Přeložila IVANKA DŽIUBOVÁ
Motor dějin
Za první hřích považují mnozí - od svatého Pavla po Solovjova - satanskou náklonnost k matérii, tělu. Už Sofokles v Antigoně konstatuje, že na tomto světě nebylo nic horšího než vláda zlata. Podle starých Řeků bohatství kazí mládež, bohatství jídla škodí rozumu. Platón tvrdil, že nadbytek, chutě a voňavky, barevné štukatury a pohovky degenerují lidi a bohatství plodí války. Římský satirik Juvenalis však tvrdil, že i Cicero tence by pískal, kdyby neměl zlatý prsten. Proto i filozofové, podle Platóna dav těch, co jsou moudřejší nad Dia, ale trpí hladem, měl zájem o majetky. Nejbohatší z nich, Voltaire, papež filozofie, nosil napudrovanou paruku z přírodních šedých vlasů, kord a hůlku zakončenou zlatou rukojetí v podobě Sokratovy hlavy. Dostal ji darem od přítele Jindřicha Velikého, který na svém dvoře rád hostil zajímavé lidi, krom jiných i znalce žen a okultních věd Casanovu, ale za nejlepší přátele považoval svých jedenáct psů.
V novějších časech se poměry přiostřily. Fromm položil otázku dvacátého století: Mít, a nebo být? Konflikt mezi majetkem a morálkou vyřešil Brecht jasně: nejdříve žranice, potom morálka.
Zájem o žranici kritizovali i mnozí našinci, vždyť zbožňující vztah k majetku může být výsledkem jak nadměrného bohatství, tak i nadměrné bídy. Jakub Grajchman, rodák z Hýb, účastník povstání z roku 1848, tvrdí, že krajanům vůl je bůh, a seno a sláma jsou svátosti. Hviezdoslav ostře odsuzuje ty, kterým srdce do žaludku padlo.
Paľo Bohuš však zjistil, že kdo jako akrobat tlustého střeva cvičí, i posledního nepřítele zničí a unikne bídě.
Dnes ve světě zavládla etika rozpočtu, kdy člověk usiluje co nejvíce získat a spotřebovat (Martindale). Ujalo se módní heslo kupuji, tedy jsem. Proti konzumismu se však začala bouřit mládež. Upozorňuje na možná nebezpečí globalizace: globální krize, globální znečistění, globální problém přežití. Podle francouzských sociálních filozofů lidstvo dosáhlo jen pokrok v nemorálnosti.
Zdá se však, že situace se mění. Z někdejších mládežnických rebelů jsou dnes prezidenti, ministři a funkcionáři OSN. Na obrazovkách sice ještě vidíme hladovějící děti a protestující davy, ale to prý brzy pomine. Ronald Reagan našel lék. Stačí, když se bohatí stanou bohatšími, potom se dostanou z bídy i chudobní. Světové monopoly budou vyrábět tak lacino, že jejich výrobky si bude moci koupit každý, všichni budou sedět na hromádce vlastního majetku, do budoucnosti se budou plavit na loďce plné vlastních věcí. Pohyb vpřed zaručí peníze, motor dějin. Konečně jsme objevili smysl našeho bytí: Máme, tedy jsme.
Jablko globalizace
Podle tradice je dokonalost vlastností Boha. Člověk by k ní měl, aspoň podle optimistů, směřovat. Jsou však také pozemské věci, na které jako by padal odlesk dokonalosti. Svůdná oblost jablka, kvůli kterému nás vyhostili z ráje, koule, jež už staří Řekové připisovali záhadné významy, tušili její důležitost, peníz, který ukazoval Kristovi farizej, vejce, jež bylo pro Paracelsa symbolem vesmíru, přičemž zem byla žloutkem.
Tušené se splnilo: Zem je kulatá, a jestli se točí nebo ne, závisí na inkviziční komisi. Radost objevitelů neměla hranic: Fakt, že maličká loď může po vzoru nebeských těles s napnutými plachtami obeplout celou Zemi, to je štěstí nových časů, radoval se Bacon. Loď, která spojila svět, přinesla rozvoj obchodu a do filozofie další jablko. Podobně jako Newtona, také mne jablko přivedlo k objevu, tvrdí Fourier, kterého překvapilo, že v restauraci zaplatí za jedno jablko více nežli na trhu za celý kilogram. Jak víme, v historii se už nejméně čtyřikrát hrálo o jablko - Adamovo, Paridovo, Newtonovo a Fourierovo -, ale oblíbená hra zřejmě nekončí. Lidstvo poznává, objevuje. Někdejší skříňové hodiny brzy získaly oblý tvar, až se zmenšily na kolečko, které nosíme na zápěstí. Nastoupili jsme cestu od globusu ke globalizaci. Jedni ji vítají (uznávají ji dokonce i v sexu: milující se dvojice vytvoří dokonalý tvar, auru ve tvaru koule). Už Nietzsche, kterého Heidegger označil za průzkumníka budoucnosti, si všiml, že Evropa směřuje k jednotě a Německo by mělo stát v čele Spojených národů evropských, vytvářet evropskou celistvost politickou i hospodářskou, ovládnout Zemi. Ne nadarmo Jaspers považuje Nietzscheho za průkopníka vysoké politiky.
Opačný postoj zastává Kafka. Ví, že vysoká politika se vždy odehrávala v zákulisí, marně však hledá místnosti, kde zasedá Vedení. Kde je ta místnost? A kdo tam zasedá? To nikdo neví? Ale nejvyšší úředníci kreslí plány? Kafka naznačil, o jaké plány jde: Myslím, že název Společnost národů je jen maskou pro nová bojiště. Válka pokračuje, jen se používají nové prostředky. Vojenské divize nahradily obchodní banky. Místo zbrojního potenciálu nastoupila bojeschopnost financí. Společnost národů je místem pro intriky, kde dochází k přeskupování různých zájmových společenství. Slova z počátku strašného století zní aktuálně i dnes, na jeho konci. Nač tanky, když stačí banky? I banky je možno levně dostat, jak píše Heinrich Böll: Nejbezpečnější způsob jak vyrabovat banku je odkoupit ji ve chvíli, kdy ji zahnali do úzkých. Je to nový způsob arizace. Humanismus postupuje. Nevidí to jen slepý! Mezi hlasatele humánního globalismu můžeme zařadit také slovenského kněze Jána Maliarika, nadšeného opěvovatele univerzálního celosvětového státu.
Moderní svět se globalizuje, hrany se zaoblují. Už nebloudíme v ponurých kafkovských zámcích. Před námi jsou rozzářené chodby, cesty, tunely s neodmyslitelným bílým světlem na konci, internetové, satelitní či vesmírné dálnice. Informace, které se už nevejdou do kulaté lebky, máme v počítači, jenž se před našima očima mění z neforemné almary na kolečko náramkových hodinek. Cesty zázračné civilizace lemují červené, oblouky šestek zdobené reklamy věčné a všudypřítomné Coca-coly, rozzářené štíty bankovních domů. V prudkém světle ztratily svatozář všechny staré ideály, svět se změnil, lidské JÁ roste. Nejvyšší hodnotou se místo lidstva stala individualita.
Filozofové, spisovatelé se znova rozdělili na dva tábory. Pesimisté varují, pozor, na začátku zrychleného pohybu byl ohňostroj Hirošimy, příliš mnoho dětí si hraje se skutečnými zbraněmi, a co s podminovanou hranicí Sever - Jih? Optimisté tvrdí, že věda, přestože se může výborně pojit s nevzdělaností ducha, má vše pod kontrolou. Všimněte si ta jablka! Díky vědeckým pěstitelským metodám mají dokonalý tvar, nádhernou barvu, jsou dokonale bez chuti a vůně! Objevy hladových bezdomovců, toulajících se po tržištích, jsou fourierovsky nevědecké! Věda postupuje, naše lodě plují nejen okolo Země, ale i okolo planet, brzy vystartují také do jiných planetárních soustav, například do té, kterou tušíme za Barnardovou hvězdou. Dočkáme se skutečné svobody, budeme brázdit časoprostor, jehož proměnlivá struktura umožní používat hodiny, které v principu mohou jít libovolně.
Tento objev však Slováky, jásající nad svobodou, nezaskočí. Našinci - Spišáci - mají na věži dvoje hodiny a každé jdou jinak. Koneckonců, kdo by v tom věčném šumu slyšel, která vlastně bije?
Autor: VIERA ŠVENKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)