Být Dnešní!?
   Sloveso vytunelovat se ještě nestalo ve svém dnes nejrozšířenějším významu součástí základní slovní zásoby dnešní žurnalistiky, politiky, bankovnictví, podnikání a života vůbec, podnikavci bez bázně, že dojdou pohany a postihu, ještě nepochopili, že se dá vytunelovat naprosto vše, a už došlo, jak se na pravé vyznavače euroamerické starozákonní kultury sluší, k vytunelování Slova, které bylo na počátku. Z korouhve skvoucího poselství lásky a pravdy vítězící nad lží a nenávistí se stala korouhvička otáčející se podle větru z nadoblačných výšin burz a od Mezinárodního měnového fondu, tak aby žádoucí tah na branku maximálních zisků neztrácel švunk. Trenéři všeobecného tunelování, proti němuž se jinak s horlivostí zloděje, volajícího chyťte zloděje, tak rádi rozepisují, totiž novináři, přímo zákonodárci vytunelovaného Slova, předem vzorně začali zametat před vlastním prahem: populární deník Mladá fronta přezvali na MF Dnes v tajné naději, že vytunelovaný list bude moci brzy odhodit i tu značku MF, jako se ve Svatebních košilích musí milá cestou na hřbitov zbavit všeho, co údajně tíží. Ale ono se nestalo. Dodnes si ti tuneláři Mladé fronty nejsou jisti, že by i bez vytunelované značky přežili, zvlášť když se podobně vytunelovaná Rovnost už svým názvem vrátila ke slovu, které včerejší, dnešní i zítřejší panstvo sice nenávidí, ale s chutí používá pro vytření čtenářského zraku.
   Když jeden tuneluje, zavrtán dovnitř jak myška v ementálu, ztrácí orientaci a hlavu, a tak se mu přihodilo, že původní název pořád ještě čpící včerejškem pokouší se nahradit něčím echt dnešním, a co je dnešnějšího než Dnes? Jenomže v češtině je lepší nebýt dnešní. Kde Němci touží nicht von gestern sein, nebýt od včerejška, kde si Angličané a Francouzi svorně přejí not have been born yesterday, n'etre pas né pas d'hier, nepřijít na svět včera, případně Francouzi ještě taky n'etre pas tombé de la derniére pluie, nebýt naposled napršený, u nás nechceme být dnešní, když nechceme být klamáni, pleteni, šizeni. Český člověk není dnešní, a tak mu Dnes v záhlaví deníku sotva může imponovat. Naopak: působí jako varování:
   Tady kdosi chce, abychom byli dnešní, snadno manipulovatelní.

   Kavárna na bulváru
   Deníku MF Dnes sotva lze upřít skvělé nejvyšší místo v závodech dříve obyčejných novin o naprostou bulvarizaci českého tisku. Štěbetají a hvízdají si o tom už i vrabci na střeše, například vrabec hlasu už kýmsi nazvaného rozšafně rozšláplým, pan Hvížďala v tom takzvaném veřejnoprávním Českém rozhlase 6, jemuž zmíněná bulvarizace, i když si nad ní občas zalká, není koneckonců příliš proti srsti, ale naopak mu jde k duhu; vždyť se na ní pilně podílí způsobem, jak se právě v těch novinách dojemně rozepisuje o naší pořád ještě nikolivěk dost milované, ale milování a zbožňování hodné šlechtě. Na čelo pelotonu ženoucího se vpřed za vidinou předstižení samého Blesku prodrala se MFD díky tomu, že se dokázala bleskurychle zavěsit za mocnou lokomotivu zisků, jakou se ukázala dokonale debilní televizní soutěž o pěveckou Superstar. Těch fotografií! Těch smělých prognóz! Těch velkých slov tak dobře se rýmujících s očekávanými velkými zisky! Hra o slávu vrcholí, praví se v záhlaví Mimořádné přílohy MF Dnes nazvané SuperStar, která nad barevnou (jakou jinou!) fotografií deseti smějících se, případně ještě víc se smějících reklamních tváří pokládá zásadní otázku: Který z nich bude vítěz?
   Nezůstalo při velké příloze SuperStar o rozsahu osmi (!) novinových stran, zcela prostých reklam, běžně se roztahujících na stránkách vyhrazovaných v deníku kultuře; jak jinak, celá ta příloha je jedna velká reklama, vypočítaná na zpětný efekt: čím víc čtenářů bude sledovat televizní vybíjenou, tím víc si jich koupí deník, kde se může například dočíst, že vítěz takové soutěže může otočit dějiny. Kdo by nechtěl být při takovém otáčení?
   Aby se ani ten hlouček intelektuálů, kteří se stále ještě drze ošklíbají nad demokratickým hlasováním puberťáků o tom, kde má být superstar, a prozatím v tom žel nevidí nejvyšší zárukou hodnot, aby ani ti, kdo si rádi hrají na estetické sudí par excellence, nepřišli zkrátka (chytrý kramář musí mít i pro děti a pro různé dětinské podivíny cukrátka: moc se na tom nevydělá, ale každý eurocent dobrý), Dnešní MF jim otevřela Kavárnu. Na sobotu. Tam ať si jednou týdně zatlachají, aspoň se tím odlehčí každodenním stránkám kultury, tak důležitým pro záznam velikých okamžiků z dvoran a megaarén slávy šoubyznysu. A protože intelektuálové trpívají přes všecku konzumní osvětu trestuhodným sklonem k nebezpečným levicovým názorům a občas se s nimi vetřou i do médií, dostanou v Kavárně MF Dnes zaručeně pravé kapky z počítačů všelijakých tu- i cizozemských věrozvěstů zaručeného konce dějin, k němuž přivedly civilizovaný svět figurky z reklam na mýdlové prášky a dobře utajeného kovboje pastorského vzezření.
   Ale protože je Kavárna otevřena na bulváru, i ona musí bavit, bavit, bavit. A tak se čtenář v ní dočte, že Když musíš, tak musíš.

   Stačí otočit list
   Intelektuál je zvláštní tvor, který si rád vybírá. Obyčejný divák televize si může ovšem taky vybrat: v některý den mezi detektivkami, v jiný zase mezi rodinnými komediemi, které běží na všech kanálech, ale takováto možnost výběru jen v rámci žánru intelektuály neuspokojuje, a tak aspoň v sobotní Kavárně mají nejen kávu nebo čaj a ostřejší alkoholické drinky, ale nalejí nám i pověstné čisté víno a dokonce i čistou vodu pramenitou, která rozumu nekalí. Takže se s rozkoší začteme do článku, který je provokativně nazván Když musíš, tak musíš, a podle podtitulu pojednává o cestě Od komunismu ke konsumismu a o Poněkud potemnělých zítřcích konzumní společnosti. Vida, řekne si čtenář, konečně jiná písnička, sociolog si nebere servítky a nedělá iluze, jeho palba na hyperchrámy konzumu, jimž jde nikoli o nasycení hladových, ale naopak o opanování sytých, je soustředěná. Slibně zní i název dole začínajícího článku Zábava, hojnost a svoboda aneb Jak přežít v ráji, označeného jako diskuse.
   Stačí však otočit list a vše je náhle jinak. Sociologova palba doznívá skromně dole pod čarou, zato ten na první straně skromně se uvádějící článeček zabírá už celou stranu tři a v záhlaví si odpovídá, jak v ráji konzumu a zábavy přežít: S velkorysostí a nadhledem to jde lépe než s pohrdáním. Článek se tváří jako polemika proti hlasům pochyb o soutěži SuperStar, ale uvádí na pravou míru i závěry, k nimž dospívá současně sociolog, prakticky je bagatelizuje a je vlastně chvalozpěvem na konzumní svět, ódou na "filozofii" hezky si užít:
   Toto masové užívání si života a zejména virtuální spoluprožívání života slavných, kteří si umějí užívat života ještě lépe, je výsledkem emancipace těch právě takzvaných obyčejných lidí a také projevem dosud nepoznané hojnosti, kterou umožnila politická a ekonomická svoboda.
   To je věru víc než upřímnost, to je doznání. Bojovníky za svobodu musí úžasně zahřát u srdce, že bojovali za to, aby obyčejní lidé mohli v dosud nepoznané hojnosti virtuálně spoluprožívat život slavných, kteří si umějí užívat života ještě lépe než oni sami, kteří si ho nevirtuálně mohou užívat a odvazovat se ovšem jen v mezích svých skvělých ekonomických možností, totiž koupit si žvýkačku, limonádu nebo zázračnou vložku, jež jim umožňuje běhat za virtuálními požitky a skutečnými požitečky života ještě lépe než s vložkou jen obyčejnou.
   Stačilo otočit list a vážné zamyšlení sociologovo je přelito plácáním novináře, který si udělil větší místo i poslední slovo. Patrně zaslechl, že právě ono platí. A proč by si ho nedopřál, když je, kdo je?

   Otočené role
   Nejzábavnější v celé té Kavárně, kde dali slovo sociologovi, mírně skeptickému v mezích zákona, jsou otočené role. Varovný článek o cestě od komunismu ke konsumismu napsal pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR jménem Jiří Večerník, ódu na svobodu užívat si tak, že člověk si čte o těch, co si užívají neskonale víc než on, anebo si dokonce může jejich užívání audiovizuálně sledovat, sepsal sám šéfredaktor MF Dnes pan Pavel Šafr. Podle první stránky se zdálo, že se přidrží nápovědi, jakou je jeho příjmení, že jeho slov bude prostě jako šafránu, zato to budou slova uvážená a moudrá, jak se sluší na text samého redakčního pánaboha, ale kdeže, to bychom čekali od dnešního žurnalisty věc nad jeho síly. Pan Šafr snad ten výlev po sobě ani nečetl, jinak by nemohl volat k zodpovědnosti za zábavu, která je amorální, zvrhlá, překračuje snesitelnou míru vlezlosti, a zároveň hájit SuperStar, překonávající snesitelnou míru vlezlosti všeho, co jsme zde zažili. Je to divný svět: obrana bulváru, kterou předvádí Kavárna, rýmovala by se spíše s příjmením Večerník, neboť bulvární bývaly kdysi u nás večerníky a třeba ve sborníku k výročí Osvobozeného divadla V+W byl jako zásluha toho divadla vyzdvižen věčný boj proti duchu večerníků, jejž svádí již deset roků Voskovec a Werich s obecenstvem, ale Jiří Večerník se ostře rozchází s linií večerníku, jímž je dnes co do své úrovně MF Dnes a do něhož přispěl, sotva si představiv, že tam bude, jen aby jeho názory byly nepřímo, zato razantně zpochybněny.
   Ano, MF Dnes vychází ráno, ale svou podstatou a bezduchým duchem je to večerník. Ne-li hned dva půlnočníky, které se rovnají jednomu tomuto - viz V+W.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]