Na obálce výboru z veršů Zdenky Bergrové s kosmickou kresbou Věroslava Bergra překvapuje nejen česko-esperantský název VESMÍR ZVONÍ HVĚZDAMI - KOSMOS SONORAS PER STELOJ, ale i neobvyklý poutač »Česká republika 2007«. Knížka totiž kromě jiného reprezentovala letos v létě na esperantské konferenci v Tokiu vřelý vztah českých esperantistů k poezii. Teprve uvnitř osmdesátistránkové publikace menšího rozměru je uveden Ing. Jaroslav Krolupper, který verše ze sbírek i nevydaných materiálů Zdenky Bergrové vybral, přeložil a nabídl do edice Česká poezie - dvojjazyčná vydání v nakladatelství Oftis, Ústí nad Orlicí, J. Nygrina 336 (www.oftis.cz). Knížka je vyzdobena osmi ilustracemi Věroslava Bergra.
   Poeticko-komunikační tah do světa prostřednictvím esperanta je specifickým fenoménem a zdá se proto zbytečné filozofovat o věrnosti přebásnění, o adekvátnosti melodiky a rytmičnosti veršů o přírodě, např. »Můj úsměv budíte / přijměte plnou náruč díků / macešky umyté!« Snad i ve zcela jiném znění probouzejí jen a jen vlídnou asociaci poetické přírodní stavy a proměny jako nebe s oteklými víčky, vzduch teplem líný, něha sněhu, hedvábí květů, plaché stáří, předjaří odhodlané k nahotě...
   Neznalec esperantštiny nemůže tušit rovnocennost autorčina okouzlení, odpouštění, poučování o životě a hodnotu vzdoru proti nepříjemnostem ve verších o přírodě, o Praze nebo o lidské vrtošivosti a kotrmelcích dějin. Ale každého asi zaujme srovnávání s libozvučnou a bohatou slovní zásobou autorky veršů, anebo hrdost nad průnikem do obsahu slov připomínajících cosi přibližně srozumitelného. Globální zamyšlení o strastech stáří vyvolá patrně kdekoli celoplanetární výčitka: »Zadarmo chci dát stáří / Komu ho nabídnout? / Tak už se nepodaří / zbavit se jeho pout? / Odložit v zastavárně? / Utopit v závěji? / Mé srdce škytá marně / nikde ho nechtějí.«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]