Za minulého režimu jsme mohli kritizovat svého šéfa nebo ředitele a věděli jsme, že nás za to nemohou vyhodit z práce. Běda však, kdybychom kritizovali vládnoucí komunistickou stranu, její představitele či prezidenta. Dostali bychom vyhazov a jiné místo adekvátní naší profesi bychom už asi nenašli. Nemilosrdný prst ideologie čněl vysoko nad zákony, spravedlností a pravdou a strach z jejího silového aparátu umlčoval občany.
   Dnes jsme se ocitli v pasti jiného strachu. Můžeme kritizovat prezidenta, vládu a systém a víme, že se nám nic nestane. Běda však, kdybychom kritizovali ředitele či svého zaměstnavatele. Kdybychom se proti zákazu zaměstnavatele organizovali v odborech či v politické straně a vyžadovali plnění zákonů. Dostali bychom padáka. Náhle bychom poznali, že Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a zákoník práce nestačí na naši ochranu. A hledejme pak jiné místo v malém městě, kde náš zaměstnavatel je jediným majitelem zdejší práce a může si vybírat z fronty nezaměstnaných. Umlčuje nás strach, že přijdeme o práci.
   Není se pak co divit, že zaměstnanci přijímají svévole zaměstnavatelů, našich i zahraničních, že zdarma pracují přesčasy, že o svátcích pracují bez příplatků, že přijímají řetězení krátkodobých termínovaných smluv, že pracují v prostředí, kde se nedodržují normy bezpečnosti práce a tak dál. Dokonce v jednom závodu jsou pokutováni za to, pokud jdou za směnu na toaletu více než třikrát. Ve sdělovacích prostředcích to nazývají mobbingem, ale jde pouze o synonymum nám dávno známého slova vykořisťování.
   Dnešní doba si nežádá hrdiny, kteří za své názory poznávají domovní prohlídky a vězeňské cely. Dnes k hrdinství někdy stačí, když se nechováme zbaběle. Když si nenecháme brát sociální jistoty, svá práva a nepřijmeme úděl poddanství či nevolnictví, protože jiní naši práci vykrádají a z ní bohatnou. K našim právům patří nejen svoboda pohybu či podnikání, ale také právo na svobodu slova, právo na shromažďování, právo vyjadřovat svůj postoj třeba demonstrací nebo stávkou. A také právo na důstojný život. Nezmůžeme nic, když se budeme hájit pouze jako jedinci, když význam pojmu solidarita nepřijmeme za svůj. Když nad tím, co nás hrbí, nezvítězí to, co nás napřimuje. Říkejme tomu důstojnost. Důstojnosti nás nikdo nevychovával ani dříve, ani teď. Musíme ji požadovat především od sebe.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)