Ke Svědectví zapomenutého života
   Článek Františka Dostála i fotografie v čísle 36/2005 mi oživily dávno zasunuté vzpomínky a zážitky. V roce 1936 nám zemřel otec a my, tři bratři, 8, 9 a 11 let, jsme měli mnohé úkoly, jak pomoci matce. Nutno podotknout, že jsme byli na svůj věk malého vzrůstu, zejména nejmladší z nás. Jedním z úkolů bylo např. opatřit topivo pro domácnost. Nejčastěji jsme chodili na důl Alexandr (po roce 1945 Gottwald), kde bylo sice na haldě (odvale) krásné černé uhlí s vysokou výhřevností, ale povozem to bylo z Libkovic dost daleko, zpět se pak muselo do kopce kolem Nového dvora a pak polní cestou z kopce do vsi.
   Nevím již, kdo na to přišel, že by bylo lépe zkusit to do Lomu. Z Lomu do Libkovic totiž již tehdy vedla asfaltová silnice se spádem. Měli jsme dřevěný ruční vozík, asi na 100-150 kg a tak jsme se vypravili. V horním Lomu u šachty Marjánka jsme odbočili doleva a nějakou polní cestou jsme se dostali až k místu, kde sloje vybíhaly snad až k povrchu a zde měli své »divoké« (pochopitelně zakázané) šachtičky nezaměstnaní havíři. Byly to primitivně vydřevené, několik metrů hluboké jámy s rumpálem. S úžasem jsme se dívali na jejich práci, vypadali jak čerti, tím spíše, když se v zimě z jámy valil bílý kouř, oblak páry. Byla to velmi těžká a nebezpečná práce, neboť se jim »dílo« často zavalovalo.
   Již si nepamatuji, zda jsme zde v okolí uhlí nasbírali, nebo je za 1-2 Kč koupili, nebo nám je »havíři« ze soucitu darovali. A tak jsme se s vrchovatě naloženým vozíkem pustili, nejdříve ošklivou polní cestou, k domovu. Mám dojem, že jsme cestou v Lomu či Libkovicích i některý náklad prodali. Možná, že nám za něj »kupci«, zase spíše za soucitu, »zaplatili« 1-2 Kč?
   Vyložený hlad jsme neměli. Mnozí na tom byli ještě hůře. Často neměli ani kde bydlet a tak si v těchto místech stavěli různé chýše - boudy - chatrče. Bylo zde v blízkosti doutnajících či hořících odvalů a slojí tepleji. Jak se asi bydlelo, je možno si také představit, když se takovému shluku »staveb« na jižním kraji Lomu říkalo »v Ruslantu«. Ale to všechno odvál čas. Anebo snad ne?
   Zdravím pamětníky, pokud ještě nějací žijí!

   J. KREJČÍ, Ostrov

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]