Zájem o existencialismus po květnu 1945 u nás souvisel přirozeně se změnou životního pocitu po válce. Kdekdo si tehdy kladl otázku, jaký smysl má individuální život vůbec a jeho zvláště, jaké má jedinec možnosti, jaké cíle si může klást, jaké výsledky může očekávat? Jaromír Sedlák se dnes ptá, jakou inspiraci pro kulturu v ČR přinášejí ideje J. P. Sartra? J. P. Sartre a ostatní existencialisté zajisté provokovali svým zdůrazňováním negativních stránek lidského života (člověk je „vržen“), zároveň však inspirovali svou aktivitou a angažovaností k otevřené budoucnosti. Člověk, podle Sartra, utváří svůj život svými projekty, člověk v sobě nosí bytost větší, než je on sám. Náš život nemá zajisté smysl kosmického rozměru, sub specie aeternitatis je člověk směšné nic. Zato však máme příležitost dát životu nejeden význam pozitivní z hlediska lidských kulturních dějin. Můžeme daný stav překračovat, přesahovat.
   J. P. Sartre, řekla bych, přispěl ke konstituování filosofické antropologie, která se u nás rozvinula v 60. letech. V řadě publikací pátrali autoři po tom, kdo je člověk, jaké jsou jeho podstatné vlastnosti a možnosti, jaký je jeho osud. A jak a proč dochází k odcizení. Proč se člověk odcizuje své práci, sám sobě, druhým lidem?
   V ilustrativním retrospektivním přehledu aktivit (literárních, dramatických, filosofických),
   jimiž se u nás existencialismus představil, by neměl chybět cyklus přednášek V. Černého na Filosofické fakultě UK v r. 1947. (Text vyšel knižně o rok později jako První sešit o existencialismu.) Pamatuji nabitou posluchárnu i besedy na schodišti Rudolfina. Chlapci a dívky ve věku „růžových líček“ tu sedali a nejpesimičtějším tónem rozebírali problémy jsoucna a nicoty i absurdity. Myslím, že Černého „Sešit“ je dobrý úvod do existencialismu, čtivý a názorný i tím, že dává příklady z ruské klasické literatury. (Na tomto místě si nemohu odpustit, že původce absurdního zvratu v osudu Nataši ve vztahu k Andrejovi nebyl Boris, jak je mylně uvedeno, ale Anatol.)
   J. P. Sartre zdůraznil r. 1967 na 4. sjezdu Svazu čs. spisovatelů, že spisovatel nemůže uniknout své odpovědnosti za konkrétní společenské dění. Ohlas má každé slovo i mlčení. F. X. Šalda to řekl o desítky let dříve: „Politika je moderní osud. Tvé mlčení jako tvůj hlas, tvůj útok jako tvá rezervovanost. Všechno je politikum.“ Můžeme souhlasit s oběma.
   STANISLAVA KUČEROVÁ, Brno

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]