Minulý týden měl jsem třikrát co dělat ve Žďáru nad Sázavou. Z Třebíče, kde jsem doma, je to po silnici pět desítek kilometrů. Třikrát, v pondělí, ve středu a v pátek, jel jsem před polednem tam a odpoledne zpátky. Vždy, v pondělí, ve středu i v pátek, jsem při tom viděl na silnici (pokaždé na jiném místě) přejetého ježka. Smutný obrázek. Pro citlivou náturu žalostný. Pro opravdového milovníka přírody důvod k zoufání.
   Slyšel jsem z rozhlasu, není to dávno, že na našich silnicích každý rok zahyne ježků na šedesát tisíc. Co s tím? Rázem zakázat automobilismus? Nesmysl! Výrazně jej omezit? Hloupost! Nedokážeme-li to kvůli sobě, tedy v zájmu lidí, pro ježky teprv ne. Co s tím tedy? Nepochybně by stačilo víc pozornosti. A hlavně o tom mluvit. Všude, kde to bude a odkud to bude slyšet: Co že je ten ježek za zvířátko, proč je dobré, aby tady byl s námi, a vůbec, že člověk snad i může být malým pánem tvorstva, avšak jenom tehdy, bude-li nejdřív jeho velkým přítelem a někdy též služebníkem.
   Neotřelý nápad měli v jedné "zoo" prodejně v okresním městě. Vydali barevnou ježčí pohlednici. Fiktivní dopravní značka nad milou dvojicí savců vyzývá: Pozor na ježky! A pod obrázkem čtyři verše: Řidiči pozor dávejte,/ na cestu se dívejte.//Chceme také žít, ne pod koly aut život ukončit.
   Ano, literárně je to tuze prosté, sotva mohlo být prostší (však také nikdo neřekl, že jde tu o básnickou ambici), ovšem záměr, ten je znamenitý, zasluhuje vyzvednout.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]