Bylo nebylo, spíše bylo, jak tomu bývá v české kotlině, ale jen málokdy a také pouze poskrovnu. Paní Františka oslavila své velkolepé narozeniny, i když nijak okázale. Možná si vzpomněla na to, že tak vysokému věku náleží důstojnost. Ale její tři děti již několik dlouhých měsíců předem vymýšlely, čím ji k pětadevadesátinám překvapí.
   Nejstarší dcera stejného jména, nechávala si však říkat Fanča, si mohla nohy ušoupat, než objevila konečně ve čtvrté či v páté trafice krásně zářivé blahopřání s vytouženou číslicí. Dokonce složila i oslavnou báseň a odfrčela na poštu, aby pohled včas došel. Navštívit matku však odmítla, vždyť by musela vážit cestu z okresního města až do zapadlé vísky, což obnášelo téměř šedesát kilometrů a těch peněz za benzín! Všichni příbuzní, milí krkouni, jak blahosklonně titulovala své drahé, by jí určitě záviděli devět zlatých řetězů okolo krku - a šatník rozhodně měnit nechtěla, ani zářivé vlasové přelivy. Co kdyby jí vítr cestou pocuchal ofinu.
   Druhé dítě, děvče již také důchodového věku, se rozhodlo poctít maminku voňavým vánočním cukrovím. Vždyť den matčiných narozenin se v kalendáři posadil jen pár dní před kdysi tak oslavovaný den Vítězství pracujícího lidu. A cukroví bylo jedna báseň, linecká kolečka náležitě odležená, perníčky již začínaly měknout, ostatní sladkosti také zesládly, přece dobrá hospodyňka nevyhodí ani kousek nazmar. A oslavenkyni jistě bude chutnat.
   Nesmíme zapomenout na jejího syna, jenž vymyslel skutečně kuriózní dárek. Nechtěl matku zbytečně stresovat, ani ji rozrušovat, vždyť se dožila tak požehnaného věku. Docela rozumně se poradil s manželkou, která byla dobrou a poslušnou ženou svého muže, a rozhodl se, že ještě pět let počká a mamču navštíví až o stých narozeninách. Však nic neuteče, usoudil, když už ji neviděl nejméně deset drahných let. O to větší bude mít radost! A překvapení bude dokonalé!
   Nelze se však nezmínit o návštěvě pana starosty místní obce. Přinesl dárkový koš s pochutinami, jež chutnají spíše dětem a návštěvníkům nočních barů, kteří pozdě k ránu táhnou domů a nevědí, čím přerušit bolehlav a kručení v břiše. Avšak alespoň vážil cestu. A pamětní list byl rovněž vyveden s uměleckým citem. Důvěrně slíbil, že na její sté narozeniny tu bude zase jako na koni...
   A tak milá Františka své jubileum slavila skromně a ve vší tichosti. Měla radost ze svých dětí, jimž kdysi dávno za jejich návštěvy platívala vajíčky, králíky a nějakou tou pětkou na přilepšenou, z nepřeberných pozorností i gratulací. Jen ji malinko bodlo u srdce. Nechtělo se jí ani věřit, že každý věk má své smutné komnaty, i kdyby byly plné květin ve vázách.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]