Letos na jaře vyšel v nakladatelství Vietnamský spisovatel v Hanoji výbor veršů Michala Černíka nazvaný MINULÝ RÁJ. Verše přeložil nejvýznamnější překladatel české literatury Duong Tat Tu.
Duong Tat Tu se narodil roku 1935 ve Vietnamu a roku 1961 absolvoval bohemistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Po studiích se vrátil do vlasti a i v těžkých letech války, kdy se živil různými zaměstnáními, překládal českou literaturu. Poté pracoval v Literárním ústavu v Hanoji, v redakci literárního časopisu a působil v různých funkcích na zastupitelských úřadech v Hanoji a v Praze. Je členem Svazu vietnamských spisovatelů, členem Sdružení vietnamských folkloristů, členem Obce překladatelů ČR a členem Unie českých spisovatelů. Přeložil řadu knih význačných českých osobností, jakými byli například J. A. Komenský, B. Němcová, J. Hašek, K. Čapek, J. Fučík a V. Nezval a napsal desítky článků a studií. V letošním roce vydal výbor z poezie Jaroslava Seiferta a Michala Černíka.
Úvodní slovo ke sbírce Michala Černíka Minulý ráj napsal doktor literatury, prof. Mai Quoc Lien, ředitel Střediska pro národní kultury. Jeho stať otiskujeme v nezkráceném znění.
Rozum a moudrost
Náš významný lékař a velký básník 18. století Le Huu Trác, když mluvil o poezii, řekl větu, která mi dodnes zůstala v paměti: "V poezii velmi záleží na smyslu, čím je hlubší smysl, tím je báseň zajímavější." Orientální poezie, k níž patří i vietnamská, šetří slova a klade důraz na smysl, poetickou ozvěnu a hojnost vůně, neboli jak se říká, smysl veršů zaznívá i mimo slova... Skromný výbor z básnické tvorby Michala Černíka, který jsem četl v překladech Duong Tat Tu, ukazuje, že duše tohoto českého básníka je velmi blízká básnickým představám a fantazii vietnamských lidí, kteří milují národní a světovou poezii. Ve svých verších vyjádřil Michal Černík své osobité myšlenky o světě lidí, o době, v které žije. V jeho verších se skrývá moudrá filozofie vycházející z všelidských principů. Můžeme říci, že téměř v každé jeho básni se nacházejí zajímavé pointy, náhlé, prosté ale působivé. To je prostředek, kterým básně dostávají vysokou uměleckou úroveň. Jeho básně lze pokládat za filozoficko-lyrické, což bylo a je ve Vietnamu velmi oblíbené.
"Metafora trávy" a řada dalších básní jsou sice jen útvary malého rozsahu, ale jejich poetická působivost je hluboká:
...Tolikrát pošlapaná
Znovu se napřimuje
Tolikrát pokosená
Znovu roste
Podobá se lidstvu
Obnovuje se nepřetržitou smrtelností
Možná proto, že český národ a národy Vietnamu zažily podobnou tragickou a hořkou minulost, prosté myšlenky se stávají spojkou našich národů. I Černíkovy verše o květinách na nás působí obdobně silně:
Květiny se nezabývají morálkou
Svou krásou a vůní se nabízejí každému
Nezabývají se zlem Válka je nezajímá
Každému chtějí udělat život příjemnější
Bylo jim to souzeno Jako samozřejmost
(Nádherné poslání)
U nás na Východě, a stejně tak i na Západě, není básník, který by neopěvoval krásu květin, ale opravdu je těžké najít verše podobného tématu napsané s tak hlubokou filozofií. A co říci o básni Milostná těla? Jsou to docela prosté verše odhalující básníkův talent:
Tvé ruce?
Hladím se jimi
Mé ruce?
Sytí se tvým tělem
Tvé tělo?
Zabydluji se v něm
Neznám krásnějšího místa na zemi
Než tebe
O válce, o lidské osamělosti a pochopení pro druhé lidi, o sněhu, o moci... v Černíkových verších jsou vždycky taková témata, která nás zajímají. Básník sám napsal o své tvorbě:
Chci se podílet na všem,
co činí život lepším,
a věřím, že je to i v moci slova...
Ano, docela prosté myšlenky, ale přesvědčivé. K tomu rádi připojíme svůj hlas.
Chtěl bych zvláště podtrhnout básníkovy úvahy o poezii, o národní kultuře, které vyslovil v rozhovoru poskytnutému našemu spisovateli a překladateli Duong Tat Tu. Jsou to kritické myšlenky, čerpané ze zkoušek a silného střetnutí, na které narazila česká kultura v nové situaci. Tyto názory jsou velmi užitečné pro nás, vietnamské odborníky, kteří se zabývají kulturou a kteří stojí před bouřlivou dobou nástupu tzv. tržní ekonomiky, kdy peníze často smetou opravdovou hodnotu kultury. "Ekonomické zájmy jsou tak určující - píše Michal Černík - že právě ony deformují hodnotový systém naší společnosti... Absence společenských ideálů a absence systému hodnot se tak stala problémem i české společnosti... Poezie se zřekla obsahu, a i to je jedna z příčin, proč přestala být společenskou silou a atrofovala." V tomto rozhovoru můžeme najít ještě desítky zajímavých a silně kritických názorů básníka, který koncem osmdesátých let stál v čele Svazu českých spisovatelů.
Dovoluji si krátce, v několika řádcích, hovořit o překladech pana Duong Tat Tu - mého přítele. Pojí nás dlouholeté přátelství, již skoro 50 let. Sleduji jeho literární činnost, která je na vysoké slovesné úrovni a do níž patří i jeho překlady z české literatury.
Jeho básnické překlady přinášejí poetičnost, jemnou krásu a hluboké myšlení. Neznám sice originál, ale jeho překlady umožňují čtenáři poznání duševní citlivosti, nadání a umělecké úrovně autora. Pan Duong Tat Tu je člověk přívětivý, sympatický, člověk s velkým kulturním rozhledem a s bohatou slovní zásobou k vyjádření náročných básnických obrazů. Překladatel nás tak vybízí k lásce k českým autorům, jakými jsou například Jan A. Komenský, Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Julius Fučík, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert... Literární díla těchto českých spisovatelů a básníků se dostala do Vietnamu a zapsala se do povědomí čtenářů díky odborným a kvalitním překladům bohemisty Duong Tat Tu, který pečlivě a vytrvale pokračuje ve své práci po více než půl století.
Ani jednou jsem ještě neměl příležitost navštívit Českou republiku, abych si prohlédl Prahu zrcadlící se ve Vltavě, abych blíže poznal život lidí a prohlédl si starobylé české hrady a zámky. Stejně tak jsem ještě nemluvil a nepodal si ruku s Michalem Černíkem. Díky překladům Duong Tat Tu však cítím k básníkovi velkou blízkost a nesmírnou lásku a obdiv k českému lidu, k jeho kultuře a zemi.
Autor: Michal Černík
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)