Jak bych
zcela srozumitelně celému národu konečně vysvětlil,
PROČ NEMÁME VLASTNÍ HRDOST,
pokud ji skutečně nemáme?
No jak! Poprosil bych, aby si každý, ale opravdu každý náš občan přečetl, co napsal jistý pan Jandásek z Brna do Lidových novin, které v půli horkého léta uveřejnily jeho list v rubrice Dopisy redakci. „Nemohu souhlasit s názorem, že hrdinství by mělo být hodnoceno podle následků, které způsobí svými činy (Mašínové, vrahové Heydricha apod.). Pak by největším hrdinou našeho národa byl prezident Beneš, který v září 1939 přes prosby naší generality, Výboru na obranu republiky a dalších organizací podepsal mnichovský diktát a vydal republiku bez boje Hitlerovi. Zachránil od zkázy Hradčany i další města a statisíce životů, ale ohnul nám páteř. Od té doby jsme se po 50 let hrbili před německou a pak sovětskou mocí. (...) To by Poláci nikdy neudělali. V roce 1939 byli ve stejné situaci, ale Hitlerovi se postavili. (...) Už víte, proč nás cizina hodnotí jako velmi vzdělané a pracovité lidi, ale s malou hrdostí na sebe sama?“
Co si o pisateli myslet, naznačují už příklady činů, které uvádí v závorce: „Mašínové, vrahové Heydricha apod.“ Mašínové jsou mu prostě jen Mašínové, ale vojáky, kteří uprostřed strašné války vojenskou akcí, jíž byli pověřeni, smrtelně zranili jednoho z největších válečných zločinců, dokonce organizátora totálního vyvraždění Židů, plánovače nejhoršího osudu českého národa a brutálního potlačovatele jeho odboje, pisatel nazývá vrahy! Smutně zábavné je ovšem, jak totálně vedle je v líčení Mnichova: Neví, že k němu došlo už v roce 1938. Neví, že „Výbor na obranu republiky“ se jmenoval úplně jinak. Neví, že Edvard Beneš mnichovský diktát nepodepsal a ani podepsat nemohl, neboť velmoci se v Mnichově dohodly „o nás bez nás“. Neví, že zbytek republiky vydal Hitlerovi Emil Hácha. Neví, že Poláci byli roku 1939 v úplně jiné situaci než ČSR v září 1938 a v březnu 1939. To všecko nevědění mu nebrání udělovat morální lekci národu. Z toho, o čem tak suverénně píše, nezná pořádně vůbec nic. Publikují-li Lidové noviny v Dopisech redakci i názory, „které nevyjadřuji stanovisko redakce“, je to v pořádku; jenže tvrzení, že Beneš „podepsal mnichovský diktát“, není vůbec žádný názor, ale nepravda. Skutečně kulturní noviny by dopis nedouka, který si uboze přihřívá polívčičku nebo spíš ajntopf, jimiž nás denně krmí režimní tisk, hodily do koše, už aby se jím samy trapně nediskreditovaly. Jeho publikováním bez komentáře prozrazují buď stejnou nevzdělanost, anebo arogantní cynismus: my sice víme, že je to jen snůška nepravd, ale na tom přece nezáleží, hlavní je pisatelův mravní patos a rozhořčení, že prezident Beneš „nám ohnul páteř“. Co je horší: ten cynismus, anebo že redakce snad sama neví, že prezident Beneš mnichovskou dohodu nepodepsal?
Dopis pod názvem Proč nemáme vlastní hrdost je vlastně nádherný doklad, proč ledakdo nemá „vlastní hrdost“. Může snad mít pisatel vlastní hrdost „na sebe sama“, když s celou sérií chyb žáčka lajdáka ležérně papouškuje a vlastně shazuje oficiálně šířené polopravdy i lži? A mohou mít vlastní hrdost Lidové noviny na to, že dopřávají místo takovému ubožáctví? Naštěstí český národ nejsou Lidové noviny, list ve službě cizímu kapitálu, a jejich neuvěřitelně omezení dopisovatelé. Naštěstí je tu zatím mlčící většina. Ta svou vlastní hrdost stále má. Skutečná hrdost se nevytrubuje, umí se vyjádřit pohrdáním. Jak to napsal Karel Toman za první světové války? Tisíc lží jsme slyšeli – podlostí sto viděli - mlčíme a pohrdáme.
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)