Kdysi dávno, kdy Země se pomalu zbavovala krunýře ledové doby, vzniklo náboženství. A sice tak, že v tlupě lovící mamuty existoval mezi primitivy jeden o něco méně primitivní filuta. Zatímco ostatní členové tohoto společenství čtvrtili mamuta nebo čekali, až do vyhrabané jámy spadne šavlozubý tygr, či se s členy jiných společenství vzájemně mlátili po hlavách kamennými mlaty o co nejvýhodnější teritorium z hlediska žvance, vykutálený filuta někde v klidu na skále sledoval přírodní dění a zjišťoval jeho zákonitosti. Poté, co dospěl k určitým závěrům, ho napadlo, že by mohl své znalosti a poznatky výhodně zužitkovat. A tak, ovšemže za patřičný obolus a nejteplejší medvědí kůži, členům své tlupy slíbil, že se u příslušného orgánu, v tomto případě božstva, přimluví, aby na tlupu neseslal blesky či jinou přírodní pohromu, nýbrž aby tyto blesky a pohromy seslal na nepřátelskou tlupu. Jiné božstvo zase poprosil o více vláhy pro klíčící kořínky. Někdy se mu jeho prosby zdařily a předpovědi vyplnily, jindy ne. V tom případě vynadal svým soukmenovcům, že božstvům málo obětovali, popřípadě ukázal náčelníkovi prstem na viníka. Zpravidla to byl ten, kdo část svého movitého majetku k uctění příslušného božstva věnoval nepříliš ochotně a s brbláním, případně chtěl toto božstvo vůbec ošulit. Kverulant si to pak pochopitelně odskákal.
Postupem doby se náboženství institucionalizovalo a vytvořilo si štábní kulturu. A v souvislosti se vznikem inteligentnějších tlup, tedy národních či náboženských společenstev, se vynořila řada nejdokonalejších »dokladů« o stvoření světa a o funkci božstva. A také byl vytvořen a v písemné formě rozšířen mýtus o tom, že onen příslušný nejsprávnější bůh odmítá, ba přímo zakazuje násilí. Pokud ovšem začalo jít o majetky a nejlukrativnější území, byla ideologie mírumilovného náboženství příslušnými vykutálenými filuty přehodnocena na ideologii přesvědčovací, a také tak vykládána, pochopitelně se všemi nezbytnými násilímilovnými atributy. To vše se během staletí v různých částech světa opakovalo v časových vlnách.
Jestliže křesťanství před pár staletími šířilo své myšlenky ohněm a mečem, jestliže turečtí machometáni ve jménu čehosi kdysi obsadili Balkán a dotírali i na Vídeň, jestliže dnes islamisté vysílají prostřednictvím internetu do světa záběry poprav svých rukojmích, pak se nutně musíme ptát, čeho všeho je vlastně člověk ve jménu jakéhokoliv boha schopen. A kde je ona mírumilovnost, již údajně jakýkoliv bůh od svého vyznavače vyžaduje. A zda přece jen náhodou náboženství (které pro někoho má očišťující význam) nebylo a není také zneužíváno k nabývání značného majetku.
Jestliže křesťané tvrdí, že Zemi stvořil Bůh (a byl bílý nebo černý, respektive proč by nemohl být černý nebo jinak barevný?), a podle Židů to byl Hospodin, jestliže islamisté jsou do hloubi duše přesvědčeni, že to byl Alláh, a jestliže buddhisté hovoří o Buddhovi a pohani byli či jsou zase přesvědčeni o multibožstvech a jestliže například Svědci Jehovovi by bibli nejraději postavili z hlavy na nohy (nebo obráceně) - pak se člověk logicky musí sám sebe ptát: jestliže je v těch výkladech takové nepřehledno, mám já náboženství vůbec zapotřebí? Znaboh se pochopitelně rozhořčí - vždyť něčemu věřit musíš, Člověče! Člověče znabohu, řeknu mu, já - Člověk neznaboh - věřím celý život pouze sobě a v sebe. V sílu dobra v lidech, uskutečňovaného nikoliv na základě požadavků a předpisů jakéhosi pofidérního božstva, respektive vykutálených filutů. A pokud mi někdy někdo pomohl, pak to byl zase jenom Člověk.
Pokud tedy člověk přestane být snadno manipulovatelným členem tlupy, ovládané vykutáleným filutou, mohlo by to napomoci ke snížení hromadného násilí ve jménu božstva, tedy čehosi, co vlastně není. Pokud ovšem někdo za božstvo nepovažuje majetek a bohatá území. Pak nás (jakýkoliv) bůh ochraňuj!...
Autor: Miroslav Kantek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)