Zdeněk Nejedlý - historiograf, muzikolog, politik. Na pět desítek svazků jen jeho Sebraných spisů. Kdo by neznal ty knížky v grafické úpravě Františka Muziky s výraznými iniciálami - ZN. Nejedlý mapoval po řadu desetiletí celou naši národní kulturu, estetiku. Titán, buditel, spisovatel - prostě polyhistor. Když jsem se v těchto dnech probíral knihami v několika pražských antikvariátech, hledal jsem tam marně knihy s tím velikým ZN. Nejsou, ZN se ztratil, zmizel. Není dostupný ani v papírových krabicích před dveřmi antikvariátů, kde si dává pro čtenáře schůzku celá klasika světové literatury za několik korun. A juvenilní prodavači uvnitř? Jméno ZN jim vůbec nic neříká. A ti starší? Vedoucí jednoho z kdysi renomovaných antikvariátů v centru Prahy mi výrazně sdělil: »Knihy Zdeňka Nejedlého nevykupujeme.« Ale když je nevykupují - tak je zároveň neprodávají! Nestačilo tedy odevšad pod jakoukoliv záminkou (nedostatek místa, nezájem čtenářů apod.) vymýtit literaturu socialistického charakteru, ale i »nebezpečných« autorů? Koniášové rubou v českém literárním lese vesele a bezostyšně dál. I v antikvariátech, kde se i v nejtěžších dobách, jimiž jsme procházeli, našlo vždy něco povzbuzujícího. Uprostřed polic harlekýnových braků, detektivek a mezi lacinou románovou všehochutí knihy ZN ani JF nenajdeš.
   Když jsem jednou ZN oslovil jeho »ministerským titulem«, ohradil se: »Mně neříkejte ministře, ale profesore. Ministrem může být kdekdo - ale univerzitním profesorem ne.« Byl jsem velmi mladý a nemohl jsem tehdy Nejedlého sdělení pochopit. Ministr byl pro mne tehdy někdo. Nejedlého slova jsem plně docenil vpravdě až dnes. V době, která likviduje lehce nejen kdejaké ministry - ale i vzdělané univerzitní profesory, vědce. A právě ten profesor, ZN, řekl již v dubnu roku 1948, že »lid neztratil zdravý poměr k národní kultuře. A tak s jeho pomocí snad se nám podaří učinit konec korupci, kterou buržoazie zkorumpovala naši inteligenci a naši mládež, i odloučila je od národa. Úsilí bude však k tomu třeba velikého, i jest na nás, abychom si toho byli vědomi a neotáleli i tu přiložit ruku k dílu.«
   Týká se to jistě i pracovníků a majitelů antikvariátů, z nichž jedni z komerčních a druzí z ideologických důvodů zavřeli dveře svých knižních stánků před velikými osobnostmi. Z těch významných jmen a jejich zkratek - FXŠ, EFB, EB i TGM se na komerční či ideologický index dostává časem daleko více. Nejlepší je ovšem ideologii i obchodní zájmy spojit jednoduše v jedno. Zájemce pak dostane jednoznačnou odpověď: »Knihy autora, kterého sháníte nebo nám nabízíte, neprodáváme, ani nevykupujeme.« Ať tedy žije jednota peněžní i ideologické cenzury. K čemu nám jsou odkazy výrazných pokrokových osobností? Vždyť to přece byla jen dneškem odsuzovaná minulost a my žijeme již v docela jiných časech!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]