Snad bych nereagoval na moudra pánů senátorů, kteří byli vůlí celého národa zvoleni. Myslím, že tak nějak to musel zamaskovat Vlasta Burian ve filmové komedii, když soudu vysvětloval svůj nešťastný výrok, že "...císař pán je v..."
Proč ten úvod do filmové historie? Především proto, že tu filmovou zatím nezačal vysvětlovat pan senátor Štětina. Až začne, může být vše jinak. On se ale nyní věnuje historii po II. světové válce. Napsal krátkou hodnotící studii a předložil ji prostřednictvím týdeníku Rozhlas široké veřejnosti. A myšlenky jsou to hodny pozornosti všech "nevzdělanců". Posuďte a čtěte:
"...Český Senát byl postaven před těžký úkol - posoudit dávné činy mužů, kteří se postavili kdysi se zbraní v ruce proti komunistickému násilí, a rozhodnout, zda budou navrženi prezidentu republiky pro udělení státního vyznamenání. Bratři Josef a Ctirad Mašínové byli po komunistickém puči v roce 1948 členy odbojové skupiny, která se několik let zabývala diverzemi proti režimu. Ve chvíli nebezpečí zatčení zvolili útěk na Západ. Ústup přes Německou demokratickou republiku se jim povedl, na našem území přitom přišli o život tři lidé, v Německu sedm. Mašínové si cestu na svobodu doslova prostříleli. Zabili několik lidí, kteří se jim postavili na odpor, nebo těch, kteří je poznali, a znamenali proto nebezpečí prozrazení. Většina ze zabitých, včetně strážmistra Honzátka, Kašíka a zřejmě i příslušníků lidové armády NDR a policistů NDR, byli přitom nevinní lidé. I v Senátu proto zazněla před hlasováním otázka, jsou-li tedy bratři Mašínové vrazi, nebo nikoliv.
Zastánci vyznamenání Mašínů v Senátu odmítli posuzovat události ze začátku padesátých let prizmatem míru. Mašínové a jejich skupina tehdy bojovali v občanské válce, ve válce, kterou komunistická strana v Československu vnutila vlastnímu národu. Byli to komunisté, kteří zaútočili na demokracii a začali zabíjet. Není přitom pro posuzování odbojových činů důležité, jaké rozměry a formu ona válka měla. Mlčení většiny nemůže snížit význam statečnosti jednotlivce, naopak je stále jasnější, že Mašínové zachraňovali naši čest a dobrovolně se stali účastníky vnuceného boje.
Mašínové byli obětí války, kterou rozpoutal někdo jiný. Byli přinuceni obtížit své svědomí krví nevinných lidí. Zabíjeli, aby nebyli zabiti, tak jako každý voják ve válce. Jejich volba byla vědomá. Postavili se proti obrovské přesile, bojovali proti zlu, i když tušili, že se k ním málokdo připojí. Byli stateční a přisuzovat jim vinu mohou jen ti, kteří se zachovali stejně odvážně jako oni. Vyznamenání si zaslouží a k tomu závěru český Senát naprostou většinou hlasů dospěl.
Jaromír Štětina
Autor je spisovatelem, senátorem Parlamentu ČR"
Na tato vyřčená slova se ani nechce reagovat. Jen snad otázku pro pány senátory: Opravdu se domníváte, že jsme byli ve stavu válečném, jak nám to bez uzardění sděluje spisovatel a senátor pan Štětina? Žádný historik, který nám čas od času prostřednictvím veřejnoprávní televize vysvětluje dobu, ve které jsme mnozí žili, si zatím netroufl vystoupit a říci: ANO, BYLA TADY OBČANSKÁ VÁLKA. Proto říkám, že je dobře, že máme pana Štětinu. Jen se bojím, aby se někdo nerozhodl vyhlásit válku proti režimu, který je uznán OSN.
Těmto budoucím hrdinům by se nemělo stát, že by "medajle" došly, jak se to stalo již ve zmíněném filmu Anton Špelec ostrostřelec z roku 1932.
Autor: Jiří Kalaš
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |