Malá černá kočička přeběhla mi dnes přes cestu... tak začínala populární písnička, kterou jsem slýchal v dobách svého mládí, písnička milá a úsměvná, prostá zvukových efektů, zpívaná česky jak našinci zobák narostl, lehce zapamatovatelná, a zpívali si ji, snad až na výjimky absolutního hudebního hluchu všichni.
   Bůhví, čím to bylo, že se tolik zpívalo v dobách, kdy měli všichni údajně úpět pod knutou zlého režimu, zatímco v záplavě dnešní svobody hlesne krom profesionálních vyluzovačů popmuzik leda banda opilců! Tenkrát člověk při zpěvu dokonce zatoužil sám nějakou kočičku potkat, pohladit, podrbat za ušima a pochovat na klíně, kde ona slastně přimhouří očka a tichoučce zapřede, lhostejno, zda bude černá, mourovatá či dokonce tříbarevná, kteroužto sortu preferovala i slavná paní Magdalena Novotná ze Starého Bělidla! A co teprve kočičky angorské či jiných šlechtěných ras, přebývající v nóbl kukaních vystlaných růžovým hedvábím, v nichž jsou ozdobou kočičích výstav a pýchou svých chovatelů!
   Jenže ona není kočička jako kočička! Toto plémě se sice naoko tváří mile, čehož si všimli i bratři Čapkové, ale je ve skutečnosti rozmarné, náladové a často i neuvěřitelně proradné a zrádné, neboť má zoubky i drápky jako jehličky! A nikomu nepřeji likvidaci důsledků kočičího přežrání a následného překotného vyprázdnění! Nejhorší pořízení bývá pak s číčami, které překročily již zenit bývalé své kočičí krásy, takže marně za měsíčních nocích nahánějí kocoury, když je přepadne touha po mrouskání. To je potom večer po střechách sakra rušno, že se ani nevyspíte kvůli přežalostnému mňoukání, kňourání a skřekům, shůry se linoucím, až se i chudák měsíc nelibě ošklíbá! A leckterý kocour navrací se domů k ránu umolousaný, uštvaný a s uchem natrženým, nestihne-li včas před běsnícími bestiemi utéci! Neukojená zvířata nakonec pozbývají rozumu a nezřídka zaběhnou se do lesů, kde číhají na ptáky a mladé zajíčky, či jinak škodí a jako škodná jsou též bídně hubena. V místech, kde lesy byly již zcela vykáceny, zabíhají se pak do bývalých polí, označených jako "poslední volná parcela k prodeji, RK nevolejte," kde za opuštěnými kravíny v porostu kopřivovém či bujné lebedě zlapou a zchvátí vše živé; kromě myší ovšem. Však také bývaly po návsích vesnických vylepovány vyhlášky o kontumaci potulných koček a leckterý antoušek nakládal s nimi zcela bez rozpaků! Znal jsem kdysi nimroda, který taková zvířata lovil pro statného, v králíkárně chovaného výra, jenž si za dne bílého kočičího menu sice okázale nevšímal, zato v noci spocíval ty nebožačky i s chlupy, které posléze v podobě ošklivých chuchvalců potupně vyvrhoval. Dnes ovšem máme četné organizace ochranářské, které bedlivě střeží blaho nejen výrů, ale i všech dalších pišišvorů, číči nevyjímaje a běda tomu, kdo by nejen cestou z hospody něco zašlápl, ale hodlal třeba utopit nechtěná koťata!
   Převážně kočičky drží se však vytrvale svých pelíšků, vyležených otomanů a vysezených křesílek, kde vymýšlí různé neplechy, řečené kočičiny; třeba jak sežrat kanárka v kleci, rybičku z akvária apod., neboť sotva dnes již v naší zemi přichází do úvahy možnost pádu do čerstvě nadojeného mlíčka či aspoň omočení čumáku v hrnci smetany, což dříve kočky s oblibou činívaly. Kdo nevěří, nechť se rozeběhne do nejbližšího supermarketu, nač přijdou mléčné výrobky z EU dovážené, eventuelně může se rozjet auťákem po vlastech českých hledat živé, ručně dojené dobytče! Vzhledem k současným cenám pohonných hmot učiní tak zajisté málokdo, ostatně krky rodiny preferují výlety výlučně do supermarketů.
   Je však nabíledni, že nemohou-li kočky dnes již většinu z dříve běžných činností kočičích dle libosti vykonávat, zatouží nezřídka po jiném zviditelnění a to potom potěš pánbů všechny zúčastněné! Prskají, koušou a byl dokonce zaznamenán případ, kdy jedna totálně vyšinutá číča (die total auschieben Katzchen) mlela hubou jako kráva a následně rozhodila velice smradlavý bobek po celém Euroregionu B-M, či jak se to tady vlastně bude po přijetí euroústavy jmenovat! Nebyl to sice nápad originální, nýbrž opičení, které kočky provozovaly již ve starověku, jak dokládá ústy vladaře sám Vítězslav Nezval v románu Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou: "Kočko, ty opičko..." V našem případě jednalo se o opičení po výše zmíněné samici tura domácího, která hází vůkol placky zcela nenuceně, dokonce i do vlastního žrádla, což na holý pupík odpřisáhne každý kovbojíček, honák či pasák!
   V případě, jejž máme na mysli, nechtělo však frustrované zvíře potrefit svou smradlavou plackou ani tak staré líné a vypasené kocoury, kteří nějaké to máslo na hlavě mají a zásah kočičinou by někteří i zasloužili, jako spíše ty, kdo neohnuli hřbety a nesdílí pochopení pro soudobá alotria. Zde nepochybně došlo k přeměně kočičky v brécu! Ovšem zvíře postižené opičením a házením smradlavých bobků nehodí se vůbec na mazlení a vlastně vůbec k ničemu již prospěšné není, neboť myši chytat neumí a navíc zanáší kromě chlupů a smradu do obydlí též klipáky a čmelíky, takže váháte, máte-li je politovat, nebo nakopnout. Lze s ním sice kvačit k veterináři, neboť kočkopsích ordinací jsou všude fůry, avšak jest to na uváženou z důvodů finančních, ani zklidňující injekce nebývá indikována zadarmo! Mějte na mysli, že házením smradlavých bobků se nebohé brécy zviditelňují naposled ve svém bídném kočičím životě a ve chvílích, kdy nikdo již neobdivuje půvaby jejich kožíšků, aniž by nabídl Whiskas nebo líznout whisky, či dokonce, byť jen mimoděk či z milosti, jim uštědřil útrpné pohlazení. Pokud postiženou nebohou kočičku náhodou potkáte, projděte mimo zcela nevšímavě, nijak netrestejte a nedomlouvejte, neboť takové činění jest zcela marné. Zejména pak jí nepřivazujte na ocas prázdné plechovky od výše zmíněné potravy, neboť tak činí pouze nezvedenci ku pochybné potěše! Opravdový gentleman nehodlá se přece kochati pohledem na zběsile pobíhající žíznivou čáru, tropící děsný randál, nýbrž pokojně projde kolem, aniž by sebeméně obočí povytáhl, či jinak dal najevo známky pohoršení nad frustrovanou pelichající brécou, nechť se tato ztrapňuje a zviditelňuje, jak umí! A nanejvýš polituje ubohá koťata, která bohužel kdejaký nemrav snadno pochytí, jakož i chudáka kočičáka, v jehož kůži by se nikdo jistě nechtěl ocitnout!
   Není pak divu, že kočičky se dnes již ani zdaleka netěší posvátné úctě, jíž dosáhly například ve starém Egyptě, kdy bývaly balzamovány, ba hrozí jim v rozvíjejícím se českém kapitalismu nové vážné nebezpečí, a sice, že budou podávány k obědu na způsob zajíčka dle receptu paní Kudrnové z výše zmíněného Starého Bělidla, jak jej duchapřítomně zaznamenala nezletilá Barunka Panklová, provdaná sice později jako Němcová, přesto však jedna z největších Češek vůbec!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]