Obraz světa podávaný veřejnosti našimi veřejnými sdělovacími prostředky, televizí a rozhlasem, má podivuhodně jednotnou, nenarušitelnou názorovou bázi. Nikdy to v ní nezaskřípe. Kdepak trhlina: to se radši mlčí. Její pevným hlasem je Radio 6 se svým dennodenním šestihodinovým pořadem, především s jeho úvodní částí Názory a argumenty, která by měla spíše nést název Názor a argument. Na druhé straně je třeba přiznat, že příspěvky, které se v ní objevují, mají svou úroveň a liší se tím od pořadů jiných, i od jiných rozhlasových stanic. Pokusy nahradit zdůvodnění postoje výrazem, který už není třeba dále zdůvodnit (aspoň pokud jde o toho, kdo jej použil, protože vypovídá spíše o mluvčím, než o tom, o čem mluví) jsou tu řídké. Na politickém poli je nejvýraznějším použitím takového výrazu pojmenování bolševik. Tento výraz pocházející z prvorepublikové fašistické a pak nacistické výrazové encyklopedie, a který svého uživatele také do tohoto kontextu řadí, se ve zmíněném pořadu neobjevuje. Použil jej pouze jednou poslanec Benda, ale to je nejspíš v pořádku.
   Pravidlo kvalitního mediálního diskursu tu ale porušil před několika týdny pan Jefim Fištejn. Nenápadně a o to brutálněji. V jednom svém příspěvku promluvil o Kubě. Když Kuba, tak Fidel Castro. Jefim Fištejn tak učinil větou: »Castro na okamžik přerušil své poslední tažení«. Pojmenovat umírání člověka pojmenováním obvyklým v kontextu, do něhož člověk nepatří, výrazem, kterým cynicky označuje pytlák raněnou zvěř, znamená pojmenovat sebe sama nepěkně. Pokud někdo mluví jen proto, že nenávidí, neměl by dělat novináře. Jeho místo je v americké věznici v Quantánamu na Kubě, samozřejmě jakožto bachaře. Určitě by si ho tam vážili. Ale v Názorech a argumentech? Že by si ho vážili taky?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]