V roce 1939, kdy už nebylo pochyb, že válka je za dveřmi, ale nikdo (téměř nikdo, jak dále uvidíme) si nedovedl představit, jak bude ukrutná, André Breton sestavil a medailony autorů opatřil velkou ANTOLOGII ČERNÉHO HUMORU. U nás už byl Protektorát a jako přímo exemplární dílo "zvrhlého umění" (nacistický režim si vyhrazoval zvrhlost rád pro sebe!) antologie už česky vyjít nemohla; nevyšla ani po osvobození, pak se v době budování a naivně represivní obrany nové společnosti samozřejmě nehodila do edičních plánů, a tak čas českého vydání přišel až nyní. S vročením 2006 ji letos v březnu vydala (v překladu Michala Novotného aj.) pražská Concordia, doufejme, že tentokrát nikoli v předvečer nějakých nových černých dní a let, i když se na obzoru stahují černé mraky přírody právem rozzuřené na samozvané pány tvorstva a chamtivého trhu, který ji vysává a ničí.
Co básníci od osmnáctého století psali jako vize-hyperboly toho, čeho je schopen se dopouštět člověk, to za druhé světové války skutečnost hravě překonala. Ještěže nacisté zřejmě nevěděli, jak Jonathan Swift pranýřoval bezohlednost panstva "skromným návrhem" řešit přemnožení chudiny prodejem jejich dětí na zvlášť lahodné maso; když v koncentrácích nutili své ještě živořící oběti trhat obětem už mrtvým zlaté zuby, jistě by se nerozpakovali řešit stále obtížnější problém stravování tak, že by se méněcenné rasy Židy počínaje a Slovany nekonče navzájem požíraly. Ovšem SS by si vyhradili ty lepší kousky, aby praxí dokázali, jak byl Baudelaire zvrhlý básník, ptaje se Nadara: "Nezdá se ti, že dětský mozek musí chutnat jako lískové oříšky?"
První české vydání Antologie černého humoru je žel dnes možná ještě aktuálnější než bylo vydání originálu roku 1939. Upozornil-li Breton na jasnozřivost třeba Huysmansovu, pokud jde o vizi "zákonitostí utvářejících moderní afektivitu", černý humorista Charles Fourier už Teorií čtyř pohybů (1806) řekl (jistěže v duchu Vančurovy definice "humor není smáti se, ale lépe věděti"), co se stane se zeměkoulí, až ji lidé vytěží až k 60 stupňům severní šířky: "Dojde k závažným změnám v teplotě naší planety, oteplí se: říje bude bujnější (...); až k pólu se bude teplota zvětšovat, takže onen polární bod se bude těšit stejné teplotě jako Andalusie a Sicílie."
Tak jako antologie Moderní básnické směry měla svůj zárodek ve dvou Nezvalových přednáškách z dvacátých let, tak i Bretonova Antologie černého humoru vznikla rozvinutím myšlenek, které si "papež surrealismu" formuloval v jedné své přednášce, a to na jaře 1935 v Praze. Ta česky vyšla v překladu Nezvalově už roku 1937 jako součást knihy Co je surrealismus. Tím mrzutější je fakt, že Breton do své knihy černého humoru nezařadil nikoho od nás. Ale záhada to žádná není. Po Nezvalově roztržce se surrealismem nebyl Breton s to vložit do své knihy cokoli z Nezvala. Ale věděl, jak by vypadal český podíl bez Nezvala směšně; a tak česká literatura ostrouhala...
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)