Souběh historických událostí 20. století a do nich vpletených lidských osudů způsobil, že mnoho významných představitelů československé politiky mělo možnost se důkladně a na vlastní oči seznámit s ruskou a sovětskou realitou. Tomáš G. Masaryk, Karel Kramář, Bohumír Šmeral, Klement Gottwald, Alexander Dubček, jmenujeme-li alespoň několik nejznámějších z dlouhé řady těch, jejichž životy byly více či méně se slovanskou velmocí úzce spjaty. Nikdo z nich však neměl tak bohatou a různorodou zkušenost, jako generál Ludvík Svoboda: dobrovolný přechod do ruského zajetí v roce 1916, vstup do československých legií, účast v bojích 1. světové války po boku ruské armády (bitva u Zborova aj.), v řadách legionářů střetnutí s Rudou armádou, odchod se svými vojáky z poraženého Polska do sovětského exilu v roce 1939, velení samostatné československé vojenské jednotce v SSSR, bitvy po boku Rudé armády u Charkova, Kyjeva, Dukly, osvobozování vlasti a nakonec okupace sovětskou armádou v roce 1968, kdy byl prezidentem republiky.
   V souvislosti s vydáním knihy vzpomínek dcery generála Svobody uveřejnil časopis ruské diaspory v České republice Russkoje slovo se Zoe Klusákovou-Svobodovou rozhovor.
   vv

   Paní Klusáková, máte pro Češku netypické jméno - Zoe. Jak jste k němu přišla?
   Rodiče váhali, jaké jméno mi vybrat, proto se rozhodli pro loterii. Napsali deset jmen, mezi která moje maminka zařadila i svůj návrh - Zoe. Tak se jmenovala její oblíbená hrdinka z trilogie ruského spisovatele Čirikova. Srolované lístky vložili do otcovy vojenské čepice a jedenapůlletý bráška Mirek jméno vylosoval. A představte si, losoval třikrát a vždycky jméno Zoe!

   Ze známých důvodů za dob socialismu oficiální životopisy vašeho otce nepřipomínaly jeho vojenskou službu v řadách československých legií během občanské války v Rusku. Jaký měl on sám k tomuto faktu vztah? Neměl ideologické zábrany, když na počátku kariéry prošel Rusko od západu k východu se zbraní namířenou proti rudým a za více než dvacet let šel na opačnou stranu a naopak bojoval na straně rudých?
   Ne, ideologické zábrany otec neměl. Ve skutečnosti byl slavjanofil a zapálený bojovník za slovanskou vzájemnost. Tak jako mnoho legionářů, velmi těžce nesl fakt, že nedorozumění mezi československými legionáři v Rusku a velením Rudé armády přerostlo do krvavého konfliktu. Také se mu nelíbila ideologická nálepka bojových akcí Čechů na Sibiři, kterou dostaly v Sovětském svazu a u nás za minulého režimu. Tento názor neschvaloval. Jeho interpretace vystoupení legionářů proti bolševikům byla jednou z příčin, proč mu byla zakázána publikace druhého dílu pamětí.

   Po poslední výměně režimu se objevily snahy zatemnit zásluhy generála Svobody o osvobození Československa. Ojediněle se objevily i hypotézy, že byl agentem NKVD, že plnil rozkazy ze strany Sovětů při formování československé vojenské jednotky. Víte o tom něco?
   Agentem NKVD samozřejmě nebyl a seriózní historikové tuto hypotézu odmítají. Řekla bych, že jestli byl nějakým "agentem", tak pouze agentem svého národa, své vlasti. Otec byl odvážným vlastencem, který o lásce k vlasti nejen hovořil, ale dokazoval ji svými činy.
   Vytvoření samostatné československé vojenské jednotky odpovídalo zájmům našeho odboje proti hitlerovské okupaci, odpovídalo plánům a pokynům prezidenta Beneše a československé exilové vlády v Londýně. Tato vláda, jako nositelka moci, byla i nositelkou kontinuity československé státnosti a odmítavého postoje k mnichovské dohodě od samého počátku a symbolizovala právo na obnovení Československa v předválečných hranicích.
   Jsem hrdá na to, že můj otec v tomto boji sehrál jednoznačně nikoli bezvýznamnou roli. A co se týká pokusů degradovat jeho úlohu, je to především součást snahy snížit význam osvoboditelské mise sovětské armády a zároveň i československého vojska bojujícího v jejích řadách.

   Druhým důvodem k útokům na Ludvíka Svobodu byla jeho pozice během událostí roku 1968. Klade se mu za vinu, že jako prezident a vrchní velitel ČSLA nesplnil své ústavní povinnosti. Že se spoluúčastnil podpisu tzv. moskevských protokolů, které vedly k "normalizaci". Nesporně to pro něho byla velmi těžká doba. Podělil se se svými starostmi a pochybnostmi?
   Myslím si, že vše bylo naopak. Otec jako prezident využil svých ústavních pravomocí k tomu, aby pomohl vyvést zemi z politické krize a zostřených mezinárodních vztahů, aby odvrátil nebezpečí krvavého konfliktu. V první řadě vydobyl v Moskvě hned první den rozhovorů, aby se jich účastnili političtí a státní činitelé (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel aj.), kteří po 21. srpnu byli internováni v SSSR na neznámém místě. Poté se účastnili všech rozhovorů a podíleli se na jejich výsledcích.
   Je potřeba brát v úvahu, že se rozhovory vedly pod tlakem téměř 500 tisíc sovětských a spojeneckých vojáků na našem území a hrozilo nebezpečí, že jejich přítomnost bude pro obyvatelstvo natolik nestravitelná, že může vypuknout krveprolití s obrovskými oběťmi. Jako zkušený voják si mohl otec mnohem lépe představit existující riziko v situaci, kdy taková masa ozbrojenců žila dlouhou dobu bez týlu, prakticky na ulicích, v tancích ve stálém napětí, když za každým rohem viděli nepřítele. Nemohl dopustit, aby za chyby politiků platili svými životy lidé na obou stranách.
   Otec byl skutečně velmi rozhořčen vstupem vojsk, která přišla, aniž by kohokoli upozornila, bez pozvání. Pro něho to byla osobní tragédie. Věděl, že vztah české veřejnosti k Sovětskému svazu bude na dlouhé roky negativní.
   Bohužel, v tu dobu byla i sovětská veřejnost nepravdivě informována o událostech v Československu.

   Našim čtenářům je málo známo, že po krátké době ve funkci ministra obrany byl váš otec z místa odstraněn a poslán do výslužby. Vypluly po čase na povrch pravé příčiny?
   Byla padesátá léta, sílila studená válka. Určitou roli v odstranění otce sehrál Bedřich Reicin, kádrový náměstek ministra obrany pro rozvědku. Objevilo se z prstu vycucané obvinění z účasti v přípravě vojenského převratu, které naštěstí po uvěznění otce na konci roku 1952 bylo zrušeno.
   A jestli autory tohoto scénáře namířeného proti otci byli sovětští poradci působící tehdy v Československu, je také pravdou, že v osvobození a zrušení nesmyslného obvinění sehráli svoji roli otcovi sovětští vojenští přátelé. Říkalo se, že osobně Stalin přikázal ukončit jeho pronásledování. Ve své knize se pokouším objasnit některé okolnosti odchodu otce z politického života, jeho uvěznění a obvinění.

   Vraťme se ještě k období okupace Československa nacistickým Německem. Jak váš otec dospěl k tak zvláštnímu rozhodnutí, přejít se svými vojáky ne do Rumunska a na Západ, ale do Sovětského svazu? Cožpak se nebál, že legionářská minulost pro něho může být osudná?
   Skutečně můžeme mluvit o řadě faktorů, které měly vliv na jeho rozhodnutí. Mezi nimi v neposlední řadě sehrál roli fakt, že Sovětský svaz nabízel pomoc Československu v případě agrese a neuznal Mnichovskou dohodu. Bylo známo také to, že SSSR byl jedinou zemí, která poskytla reálnou pomoc republikánské vládě ve Španělsku. Otec byl pevně přesvědčen, že se bez ohledu na pakt Molotov-Ribbentrop SSSR nemůže nestřetnout s Německem.
   Přechod své jednotky do Sovětského svazu organizoval otec diplomatickou cestou přes sovětského vojenského atašé ve Varšavě, jímž byl budoucí maršál Rybalko. Jednotka požádala jako jednotný vojenský celek o politický azyl. Její přechod se uskutečnil bez jakýchkoliv problémů.

   V knize podrobně seznamujete čtenáře s životem vaší rodiny po německé okupaci Československa. Jaký je váš názor na skutečnost, že Němci tak dlouho čekali s vaším uvězněním? Nechávali vás jako návnadu pro posly od otce?
   Němci chtěli polapit Moskvou vyslaného šifranta a získat šifru. Věřili, že se objeví u nás doma nebo u maminčiných příbuzných. Zároveň se nám podařilo včas se skrýt. Když později uvěznili bratra, podle svědectví spoluvězňů se při výsleších z něho pokoušeli vymlátit odpovědi na otázky: Kde je šifra? Kde se skrývá matka?

   Komu především vděčíte za přežití navzdory usilovnému pátrání gestapa?
   S maminkou jsme měly štěstí, přežily jsme díky prostým, odvážným a čestným lidem, kteří se nebáli poskytnout nám úkryt. Bylo nutné dodržovat přísnou konspirační disciplínu jak ze strany skrývajících se, tak ze strany těch, u koho jsme se skrývaly.
   Ale my jsme nebyly výjimkou. Myslím, že lidí, kteří bojovali proti nacistům, nebylo málo.

   Vaše rodina za války velmi trpěla. Bratr Mirek, strýcové Eduard a Jaroslav, vaše babička - všichni zahynuli v koncentračním táboře. Jak se díváte na kříšení nacistických idejí v současnosti?
   Příčin je opravdu mnoho. Možná neonacistické hnutí ještě podporují určité kruhy nacistických dědiců. V každém případě je to nebezpečné a jestli se lidé nepoučí z historické zkušenosti, bojím se, že mohou brzy stát před vážným problémem.
   Vezměte například revanšismus. Vznikl velmi brzy po válce v Německu a dnes, a to je zřejmé, jsou jím nakaženi i potomci vysídlenců nejen z Československa, ale i z Polska.
   Nebo mě udivuje, kolik knih napsaných v Německu a vzbuzujících obdiv dospělých i mládeže k vojenskému umění generálů wehrmachtu, se objevilo na našem knižním trhu. Nevím, ale uprostřed tohoto proudu jsem nepostřehla publikace o německých antifašistech, hrdinech odboje. Je snad jejich hrdinství pro autory i čtenáře tak nezajímavé?

   Přeložil VLADISLAV VESELÝ

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]