Název recenze myslím vážně, bez ohledu na ty, kteří tvrdí, že detektivka je pouze jakási více či méně krutá pohádka pro dospělé. Zde o pohádku rozhodně nejde.
   V závěru roku 2010 vydal František Uher v nakladatelství TAMTAM Praha román PŘIPRAV SE NA DLOUHOU ZIMU. Jde sice o detektivní román, ale určitě má širší společenský dopad na téma: Kam se ubírá život v Česku. V Uhrově podání od deseti k pěti. Nebo dokonce od pěti k nule? To ať posoudí jeho čtenáři.
   Uhrův bezesporu napínavý a složitě koncipovaný příběh se odehrává v nejmenovaném větším městě s orgány prolezlými korupcí, kde není ojedinělé zneužívání funkcí. Kde se úplatky nazývají sponzorskými dary, kde zločin prorůstá až do státní správy.
   Kdo má hodně, podléhá zdání, že má stále málo, říká policista Plevák, jeden z tamních ochránců zákona, který spolu s inspektorem Čemusem, Justem a dalšími přecházejí z jednoho autorova příběhu do druhého. Kdo Uhrovu detektivkářskou produkci sleduje, zná je už dokonale.
   Ne poprvé autor zapojil do děje i svého soukromého detektiva Hasila, který se však v tomto řešeném případu pohybuje jaksi na okraji, jak leckdo může usoudit, ale domnívám se, že i tak podstatně přispívá k objasnění celého pozadí, jinými slovy dělá to, co mu licence umožňuje.
   Po přečtení knihy jsem měl pocit, že samotný příběh nebyl až tak důležitý, že autorovi prostě více záleželo na jednání lidí, kteří se v příběhu objevují.
   O policistech a soukromém detektivovi už jsem se zmínil, ale je třeba dodat, že se Uhrovi povedly i figury osob pohybující se na druhém břehu, například příležitostná postarší prostitutka zvaná Laciná Barka, která se chová tak, jak to od ní požaduje prostředí, nebo Alexandr Rybář, vrah toulající se krajem od ničeho k ničemu, jehož autor charakterizoval slovy: Život člověka na „volné noze“ není prostě žádná selanka.
   Místo rozboru děje, kterým bych prozradil zápletku, a to se s ohledem na čtenáře nedělá, budu ještě citovat autora: V síti uvízlo několik větších ryb, svalujících vinu na mřenky. O sumcích se báli mluvit. Mřenky sváděly vinu na pulce. Pulci na vodní řasy a vodní řasy na oblázky na dně, ty zase na měsíční paprsky. Jak to vypadalo, nikdo za nic nemohl, všichni byli čisťouncí jako čerstvě padlý sníh.
   A na jiném místě knihy čteme: Slušnost a ohledy doba dávno spláchla do kanálu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]