Byli bratři Josef a Ctirad Mašínovi hrdiny?
   Jsou američtí vojáci a vojáci koalice v Iráku chrabrými a hrdinnými bojovníky?
   Ukazuje se, že zdaleka ne všichni čeští novináři a spisovatelé mlčí k teroru USA, který otřásá přepadeným Irákem a vyvolává nekončící ozbrojený odpor. Je zarážející, že stále zarytě mlčí Syndikát novinářů ČR, Obec spisovatelů, Člověk v tísni, s.r.o. při České televizi a další, zvláště umělecké profesní a jiné zájmové spolky. O to potěšující jsou však stále častější, byť zatím nepočetná vystoupení jednotlivců, kteří si vzali k srdci slova Winstona Churchilla o tom, že jednou z nejcennějších vlastností každého člověka je odvaha umět se postavit na stranu obhajoby práva a lidského života.
   Současně jsme v této dramatické době přímými svědky existující "válečné" debaty v Senátu České republiky, kde senátní výbor pro lidská práva uspořádal slyšení a předložil předsedovi senátu Petru Pithartovi návrh na nejvyšší státní vyznamenání pro bratry Josefa a Ctirada Mašínovi.
   Jak připomněl senátor Daniel Kroupa, často se zaměňuje odboj s teroristickým útokem, když v daném případě vraždících bratrů Mašínových šlo o "akt odboje". Pro herce Ondřeje Vetchého jsou bratři Josef a Ctirad Mašínovi skutečnými hrdiny a závidí jim, že dokázali bojovat. Také senátor Martin Mejstřík soudí, že "vražda na tyranovi není zločinem" a tudíž se dá "ospravedlnit i zabití Honzáka", který byl uniformovaným příslušníkem SNB v Čelákovicích. Mašínovi prý ho zavraždili, aby je nemohl identifikovat. Podle senátora Jana Rakušana (ČSSD) zabití v boji není zločinem, ale v případě zajatce, jímž Honzák byl, je to podle něj vražda.
   Písničkář a režisér Vladimír Merta vznesl na senátním slyšení otázku, zda Mašínům stála svoboda za zmařené životy. Vadí mu, že neprojevili lítost. Podle jeho slov činy Mašínů nejsou následováníhodné.
   Na území Spolkové republiky Německo jsou hrdinní bratři dodneška stíháni za trojnásobnou vraždu, byť se jejich vražda odehrála na tehdejším území NDR.
   V televizním duelu Novy mezi místopředsedou vlády Petrem Marešem a místopředsedou poslanecké sněmovny Vojtěchem Filipem v neděli 20. června 2004 je za budoucí nositele státního vyznamenání zcela po právu považoval i předseda US-DEU Petr Mareš. Diváci jej za to podpořili 20 %.
   Petr Mareš řekl, že by bratrům Mašínovým udělil vyznamenání, protože poúnorový režim, podobný okupačnímu režimu nacismu, vytvářel válečný stav, v němž Mašínové zabíjeli lidi oprávněně.
   K televiznímu pořadu zveřejnil poznámku v Právu 21. 6. 2004 Petr Uhl. V ní mj. uvedl: "Odboj založený na násilí byl legitimní součástí odporu proti režimu, který tu vládl od roku 1948 do roku 1989, říkají jedni, druzí to však popírají. Velmi málo lidí ale souhlasí s užitím násilí i proti neozbrojenému člověku, který jen náhodou nepřišel o život, s tím, že Mašínovi zabili i lidi již odzbrojené a v bezvědomí. Velká většina lidí odsuzuje vraždy, věznění a jiné bezpráví poúnorového režimu, které ale v jejich očích zločiny Mašínových ospravedlnit nemohou. To také řekl Vojtěch Filip.
   Marešovo ztotožnění nacismu a komunismu není ani spravedlivé, ani liberální. A stále větší počet lidí, i zásadních odpůrců totalitního režimu, si to uvědomuje. S odstupem padesáti let můžeme jednání bratří Mašínových pochopit, ale neměli bychom ho heroizovat. Vždy je nutno posuzovat legitimitu prostředků", myslí si Petr Uhl.
   To, že s naší tichou podporou a při vrtkavých stanoviscích vlády České republiky stojíme delší dobu neochvějně na straně vraždícího bloku USA a koalice v Iráku, mnoha lidem a zvláště politikům u nás nevadí.
   Kde je zakopaný pes, kde je příčina této lhostejnosti?
   Kladu si otázku: Cožpak lze vůbec jakékoliv odsouzení americké agrese proti Iráku, bombardování v bývalé Jugoslávii či Afghánistánu vyslovit v České republice nahlas - ve škole, ve vědeckém ústavu, v kanceláři firmy, před svým nejbližším vedoucím na pracovišti?
   Takový názor totiž znamená vyhazov! Když ne přímo za tento skutek, najde se pro vyhazov důvod jiný. Zato prohlášení, že kdokoli z nás považuje bratry Mašínovi za hrdiny a nikoliv za vrahy, zaznamená všeobecný obdiv a hlasitý souhlas nejenom nadřízených, ale i kolemsedících nebo stojících papoušků. .
   Nevadí, že ve své většině jde o souhlas pod maskou přetvářky, lži a sebeklamu.
   Vždyť už dávno nežijeme v totalitě , ale ve svobodné demokracii.
   Teď už nás může nanejvýš okřiknout prázdná hlava z obrazovky a veškeré diskusi i otázkám nadobro odzvoní zvonec.
   Trapnější je však skutečnost, že nás veřejně ve věci, kdo je hrdina nebo vrah, demagogicky poučuje renomovaný historik, předseda miniaturní politické strany, kterou většina spoluobčanů ignoruje.
   A navíc když nás školí politik, tolik měsíců zahřívající křeslo místopředsedy vlády, za kterou se musí každý poctivý člověk u nás stydět! Když ne právě teď, určitě se tak stane velice brzy.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)