Staří Čechové měli jedno trefné přísloví: Okolo močidla chodě, neujdeš nádchy. Mínili to ovšem obrazně. Zabýváš-li se nečistými věcmi, nutně se umažeš. Také by se dalo říci: S čím kdo zachází, tím také schází. Kdyby se touto staročeskou moudrostí řídil Michal Viewegh, mohl by si ušetřit nejednu trapnost.
V kultovním týdeníku Haliny Pawlowské Šťastný Jim (tuhle potupu si Kingsley Amis opravdu nezasloužil) vychází na pokračování "román" Tři v háji, v jehož psaní se střídají Halina Pawlowská, Michal Viewegh a Barbara (prosím, nevyslovuje Barbora) Nesvadbová.
Ponechme stranou úvahu o pošetilosti takového počínání a podívejme se, jak se svého úkolu napsat 10. kapitolu tohoto arcidíla zhostil v 10. čísle zmíněného týdeníku autor Báječných let pod psa.
Ona kapitola "intimního deníku citových zmatků", jak zní podtitul díla, začíná málem filozoficky: " Řeknu vám to takhle: nikdy jsem nevěřil ani v osud , natož pak v Boha, ale po tom všem, co jsem prožil minulou noc, začínám mít pocit, že možná přece jenom existuje něco nebo někdo, kdo si z nás všech - nebo přinejmenším ze mě - dělá bohapustou srandu."
Po tomto rádoby kunderovském otevření problému musí následovat exemplum, příběh, který autorovo tvrzení doloží. Abychom nemuseli dlouze citovat, proveďme v souladu s textem důkaz v několika krocích: 1. vypravěče uchvátí krásná blondýna Olga a odveze si ho v noci taxíkem k sobě domů, 2. tam ho začne bez okolků líbat a svlékat, 3. hrdina se ve sprše zbavuje výčitek vůči své ženě a začíná se těšit na to, co přijde, 4. jenže náhle - a tady už do hry vstupuje nadpřirozený deus ex machina - si do chodidla vrazí třícentimetrový střep, 5. blondýna se mezitím stačí "zlískat jako doga" a pozvrací vypravěčovy nohy od kyčlí až dolů, 6. v téhle chvíli nastává čas pro metafyzickou úvahu: tohle přece musel někdo vymyslet, 7. v hromadě Olžiných zvratků nachází laskavý čtenář špatně strávené karbanátky vypravěčovy manželky Kristýny, 8. Alberta - tak se totiž náš hrdina jmenuje - zaplaví vlna sentimentu a snad i lásky ke Kristýně a najednou si připadá špatně a provinile. Tak byl v pouhých osmi bodech podán důkaz o tom, že něco vyššího (Boží mlýny, Osud, Prozřetelnost) přece jenom existuje a trestá nás. Vida, i bez filozofie se dá docela prostě, ba přímo kuchyňsky meditovat o záhadách světa a lidské existence. Ani hanba nás při tom nemusí fackovat.
Zbývá dodat, že staročeské přísloví o močidlu a nádše má svůj moderní protějšek formulovaný básníkem 20. století: Kdo se zamíchá mezi brambory, toho sežerou prasata.
Autor: flash
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)