Německé spisovatelce Friederice Richterové bylo v době anšlusu Rakouska jen sedm let, ale na ony pohnuté doby se ještě pamatuje. V rozhovoru pro Die Presse řekla mj.: »Narodila jsem se sice v Kazachstánu, ale v r. 1938 jsme již bydleli u babičky v Linci. Babička nebyla nacistka, ale několik příbuzných bylo u nácků. Babička si v rozhlase vyslechla projev na rozloučenou rakouského kancléře Kurta Schuschnigga a doprovodila ho k stručným komentářem: 'Teď nás Němci spolkli.' Matka ji napomenula, aby byla raději zticha. Obchody byly otevřené nepravidelně, lidé křečkovali mouku a cukr z obavy, že nastanou zlé časy.
   Pak 13. března 1938 rodák z Braunau přijel do Lince na Hlavní náměstí. Něco nám o tom řekli ve škole, babička k tomu podotkla: 'Holka, tomu nerozumíš. Ten Vůdce, to je jako král Německa.'
   Školní dětičky dostaly vlaječky, z reproduktorů samé pochody a pak hysterické nadšení nácků. Řekla jsem spolužačce: 'Je to hezké jako na Boží tělo'. Spolužačka souhlasila: 'Hezčí než cirkus Krone.'
   O dva dny později potkala babička průvod s hakenkrajcem. SA-man na ni tvrdě: 'Nemůžete pozdravit vlajku s hákovým křížem?' Od té doby jsem nenáviděla lidi v holínkách.
   Pak začali přicházet říšští Němci, museli být obsluhováni první. Dříve jsme zdravili: 'Treu Österreich!' (Věrni Rakousku) a najednou Heil Hitler! Matka mne poučila: 'Faráře nadále zdrav Zdař Bůh!, paní nad námi Dobrý den!, ale paní domácí Heil Hitler. A kde ještě musíš zdravit Heil Hitler, to ti řeknou v Hitlerjungend (Hitlerově mládeži)'.«




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)