Město Písek nikdy netrpělo nedostatkem ediční činnosti. Jak by o sobě nepsalo město, jež vlastní dokonce i svůj nerost - písekit - který se nikde než nad zlatonosnou Otavou nevyskytuje!
Poslední dobou se však s knihami o Písku roztrhl příslovečný pytel. Když už bylo lze si myslet, že Písečáci vše písecké zvážili, změřili a do věčnosti zapsali, přišlo Prácheňské nakladatelství s objemnou knihou Petra Fraňka PÍSECKÉ PIVOVARNICTVÍ (224 stran).
"Naše vždy dobré!" Tento prastarý slogan (živě si ho pamatuju, visel nad výčepem hospody U zlaté hvězdy, kam jsem denně chodil tatínkovi pro pivo - "malé a velké") zdobí obálku spolu s osobou dlouhodobého spiritus agens měšťanského pivovaru J. Faschingbauera, který s pijákům důvěrně známým gestem nese ke rtům vzorně napěněný půllitr. "A neodtrhneš více..." řekl jindy a o jiném jiný klasik, ale o pivu z otavské vody by Bušek z Velhartic jistě pravil totéž.
Pivo má své vlastní dějiny, vlastní osudy, žije si po svém, někdy nezávisle na okolní historii, někdy s ní naopak úzce spjato. Petr Franěk s obdivuhodnou pílí shromáždil obrovské množství materiálu, a to doslova, neboť kniha je vyzdobena četnými obrazovými doklady předmětů, které životaběh piva věrně doprovázejí (láhve, tácky, etikety...) a jež často existují už jen v jediném exempláři.
Kvůli pivu se vedly války, kolem piva se odjakživa točily peníze, privilegia, pivo bylo záležitostí celoživotní prestiže i denním tekutým chlebem.
Osud píseckých pivovarů kopíruje osudy pivovarů celého světa, vše malé zaniká v obří mordě monopolních řetězců. Škoda, že se ani Petr Franěk nevyhnul v dnešní publicistice běžnému, proto však nikoli méně ostudnému antikomunismu (ano, antikomunismus se rodí i z pivní pěny, o to je primitivnější). Písecké pivovarnictví nezaniklo ze zákeřného úradku Gottwalda a Stalina, nýbrž v důsledku koncentračních trendů, jež ovládaly trh dávno před Únorem. Ostatně co říci dnes, kdy české pivo už vůbec není české?!
Leč spláchněme protentokrát autorovy době poplatné špílce když ne píseckým "zdravotním" Granátem, tedy protivínským Platanem a potěšme se aspoň krátkým citátem z Vyhlášky o zákazu ženské obsluhy v živnostech hostinských a výčepnických v části obvodu okresního úřadu v Písku z 10. ledna 1938:
"Podle ustanovení paragrafu 54 odstavce 2. živn. řádu zakazuji z důvodu veřejně mravnosti zaměstnávání žen jako číšnic k obsluze hostů ve všech živnostech hostinských, výčepnických, vinárenských... Zákaz vztahuje se také na služebné a jiné osoby ženské, které jsou k majiteli (pachtýři) živnosti v poměru zaměstnaneckém a týká se nejen obsluhy, nýbrž i tak zvaného bavení hostů.
Ze zákazu vyňaty jsou příslušnice rodiny živnostníkovy, jež jsou s nimi v blízkém poměru příbuzenském a žijí s ním ve společné domácnosti, dále pak ženy starší 50 let.
Současně zdůrazňuji, že provozování živnosti hostinské a výčepnické dovoleno jest pouze v těch místnostech, které k tomu účelu byly živnostenským úřadem schváleny a pouze v takovém stavu, v jakém byly povoleny k používání. Zřizování oddělených (separovaných) místností nebude trpěno."
Podepsán: "Okresní hejtman, vrchní rada pol. správy Koblih."
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |