Již Hegel, abychom šli ke klasikovi, deklaroval jako jednu z obecných filozofických zákonitostí "zákon" o přerůstání kvantity v kvalitu. Marxistická filozofie se k této skutečnosti hlásí, i když ji oproti Heglovi vidí v materialistických souvislostech. Příměr o naplňovaném poháru je obecně známý. Existuje tedy určitý bod, který oddělí naplňující se pohár od poháru, který přeteče. Jedna kapka tedy mění situaci. Je evidentní, že tato proměna kvantity v kvalitu zde není myšlena automaticky v pozitivním slova smyslu, ale jako totální proměna, změna.
   Naše současná školská politika však vychází z přesvědčení, že kvantita automaticky znamená kvalitu. Tedy pohár kvantitativně se naplňujících studentů se automaticky mění v jejich kvalitu. A tak tedy čím více vysokoškoláků, tím lépe. Bohužel se již nikdo neptá, jací ti vysokoškoláci jsou a jestli vůbec jsou schopni dostát původním požadavkům kladených na jejich otce a dědy. Schválně píši původním. Bohužel však dnešní požadavky na některých vysokých školách jsou pod úrovní požadavků na maturanty nejen před 60 lety, 30 lety, dokonce i před 10 lety.
   Proč k tomu dochází, jak je to možné (nejstarší generace pedagogů by řekla "v zemi Komenského")? Odpověď je tak prostá, "až to bolí". Školy jsou existenčně závislé na množství studentů, které vyučují. Jací to jsou studenti a posléze absolventi, to už nikoho nezajímá. Tedy jasná převaha kvantity nad kvalitou.
   K této neblahé skutečnosti se připojuje i neblahý demografický vývoj. Na vysoké školy se dnes hlásí ročníky narozené po roce 1989, kdy neuvěřitelně poklesla porodnost. S přispěním jiných, ne tedy českých spoluobčanů, se v posledních letech mění tristní situace, tedy již nevymíráme. Nic to však nemění na tom, že na vysoké školy se hlásí sice stále dost velký počet uchazečů, avšak kvalita těchto uchazečů je poněkud jiná. Je jiná z dvou základních hledisek.
   První vychází z celkového poklesu vzdělanosti vázající se bezpochyby na celkovou hodnotovou orientaci, která je prosazována naší současnou společností.
   Další skutečnost je ještě tristnější. Dnešní škola je existenčně závislá na počtu studentů, tedy ne na kvalitě, ale kvantitě. Už je v podstatě jedno koho přijme a komu dá diplom, jen když je zde určitý počet studentů a díky nim i peníze pro fakultu a celou školu.
   Je v této situaci větší množství vysokoškolských studentů a absolventů opravdu výhrou?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]