Na knižním trhu v nekonečné spoustě všeho možného se objevila knížka, kterou bych tak ráda napsala, bohužel ji napsal někdo jiný, a to jistě mnohem lépe, než by se to podařilo mně. Přesto s pocitem závisti chci upozornit na obsáhlou publikaci (408 s.) francouzského uměleckého historika Alaina Besancona ZAKÁZANÝ OBRAZ, kterou v překladu Nory Obrtelové vydává nakladatelství Barrister – Principal. Snad nejvýstižněji charakterizoval tuto knížku ve své recenzi Peter Kováč: „Je to užitečné čtení pro všechny, kterým ortodoxní konceptualismus popletl hlavu.“ Chtěla bych ještě dodat, že i pro ty, kteří hledají odpověď na otázku: Proč se stále více a více rozevírají nůžky mezi nabídkou a poptávkou výtvarné tvorby?
   Alain Besanson hluboce zasvěceně řeší tento odvěký problém, který zdaleka není jen problémem uměleckým, ale v určitých etapách jeho řešení šlo dokonce i o život. Vzpomeňme jen obrazoboreckých bojů v Byzanci v 7. století naší éry. Zasvěcená autorova východiska jsou nejen filosofická, podložena teologickými znalostmi, ale především jsou výsostně historická. A tak obrazoborectví vidí v celé šíři v těch nejrůznějších souvislostech, od jeho projevů v antice, Byzanci, přes různé podoby protestantismu, až k Bílému čtverci na bílém pozadí Kazimíra Maleviče.
   Alain Besanson svým způsobem, a to velmi fundovaně, odpovídá na otázku, která také u nás, v našem současném výtvarném prostředí visí ve vzduchu, a to v různé podobě. Jaký je vlastně vztah konceptuálního umění a umění obrazového, či obrazného. Někdo tento problém může také vidět jako konflikt dvou různých pólů obsažených v uměleckém vyjádření, a to soupeření starého dobrého obsahu a formy. V našem konkrétním prostředí bychom mohli najít odpověď na toto hledání cesty z obrazoboreckého schématu vidění umění například ve výstavní dramaturgie galerie Rudolfinum, která se koncepčně obrací především k zahraniční produkci obrazného umění, až po rovinu teoretickou, vyjádřenou ve studiích řešících především z estetického hlediska současnou uměleckou-výtvarnou tvorbu (například sborníky FF PU v Prešově).
   Knížka Alaina Besancona je významným podnětem, východiskem pro hledání a nacházení odpovědí na směřování výtvarného umění, v širším kontextu na perspektivy vývoje umění obecně. Je jen na dalších autorech, aby tento podnět využili a se stejným rozhledem byli schopni kriticky vnímat svou uměleckou současnost a uvažovat o její budoucnosti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]