Již po mnohá staletí lidský dav pravidelně podléhal nějakému vůdci, co ho dokázal zblbnout a vzápětí šly miliony lidí kamsi do dálav válčit a umírat. Některé davy se naopak zase rozběhly za lepším příštím. O několik staletí dříve také ve jménu zaručeně pravé a jediné víry vyráželi válečníci pod prapory s kříži. Lidé ještě neumírali po milionech, ale často zase nepřežili epidemie moru, tyfu a jiné středověké epidemie. Ranhojiči navíc ještě neznali novodobou metlu lidstva, označovanou písmeny HIV či AIDS.
Člověk chybuje v každé době, a přesto žije s vědomím, že je vždy nad věcí. Když někdo cosi dokonale zvorá, jedná se kupodivu většinou o politika. Nejtragičtější politikova chyba, navzdory zapletení se do úplatků a korupce, spočívá ve zblbnutí davu použitelného do válečné vřavy. V případě podobného běsnění se vše často překrývá řečmi o čistotě rasy, jindy o malém životním prostoru. Mozky lidského davu zvládaly a ovlivňovaly bubny, pochodně a nikdy nechyběl chlast. Nevím však, jak hloupě by vyznívalo tvrzení, že kdyby muž s knírkem pod nosem jménem Adolf Hitler již mohl použít techniku heavy-metalových kraválistů, zda by se nedostal o kus dál za Stalingrad...
Kupodivu i ve zdánlivě klidnějších časech lidský dav podléhá rozličnému zfanfrnění. Při pozdějším spatření se, například ve starších filmových týdenících z minulého století, netouží se ke svému tehdejšímu počínání znát. A co ty nemožné ústroje? Televizní obrazovka nabízí přehlídku stovek lidí, jak vykonávají pracovní činnost v takovém tempu, že by se po pár minutách ocitli na márách. Uprostřed tanečního sálu bývalé buržoazní pražské Lucerny po dřevěných lávkách jezdili s kolečky cihel pracovně ustrojení lidé za potlesku přihlížejícího davu. Při jiných slavnostních příležitostech pohlížely z alegorických vozů na jásající davy kravky a čuníci si chrochtali na slaměné podestýlce.
Psal se rok 1949 a já se ve věku 11 let společně s dalšími chlapci ocitl mezi řádky brambor na poli na dohled nádraží v Železné Rudě, ale té, co ležela v německé okupační zóně, a přes kolejiště byla postavená dřevěná ohrada, co tak upozorňovala na hranice. Byli jsme pověřeni sběrem prý amerického brouka, kterého na naše území měli vzduchem posílat američtí váleční štváči. Můj děda mi později vysvětlil, že už před druhou světovou válkou tuhle mršku mandelinku bramborovou na bramborách našel. No a my kluci jsme tenkrát na polích nic nenašli, ale mezi bramborovou natí jsme sebrali dost malých letáčků, jejichž obsahu jsme nerozuměli. Ty byly určené rovněž ke zfanfrnění davu, ale zase jinak. Lidé prostě blbnou v každé době, i když ti žijící si myslí, že jich se blbnutí netýká.
Čas trhl oponou a na sklonku roku 1989 pravda měla zvítězit nad zlem. Nestalo se tak. Téměř celá pražská populace tehdy cosi přísahala na Letenské pláni a parchantů je najednou na export. Lidé se zase jinak oblékají a zřejmě budou pro někoho po létech stejně směšnými figurkami jako ty, co nabízejí staré filmové týdeníky, v nichž nažehlené postavy zírají nad soustruhem do výkresu. V pozadí za nimi na zdi visí portréty státníků. Jindy obrazovka nabízí davy rekreantů, co sedí u stolů s ubrusy a čtou si knihy z odborářské knihovny. Současníci se možná nad podobnými scénkami usmívají, aniž si uvědomují, že budou po čase stejně směšní. Novodobé ústroje s kalhotami s rozkrokem u kolen, kapuce navlečená na bekovku a teploměr ukazuje přes třicet stupňů Celsiových… Ubylo i pamětníků podivných budovatelských písní –
Prosil jsem ji za haldami,
aby ručku podala mi,
ona na to vůbec nic,
až prý budu robit víc…
Z dalších slov písně se člověk dozvěděl, že neukojený milenec potom plnil normy dvě a na Ostravě rubal jako na Donbase, a dívka z Ostravy si konečně dala říct. Současná ukřičená televizní reklama zase zve k účasti na sešlostech, kde bude určitě fajn a nikoho neušlapou.
Velká východní velmoc po děsivých vojenských ztrátách odešla z ještě východnější horské země. Vystřídala ji západní velmoc, co už má rovněž hodně mrtvých vojáků. Jsou u toho i naši vojáci, z nichž už se jich několik domu vrátilo, ale v rakvích. Jako by těch peněz nebylo potřeba v tuzemsku. Jenže vedle zfanfrnění davu v zemi, kde umírají lidé, našla se velká ložiska nerostných surovin. Další davy zavětřily…
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)