PAUL ÉLUARD

Velké světlo

Gale

Pojď, stoupej. Brzy tě ta nejlehčí péra,
ti potápěči vzduchu, budou držet pod krkem.
Země nese jen to potřebné, tvé zvláště
pěkné ptáky a úsměv. Místa tvého smutku kryje
krajina stejně jako stín lásku.
Chvátej, utíkej. Tvé tělo je rychlejší než
tvé myšlenky, ale nic, slyšíš? nic tě
nepředhoní.



Následky snů

Hrad obstupoval město. Dole se lidé měli rádi.
Vzhledem k nezbytné zášti měli vždy při sobě meč.
ŽIVOT, děd, otec a syn, tři muži, zřejmě, určitě, jistě.
Stíny bez stínů. Slunce započalo svou procházku na
náměstí. Rostliny a další věrní doprovázeli jeho zpěv.
Mraky na hlavě a nohy v prachu. Vyroste?
My, my jsme byli ve stínu andělů, stará lásko.



Objev
Pravá strana nechává sypat písek.
Všechny změny jsou možné.

V dálce na kamenech ostří slunce svůj
spěch konce.
Popis krajiny není důležitý,
Je právě příjemná doba sklizní.

Mým dvěma očím je to jasné
Jako voda a oheň


+

Jaká je úloha kořene?
Beznaděj zpřetrhala všechna pouta
A vkládá ruce na jeho hlavu.
Sedm, čtyři, dvě, jedna.
Sto žen v ulici,
Které už neuvidím.


+

Umění milovat, umění svobodné, umění dobře
umřít, umění myslet, umění nesouvislé,
umění kouřit, umění žít, umění středověku,
umění dekorativní, umění uvažovat, umění dobře
uvažovat, umění básnické, umění řemeslné,
umění erotické, umění být dědečkem,
umění tance, umění vidět, umění bavit se, umění
hladit, umění japonské, umění hrát si, umění
jíst, umění trápit.


+

A přece jsem nikdy nenašel to, o čem píši,
v tom, co miluji.



Promluva

Jsem jednoduše krásná a to je štěstí.
Kloužu po střeše větrů
Kloužu po střeše moří
Jsem už sentimentální
Neznám už šoféra
Nepohnu už hedvábím zrcadel
Jsem nemocná květinami a oblázky
Miluji to nejvíc nepochopitelné
Miluji tu nejvíc nahou s úskoky ptáka
Jsem stará ale tady jsem krásná
A stín sestupující z hlubokých oken
Šetří každý večer černé srdce mých očí.



Mimo jiné

Ve stínu stromů
Jako v čase zázraků,

Mezi lidmi
Jako nejkrásnější žena,

Bez lítosti, bez studu
Opustil jsem svět.

- Co jste viděli?

- Mladou ženu, velkou a krásnou,
V hluboce střižených černých šatech.



Některá ze slov,
která mi dodnes byla
záhadně zakázána
André Bretonovi

Slovo hřbitov
Jiní ať sní o planoucím hřbitově

Slovo domeček
Často se nachází
V novinách a písních
Má vrásky je převlečeným starcem
Má na prstě náprstek je zralým papouškem

Nafta
Známá vzácnými příklady
Z rukou požárů

Neurastenie slovo které se nestydí
Stín černého rybízu mezi stejnýma očima

Slovo kreolský je celé z korku na saténu

Slovo lóže je taženo
Dokonalými koňmi ošklivějšími než berle
Dnes večer pod lampou je habroví křestním jménem
A moc je zrcadlem které vše znehybňuje

Přadlena je slovo budující vypleněné visuté lůžko
v révovém podloubí
Olivovník je komínem v bubínku záblesků
Klavír v planině ztrácí řeč

Pevnost je marnou zlomyslností

Jedovatá mahagonová roleta

Konferenční stolek je elastickou grimasou

Sekera je omyl při hře v kostky

Samohláska je obrovskou známkou
Vzlykot cínu smíchem dobré země

Cvaknutí spouště je zářivým znásilněním
Blankytnou jepicí v žilách

Slovo bolid je muškát v otevřeném okně
Na tlukoucím srdci

Slovo rozpětí je hromadou slonoviny
Zkamenělý chléb jsou mokrá péra

Slovo zkazit je zvadlý alkohol
Odpočívadlo bez dveří je lyrická smrt

Slovo chlapec je jako ostrůvek

Borůvka myje doutník na výložkách
Letargie je ledňáčkem tání v cirkuse
Kolik z těch slov
K ničemu nevede
Slova neobyčejná jako ta ostatní
Ach mé lidské panství
Nesamozřejmá slova
Která tu píši
S velikou snahou
Říci všechno.



Nejsem sám

Plná
Lehkých plodů na rtech
Ozdobená
Tisíci druhy květů
Slavná
V náruči slunce
Šťastná
Z jediného důvěrně známého ptáka
Nadšená
Z jediné kapky deště
Krásnější
Než jitřní nebe
Věrná

Hovořím o zahradě
Sním

Ale miluji opravdově.



"Poezie má mít za cíl
praktickou pravdu"
Mým náročným přátelům

Když vám říkám že slunce v lese
Je jako břicho zapadající do postele
Věříte mi a chválíte mé touhy

Když vám říkám že křišťál deštivého dne
Pořád zní v lenosti lásky
Věříte mi a chcete dále milovat

Když vám říkám že ve větvích mé postele
Dělá si hnízdo pták který nikdy neřekne ano
Věříte mi a jste se mnou znepokojeni

Když vám říkám že v zálivu pramene
Otáčí se klíč řeky a pootevírá zeleň
Věříte mi a ještě víc mi rozumíte

Když však bez okolků opěvuji celou mou ulici
A celou mou zemi jako ulici bez konce
Už mi nevěříte a jdete do své pouště

Neboť jdete bez cíle aniž víte že lidem
Je ke spokojenosti třeba společně bojovat a doufat
Aby byl poznán svět a aby byl změněn

Jedním jediným krokem mého srdce vás potáhnu
Nemám sil žil jsem a ještě žiji
Divím se však sám sobě že vás chci získat slovy

Když bych vás chtěl osvobodit abych vás spojil
S řasami a rákosím úsvitu
Stejně jako s našimi bratry kteří staví své světlo.


Přeložil KAMIL MAŘÍK

Z knihy Ozubené dveře

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]