VLADIMÍR JANOVIC
Sonáta vertikálního života
Smrt volně prodejná
Zázvor a vanilka
zvěstují advent v kuchyni
Zahrada zkouší roráty
Z koled se sype sníh
a my - utřinosové na bruslích -
zavátým polem pajdáme
k mlýnskému náhonu
kde vítr s orchestrem olší a lip
do ledu nahrává
valse triste odešlých pokolení
Skulinou v roletě z papíru
vyhlížím příští svět
kde nemá vládnout strach
Jenže mi dosud neřekli
že jsem byl odkojen úzkostí
místo mateřským mlékem
Ach maminko
tvá úzkost ve mně poroste
až po tu letní noc
kdy v tyrkysovém světle zahrady
nože jsou ostřejší oprátka těsnější
a schodiště z modřínu sténá -
vede tě k otevřenému oknu
za nímž už bolí jen nic
Neviditelný advent
Adventní noc si chtěla v sobě číst
a rozžala si sníh
K ránu šla do kostela na roráty
Stroj liturgie neslyšně
otáčí nocí ke svítání
tmy v člověku však neubývá
- Pojď - bere mě za ruku žena
která mě navštěvuje ve snu
- andělští trubači nemají nátisk
a páter se ukryl v misálu
Půjdeme na hřbitov
tam o spáse duše vědí víc –
Cítím že dávní zesnulí
jdou kolem nás
Zdraví mou průvodkyni
ale jsou nejistí
když míří do svých příbytků a dílen
Kam šlápnou vymršťují se vzpomínky
jak pasti v temném lese
… Je poslední rok války
(führerův obraz ve škole
už visí nakřivo)
a tatínek s houslemi
spěchá do země pastorel a koled
Maminka v naději
dva kroky za ním
Ruce schovává v rukávníku
Hloubkoví letci nemusí vidět
že je má sepjaté…
Jen krátce trvá slavnost
pacholátka
které v nás procitlo
a opět usíná
Je tu i jiný advent
a ten nekončí:
Ve snu i v bdění
přicházejí k nám zesnulí
Průsvitnou řečí mluví
oblékají se do těl
a s každou návštěvou
si něco z nás odnášejí
De profundis
Hřbitov je dílna
s tisíciletou pracovní dobou
Zesnulí tady z popela a hlíny
rýžují čas
Když vyjde měsíc
hodiny na věži zmrtvýchvstání
jdou rychleji
Jsou hroby pyšné
a hroby opuštěné
Nerovni jsme si i ve smrti
Kde jsou ti
které jsme málo milovali?
Zahanben hledám
jména svých předků
Klepu na okno hrobníkova domku
Uvnitř se svítí
Nikdo neotvírá
Odešel? Pije? Je snad na věčnosti?
Nadchází velikonoční týden
Kočičky rozkvetly ale na obzoru
dva mniši přehazují sníh
ALOIS REICH
Proroci
Kdy státu dojdou peníze?
Jenom tři mágové tuší.
Sibyla. Slepý mládenec.
A stařík s ospalou duší.
Hurá…
Nová vláda připravila
inovační story.
Uspokojí voliče?
Ba ne, investory.
Můj obzor
Když se městem rozhlédnu,
na kraj světa dohlédnu.
V centru trůní Interspar,
Albert číhá za rohem.
Kaufland nás rohlíky
drcne jako parohem.
Odbočíš-li doprava,
Tesco náruč nabídne.
Vedle Lidla Billa též
kupcům vstřícně pokývne.
Každý uzná, každý ví:
Můj obzor je světový!
Radujme se
Skvělou zprávu mám pro vnuky,
manželku i syny:
Hospodářství prudce vzrostlo
o dvě desetiny.
Vize
Každý má nějakou vizi.
hráč výhru. Pijan skleničku.
Svůdník manželku cizí.
Zpěvačka slávu závratnou.
Ekonomika… Krizi!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)