JIŘÍ DRTIL

Vítr

Tenhle vítr
je falešný
Opustil někde
nad Atlantikem
vlny
a vzorky
jejich vody
rozstříkává
po holých stromech
zetlelém listí
a mém plášti
Říká naprosto jasně:
"Jaro je tady
všechno obrátí naruby
a to hned"
Je falešný
Než to tady
jaro obrátí naruby
to se ještě
našlapeme
do závějí
ale teplý a vlahý
cizokrajný
a dobrácký
to je


Strom

Jenom nevím
proč strom
sám od sebe uschne
a upadne mu haluz
vytíná pak prostor
jako hranná plocha
jeho vzdušný kužel
od té chvíle chybí
Stromu uzlovatí
obloukové větve
lístky dají signál
žlutým světlem světu
záhuba se plíží
přesto štve se vzhůru
k čarám okapovým
jen co nejvýš zvednout
zelenavý lístek
aby volné nebe
bohatýrské slunce
stromy z druhé strany
uviděly stvol
co na světě má místo
neboť proti smrti
s hlavou vzhůru válčí


Život

Co dělá muž?
Pracuje
hraje karty
kouří
čte noviny
chodí na hokej
řídí motorku
pije pivo

Co dělá žena?
Pracuje
rodí
žehlí košile
přišívá knoflíky
chodí do kina
jedenkrát tajně miluje

A to je všechno
Je to můj život
tvůj
náš
Je úzko
vidět těch několik slov
a vědět
že to je všechno
znamená to totiž
nic nečekat

je dobré
uvědomit si
to všechno
a stát se
rozumným



Nadosmrti dítětem
Prévert ukazuje, že lze hovořit prostě o nejhlubších věcech člověka. Mluví jako prodavačka, uhlíř, promítač, šofér - tedy lidé, které vzdělávala příroda, zejména městská, i velkoměsto a kteří proto nejsou ani profesorsky hrubí, ani velkopansky cyničtí, nepotřebují mysliveckou latinu, ani je nikdo nepovýšil do stavu barona Prášila.
U Préverta se zatmění Slunce nevyhýbá ani korunovaným hlavám. V jedné básni zachytil okamžik, kdy i panovník říše, nad níž Slunce nezapadá, končí docela prozaicky svou kariéru a zapadá do nočníku zapomnění, zatímco poddaným nastávají veselejší časy.
Veršová technika, vyvolenost, víření pegasích křídel, všechny velikášské vymoženosti vysokého, vrchnostenského veršování padnou před Prévertem prostě na zadek.
Jako je ve Verdiho partiturách napsáno jen to, co je opravdu slyšet, Prévert zapisuje jen to, čemu lze rozumět. Zná své pappenheimské, své čtenáře, miluje jejich přednosti i zápory, jejich dobře proříznuté huby i jejich gramatické chyby, jejich něhu i drzost a ani ho nenapadne, aby se před nimi naparoval, aby se vyvyšoval, aby je oblafl.
Proto o posledním soudu bude Prévert vyvolán jménem ze všech stran.
KAREL SÝS

Z nové knihy edice Báseň pro tebe NADOSMRTI DÍTĚTEM, kterou si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 135 Kč


JACQUES PRÉVERT

Akademie

Tatínek vyjme papírovou kuličku
ze slaměné krabice
Hle kulička spadla
do umyvadla
před očima omámených dětí
Tak začne růst a mohutnět
pestrobarevný a obří
japonský květ
leknín narozený v mžiku
A děti mlčí
a žasnou
V jejich zanícené paměti
tento květ už nikdy nezvadne
Tento náhlý květ
pro ně stvořený
v jediné minutě
a před nimi


Alicante

Pomeranč leží na stole
Tvé šaty na koberci
A ty v mé posteli
Lahodný dare přítomnosti
Zatímco noc chladne
Tvé horko mi rozpaluje kosti


Písnička

Copak máme dnes za den
Vždyť jsou všechny dny naše
Miláčku můj
celý život je náš
Má lásko
Milujeme se a žijeme
žijeme a milujeme se
A nevíme co je život
co den
co láska


Francouzská písemka

Mladičký Napoleon byl hubený
a krom toho důstojník u dělostřelectva
Později se stal císařem
a přibral na váze a zabral mnoho zemí
a když umíral
měl ještě docela slušné břicho
Jenže se scvrknul


Zatmění

Ludvík XIV. alias Král-Slunce
sedával na nočníku vrhajícím stín
až na sám konec jeho říše
Jedné velmi tmavé noci
Král-Slunce vstal z postele
sedl si na svůj nočník
a zatměl se


Májová píseň

Osel král i já
zítra umřeme
Osel hlady
král z nudy
já láskou

Žmolek bílé křídy
na tabuli dní
kreslí naše jména
Vítr se prohání
a volá nás jmény:
Osle Králi Člověče

Slunce černým hadrem
jména smazává
čerstvou vodou z lučin
Písek sype se
přes růžové keře
pod nohy školáků

Osel král i já
zítra umřeme
Osel hlady
král z nudy
já láskou
Vždyť je měsíc máj

Život je třešeň
smrt její pecka
láska je třešňový strom


Kočka a pták

Vesnice smutně poslouchá
zpěv umírajícího ptáka
Byl to jediný pták ve vesnici
a jediná kočka ve vsi
ho napůl sežrala
Pták přestává zpívat
kočka příst
a olizovat si čumák
A vesnice chystá ptáku
nádherný pohřeb
A kočka - je pozvána -
šlape za slaměnou rakvičkou
s mrtvým pěvcem
Nese ji dívenka
a usedavě pláče
Kdybych věděla že ti bude tak smutno
říká kočka
byla bych ho sežrala celého
A pak bych ti vyprávěla
jak jsem ho viděla vzlétnout
a letět až na kraj světa
tak daleko že se odsud
ještě nikdo nikdy nevrátil
Tvé hoře by se zmenšilo
cítila bys jenom lítost
Nic se nemá dělat polovičatě


Svatba

Žena se vrhne do řeky
řeka se vrhne do větší řeky
muž se vhrne do té větší řeky
a ta se vrhne do moře
A moře vyvrhne na pevninu
mokrou a dýmající pěnu
toť krajka vykasaných vod
vrhající v světle luny bledé stíny
toť bílé šaty nevěstiny
nejprostší svatební dar přílivu


Hodina činu

Policajt:
- Kde jste byl 25. prosince v hodině nula?

Vrah:
- Že se ptáte!
V hodině nula jsem mohl být jinde
stejně jako nikde!

Policajt:
- To zní přesně.
Jste volný.

Vrah:
- Jako čas.


+++

Je-li život náhrdelník
je každý den perlou na jeho šňůrce
Je-li život klec
je každý den v ní prolitou slzou
Je-li život les
je každý den stromem v jeho hlubinách
Je-li život strom
je každý den jeho haluzí
Je-li život haluz
je každý den listem jenž ji odívá

Je-li život moře
je každý den vlnou
každá vlna pláčem
chvějící se písní
Je-li život hra
je každý den kartou
kulí křížem
pikem neštěstím
Avšak jestliže je život přece jenom štěstí
potom jsou kartami lásky
macatý spodek a červené srdce


+++

Kdybych měl sestru
jako tebe bych ji nemiloval
Kdybych měl všecko zlato světa
položil bych ti ho k nohám
Kdybych měl harém
jedinou milenkou bys v něm byla ty


+++


Být andělem
to je něco extra
říká anděl
Být oslíkem
je být oslíkem
říká oslík
To nic není
říká anděl a krčí křídly
A přece
jestliže být andělem je něco zvláštního
pak být oslíkem je ještě zvláštnější
nežli být něčím zvláštním
říká oslík
Anděl - to zní hrdě
říká anděl a dupe nožkou
Vy sám jste anděl
řekne oslík
už metr nad zemí


Pěkná příhoda

- Až budu velká, říká holčička.
- Zůstaneš malá, říká kočka.
- To budu trpaslice?, zneklidní holčička.
- Ale ne, odpovídá kočka, budeš královnou,
královnou svých snů a taky ženou, i když zůstaneš
dítětem.
- Budu krásná, říká holčička.
- Jistěže, potvrzuje kočka.
- To říkáte abyste mě potěšila, říká holčička.
- Kdepak, říká kočka, ale bude ti to k užitku.
- Děkuji ti, kočko, za rok se vrátím, říká holčička.
- Za rok! No tak vidíš, jak je to prosté, už i ty
umíš předpovídat budoucnost, říká kočka.


Sladký život

Když život dohraje
smrt uklidí rekvizity

Život ten si žije
Smrt zatím vede domácnost

Co na tom že mete prach pod koberce
Hlavně když na spoustu krásných věcí zapomene

Přeložil KAREL SÝS



VÁCLAV JUMR

Klíče

Co jste vyzvonili klíči?
Po tom transformačním třesku
holobyty máte v Česku
a ty klíče v zahraničí

Natalita

Nechtějí se rodit děti
Vzpomínáme na století
kdy jich bylo jako smetí
nejméně dvě, a pak třetí
narozené na koštěti
Dnes však chutí malou je ti
když podmínky pro početí
vedou od desíti k pěti

O divadle

Mnohá pravda platí v každé době
naši předkové nám zůstavili "Národ sobě"
Proč však po převratu - jen se ptám
Venca uzákonil "Národ Voršilkám"?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]