V dubnu letošního roku oslavil 70. narozeniny prof. Dr. Vlastislav Hnízdo, významný teoretik kultury, estetik, literární historik, ale zejména didaktik literatury, autor a spoluautor četných učebnic, antologií a příruček pro střední školy; z těch nejvíce užívaných připomeňme Školní četbu na dlani a Školní světovou četbu na dlani (obě pod pseudonymem Vlasta Hovorková), které se dočkaly četných reedic. U příležitosti autorova jubilea se objevil sborník nazvaný příznačně JUBILÁRIUM (vydaný "vlastním nákladem" jako "neprodejný tisk", bez uvedení místa a vročení), který ve dvou svazečcích přináší průřez autorovými články, jež mají nejčastěji podobu medailonů, a to v prvním svazku k "významným domácím uměleckým a kulturním výročím", ve svazku druhém pak obrátil zřetel k výročím osobností světové literatury. Vedle cíle popularizačního sledují neméně nesnadný úkol, a to interpretovat a aktualizovat odkaz určité umělecké osobnosti, vyzdvihnout její nadčasovou i aktuální hodnotu.
   Hnízdo publikoval své statě, úvahy a recenze od roku 1955 v tisku i časopisecky, přesto většina příspěvků ve sborníku publikovaných byla zveřejněna v posledních osmi letech (resp. od roku 1997 do současnosti) a je škoda, že není v textové poznámce uveden bibliografický údaj, tedy kde a kdy byl text poprvé publikován. Tato výhrada však naprosto nesnižuje význam sborníku. V prvním svazku patří k nejlepším medailony věnované Jaroslavu Seifertovi (Šťastný to člověk), Jarmile Glazarové (Místopis srdce) a samozřejmě Ivanu Olbrachtovi (Tradice a novátorství v Olbrachtově próze), ve svazku druhém pak zaujme portrét Nazima Hikmeta (Hledač světla), Carla Leviho (Živý odkaz neorealismu) nebo George Orwella (Skeptický prognostik) .
   Sborník nabízí poměrně ucelený pohled současného marxistického teoretika na literární jevy minulosti. Jde o hlediska, která není možné označit za "dogmatická" či "konzervativní". Jen sporadicky zařazené příspěvky z druhé poloviny let padesátých a sedmdesátých dávají tušit autorův vývoj; ten se projevuje obzvláště v rovině jazykové a stylové - od téměř literátské manýry (srov. lyrizovanou esej Nad dílem Fráni Šrámka) a ustálených frázovitých obratů směřuje Hnízdo k přesnějšímu a ucelenějšímu obrazu autorské osobnosti.
   Jako celek sborník přispívá k jisté kontinuitě českého myšlení o literatuře a v tom spatřuji i jeho největší význam.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]