(Naruby obrácená bajka)
Nová doba přináší do všech oblastí života nová témata, nové události i nová pojmenování a nové výrazy. Výtvarné umění nestojí stranou. Stále je významně rozšiřována a obohacována jeho odborná terminologie. Nové termíny a označení jsou dnes ovšem i v oblastech okoličných, které jsou kolem umění důležitě obepjaté, jak prstenec dokola Marsu.
Není jistě překvapivé, že většina terminologických novot přišla na svět v Praze. Důvody jsou přinejmenším tři: za prvé - Praha je městem centrálním, za druhé - nejvíc se tam děje, za třetí - lid kolem toho dění je nesporně nejmoudřejší, což je ale jinak řečeným důvodem prvním, protože není nic přirozenější a historicky vícekrát stvrzené, než to, že z každého národa největší moudrostí oplývají právě ti z metropole.
Nejnovějším prvkem názvosloví vázaného na výtvarné umění, na zmíněný již prstenec, kterým je obepnuto, je Holubí letka. Samozřejmě spěchám s vysvětlením:
Obsah plně čerpá z ornitologie, v celém rozsahu je však přenesen do oblasti lidské, není tedy nepodoben bajce, ale obrácené naruby, ne zvířata jak lidé, ale lidé se chovají jak zvířata, v našem případě jako holubi. Pochopitelně chvátám s přivysvětlením:
Na slavnostní vernisáž výstavy přijdou zvaní hosté a kromě nich se ještě slétne letka holubí. Případ od případu má jinou četnost, chováním však pevně kráčí (poskakuje) za vlastními zájmy, jež s uměním souvisejí nejvíc okrajově. Ona okrajovost je ale hlavní, i když to zní jak protimluv. Letka přetrpí (pro dost holubů je to věru velká trýzeň) slavnostní proslovy a hodnocení na umělcovu hlavu. Když pak přijde magická slovní skupina Tímto považujte výstavu za zahájenou, letka je první "na okraji", tedy u stolů s vším možným k snědku a k pití. Co holubům stačí zobáky, zobou a zobou o závod. Rauty končívají rychle. Jak by ne, holubí žravost je příslovečná. Až není do čeho klovnout, letka mávne křídly a rozletí se do hnízd. Nazítří k večeru ji čeká další zobání.
Mnohým galeristům prý holubí letka pocuchala nervy. Jedenácti dvanácti způsobila tik. Ostatní se sešli k poradě, jejíž výsledek je prostý: pozvánky na vernisáž jsou osobní, jen pro ty, kteří ještě mají mravy. Druhé pozvánky jsou označené o den pozdějším datem, kdy se výstava otevírá pro širokou veřejnost. I pro holubí letku. Ale ta nepřiletí, už ví, že nebude co zobat.
Autor: Jan Dočekal
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)