Avant - týdeník KS Katalánska, uveřejnil rozhovor s Palestincem Georgem Habashem. V jedné z odpovědí řekl, že více než čtyři miliony Palestinců odešly ze své země. Připomněl také velký počet Palestinců, kteří se již nikdy nemohou vrátit, protože jejich velká část byla zavražděna izraelskými tajnými službami.
Mezi nimi jako jeden z příkladů je HASAN KANAFANI, spisovatel a novinář, zavražděný v Bejrútu v r. 1972 ve věku 36 let. A připomínám ho proto, že byl navíc jako člen OOP i autorem eseje Literatura hnutí odporu v okupované Palestině: 1948-1966, v němž nám ukazuje, že výrazy jako »slovo je zbraň...« nebo »poezie je zbraň...« jsou dědictvím po předcích všech utiskovaných lidí. Je to červená nit dějin. Po roce 1948, když vznikl stát Izrael, opustila většina intelektuálů zemi a zůstal jen malý počet, pracující v následujících podmínkách, a to zejména:
- nedostatek kulturní komunikace s hlavními arabskými městy (známý jako hisar thaqafi - blokáda kultury),
- přísná cenzura, znemožňující publikování děl, která by mohla vyjadřovat palestinské národní cítění,
- zhoršení úrovně vzdělávání.
Výsledkem toho byla existence tradiční, orální poezie anonymních autorů, která byla ve vztahu k tomu, co se tvořila v Bejrútu, Damašku nebo Káhiře, zastaralá. Přesto však byla tato poezie po více než 20 let zbraní bojovníků odporu. Příkladem je báseň neznámého autora - trestance:
Ach, světlo zůstávající v zajetí
jímž jsem vládl v mém nářku.
Jsem připraven, aby mě svítání doprovodilo
neboť mi samo dodává odvahu ke vzpouře
když trestanec je blízek smrti
v poryvu větru...
V poezii tvořené uvnitř země je nutno vzpomenout i druhou stranu, v jejímž
středu byl TAWFIQ ZAYYAD. Představuje, aniž bychom opomněli důležitější palestinské exilové básníky, její typický charakter: je to poezie ovlivněná lidovou moudrostí a znalostí lidu, arabskými a zahraničními proudy, udržující si svou důležitost kontinuity, v níž dominuje smutek.
Známější je rovněž MAHMOUD DARWISH, poté co publikoval Nečinnost bez křídel. V letech 1965 a 1967 byl zatčen, mj. po publikování Hádka skladiště oliv a Zamilovaného z Palestiny. Byl vypovězen z Haify a odešel do exilu, kde vydal taková díla jako Můj národ je darebák nebo Již přicházejí roky, v nichž bude můj národ nazván jazykem.
Průkaz totožnosti
Píši
že jsem Arab
a číslo mého průkazu je padesát tisíc
a že už se vracejí a proměňují řady
a znovu dojdou ke konci bytí
Rozzlobíš se kvůli samotě?
...
Píši že jsem byl Arab
a moji soudruzi v neštěstí
se dopracují k házení kamenů.
Pro všechny mé zástupy vracející se
ze skalisek přitahuji uzdu
klusu kroků usmíření
ošacených i těch nahých
Nežádám výprodej tvých dveří
ani jejich snížení
před tím, než je budeš leštit.
Rozzlobíš se na samotu?
...
Píši na začátku první stránky
že necítím nenávist k nikomu
a taky že nikomu neukradnu dobytče
Ale protože jsem tak hladový
spolykám maso, z něhož kdosi kradl
Počítejte tedy!...
Počítejte co způsobil hlad
A co způsobil hněv! Co zloba!
SAMIH AL-QASIM
Vyloučen ze vzdělávání. Uvězněn v r. 1969 a posléze vyhoštěn do Haify, poté co publikoval Nečinnost blesku.
Udělám to
Dívám se do tichých mračen z prachu země
dívám se do ticha skladiště oliv
nějaký hrnec
slída... les kaktusů
dívám se do ticha vzpomínek
jedna knihovnička
fotografie přicházejících dětí... a pak zeď
dívám se tiše na svou zemi arabských slov
a lidových písní
dívám se tiše na rukopisy básní
a pohádek Antara Al'Absího
na »války křižáků se sousedním Římem a Persií«
dívám se do ticha podebírajích se ran
na knihy
na ruce
dívám se na ticho křídel
udělám to proti nepřátelství
udělám to, vyhlásím válku
ve jménu plačících lidí
dělníků, studentů, básníků
udělám to... a ať se ta spokojená naducaná břicha
a nepřátelství ke slunci
zohyzdí z utrpení moci a hanby
dívám se na ticho křídel
a na křídla tam v tichu
Mé slovo bude silou a zbraní
v rukou bojovníků
FADWA TUQUAN
Zadržen v r. 1970 v Betlémě. Moše Dajan mu před správcem věznice osobně výslovně zakázal publikovat jakékoli dílo slovy: »Tyto básně jsou podvratnější než atentátník.«
Deník otráveného člověka
Sedím u psaní. Co mohu psát?
O tom, k čemu slouží slova
ó můj lide, ó má vlasti
co bylo onoho dne
dříve napsáno.
Může nás slovo samo ochránit?
Může slovo ochránit mou vlast?
Avšak vidím, že
všechna slova jsou jako země
bez níž není ani poupata ani květiny
a v onom dni nebylo by jasu
NIZAR QUABBANI
Fatah
Kdy se to ptali na naše vzbouřence?
Když už byli pohřbeni?
Když bylo na našich kostech vápno
Kdy už byly naše dny sečteny
Když už jsme byli zmrzačeni
Když už jsme se proslavili a oni se o nás ucházejí
Když už jsme rozhněváni...
a když jsme řekli, že věříme.
Když už... Když už ke konci pozbýváme naděje
z naší vlastní beznaděje,
přišel k nám Fatah
...
Jsme tak zpitomělí, že od včerejška
opakujeme stále fantasmagorické hrubosti:
»Trpělivost přináší růže«
...
To už byly roky
potvrzené OSN
kdy souhlasili jsme s různými komisemi -
mléko, ryby podlost mrzkost,
obnošené hadry a mouka.
Stále jsme naivně omílali jednu větu:
»Trpělivost přináší růže«.
Ale jenom kulka - ne trpělivost -
je klíčem k úspěchu.
Přeložila JARMILA SCHWARZOVÁ
Jarmila Schwarzová, členka Unie českých spisovatelů, zemřela 6. října ve věku 59 let
Autor: Miguel Ángel Sória
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)