob zdravotně postižených. A bankovní lobby si chce krom toho líznout i z důchodů, takže sKarty asi za odměnu dostanou na odchodnou od Drábka asi i důchodci. Naštvaní či spíše rozezlení lidé na internetu už v tom mají jasno. Nová ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová (TOP 09) je prý Drábek v sukních. Tak uvidíme.
V televizi běží placená reklama, že s pomocí ESF (Evropských sociálních fondů) se prý podařilo zajistit tvorbu celkem 50 000 pracovních míst. Jenže vidět to jaksi nikde není. Stačí si otevřít noviny nebo se podívat na internetu na pracovní nabídky. Pověstné světlo na konci tunelu je stále v nedohlednu. Jak dlouho ještě?
14. 11. 2011 - 29. 11. 2012
Autor: JAN POLÁČEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)