Tomáš Klárek se po skoro dvacetiletém manželství rozváděl. Začalo to tím, že mu doktorka Vymazalová tenkrát napsala vyznání, ve kterém mu všemožně lichotila, jaký je prý ušlechtilý člověk, pozorný ke všem kolem sebe, laskavý a ústupný... Docent Klárek byl z obrazu Vymazalovou vytvořeného dojatý, neminul ani měsíc a už kolegyni sám přemlouval, aby se rozvedla a vzala si jeho, že není doma zrovna šťastný, poněvadž jeho žena učitelka jeho problémům nerozumí. Problém byl i v tom, že se Tomáš v podstatě po celý život neměl komu svěřit, ba ani takovou příležitost nikdy nevyhledával, protože po pravdě řečeno nevěřil, že by se někdo mohl s jeho životním a profesionálním zaměřením ztotožnit.
   Slávka, to bylo náhle něco docela jiného. Lichotilo mu, že se nad jeho životem dokázala zamyslit, že jí zkrátka stál vůbec za to, což se mu až dosud s žádnou ženskou nikdy nestalo. V jeho oboru sice nepracovala, to ne, ale jeho věcem rozuměla dobře. Tomáš dokonce nabyl dojmu, že by z ní dobrou geodezioložku mohl v krátkém čase udělat. To by nebyl problém. Ostatně ve vztazích muže a ženy se společné zájmy profesí nevyčerpávají, na řadu přicházejí docela jiné věci. Slávka Tomáše dávno vzrušovala, akorát si netroufal, poněvadž měl respekt z jejího manžela - inženýra, který by se s ním - kantorem nejspíš nijak nemazlil. Jeho obavy však byly zbytečné: Vymazal byl naivní a mírný jako beránek, ten by se sám nechal dobrovolně zpohlavkovat od pana docenta a ne aby byl agresivní vůči němu - kdepak! Ostatně byl proutník a ochlastka, který na manželčinu věrnost zvláštní požadavky klást nemohl... Co by ovšem říkal požadavku rozvodu, nedalo se odhadnout...
   Ale čas všechno rychle zařizoval za lidi: Emilek Vymazal se pružně smiřoval se ztrátou pozic ve své rodině a málem začal fandit soupeři, byla-li jím dokonce jeho vlastní žena Slávka, která se věru vyznala v tlačenici: manžela přesvědčila, že pro jeho vrozené povahové i získané vlastnosti bude lépe, když se rozvede a otevře si tak dveře k svobodnému životu, zatímco dosavadní způsob existence je mu jen časovou i materiální přítěží...
   Zkrátka a dobře: po pěti letech tahanic se ti lidé nakonec rozvedli a vzniklo zbrusu nové manželství Miroslavy a Tomáše Klárkových, které se už bezmála dalších deset let dobře osvědčovalo. Za tu dobu ovšem oba manželé už poznali navzájem své slabiny. Slabiny protějšku ovšem rychleji odhalila Slávka, která si se svým smyslem pro humor povšimla Tomášova vysokého zájmu o výraz ETIKA, jehož podle jejího názoru často nadužíval, dovolávaje se na každém kroku Rusa Tolstého, který prý podle Slávky také nejspíš frekventovaně mlel o morálce. Tolstého Slávka manželovi odpouštěla, ale vyslovovala podiv, proč sám ETIKOU tak nápadně často operuje, prosím vás, jako by to byla nějaká ŽENSKÁ, což by se dalo u mužského spíše pochopit. Skoro jí to připomínalo počínání jejího bývalého manžela Vymazala neblahé paměti, který zase v jiných podmínkách hřešil slovem PARTAJ... Tomu se svého času rovnou vysmála s tím, aby jí nedělal ostudu... »ŽENSKOU bych ti na rozdíl od té tvé partaje ještě odpustila,« smála se tenkrát v případě s Vymazalem... Měla to uplatnit i u Tomáše?
   Neměla by se spíše ovládnout a držet se trochu zpátky i se svým humorem, vždyť mužští také dovedou být pěkně posměvační a útoční a ona, Slávka, by mohla od Tomáška vyfasovat třeba i pěkných pár facek... Už i s Vymazalem se přece kdysi nejednou docela vážně chytli, když ji v hádce napadl slovy: »Ty jsi teda člověk opravdu nezasažený kulturou, to je marné, viď?!«
   »Starej se o sebe,« odpovídala mu vztekle a bouchala dveřmi. Měla bouchat dveřmi i v novém manželství?
   ETIKA - KULTURA, to nebylo nic, co by v životě kdykoliv nějak zvlášť vyznávala, to si musela přiznat. To není ostatně nic, čemu by se doopravdy mohla zasvětit kterákoli ženská, to je spíš sféra mužských, ti na to mají čas, zatímco každá ženská má dost starostí sama se sebou včetně těch fyziologických, kterými pro každou všecko začíná a pokračuje porodem a mateřstvím, jinak to ani nejde, což?
   Ale v normálním životě je to tak, že na hádky v manželství lidi ani moc času nemají, čas a energii jim odnímá profese, porady a schůze, takže nakonec i Klárkovi byli ušetřeni těžkých třenic a jejich manželství bylo dlouho docela klidné a spokojené...
   Horší to bylo s Miladou, Tomášovou první ženou. Ta se rozvádět rozhodně nemínila, ale ani netušila, že se v jejím manželství k něčemu takovému schyluje. V Tomášovi se po celý život zrovna viděla a když se o něm tenkrát dovídala věci, které to měly změnit, málem si vzala život. Jenom pomyšlení na obě děti, dávno dospělé, jí v sebezmarnění zabránilo. Syn Kamil byl vynikající muzikant, flétnista, Evelyn měla tři děcka s primářem, to nešlo se takovým lidem před očima rozvádět... A přece se to stalo! Milada se ovšem chovala statečně: plakala, ale rozhodně ne před Tomášem nebo dokonce ne před mladými... Takovou radost mu neudělá, dacanovi! Akorát ho jednou zfackovala, když byli sami... Vlastně to byla také důvěrnost, kterou si od ní nezasloužil, no ne?
   Tomáš si mnohé v poslední době začínal vybavovat, jak to všecko bylo či jak to mohlo být a nemálo se sám před sebou styděl, jenže už se teď nedalo nic dělat, bylo pozdě. Teď bylo jasné, jakou trapnou roli sehrál i jaká neméně trapná role byla sehrána s ním. Snadno si uměl představit Slávčiny intriky a celou tu její parádu s vyznáním před léty, ostatně už ani sama Slávka se o tom nikdy nezmiňovala, taky se nejspíš styděla své přidrzlé naivity, to se dalo celkem čekat, protože hloupá ona rozhodně nebyla, to se ví...
   Z připravovaného románu Kozlíkova louka

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]