Doba přeje tajemstvím, záhadám, šifrám, čtenáři jsou k radosti trhu posedlí po publikacích slibujících dešifrováním dospět k netušeným objevům. Jestliže tento hlad hledačů pokladů dopomůže k tomu, že i nečtenáři poezie sáhnou po knize Pavla Vašáka nazvané ŠIFROVANÝ DENÍK KARLA HYNKA MÁCHY, je důvod k radosti. Nenajdou v ní sice žádnou senzaci, Máchův deník veřejnosti zpřístupněný poprvé až 1976 v Itálii (pak doma bibliofilsky a samizdatově, 1986 u Strože v mnichovském PmD) je od Pohorského edice Intimní Karel Hynek Mácha (Český spisovatel, Praha 1993) v každé slušné knihovně.
   Pavel Vašák, který při dešifrování deníku využil metody matematické lingvistiky, sice poznamenává, že nikde v předešlých vydáních není dešifrace přesná, ale jeho přesnější čtení docení jen nemnoho specialistů a budoucí editoři Máchova díla; nepřináší žádný převratný objev.
   Zato víc než objevná je Vašákova studie Sám v davu osamělých, která představuje vlastní jádro knihy a umožňuje „lépe chápat“ Máchův deník z roku 1835, v němž se střídají pasáže psané normálně se šifrovanými. Dík Vašákovu výkladu, který plně vysvětluje zákonitost zašifrování pasáží, u nichž chtěl mít básník jistotu, že bude jejich jediným čtenářem, dá se líp porozumět i způsobu, jakým se Mácha podílel na konstituování protikladu formujícího se společenského (vlasteneckého) My a romantického Já, tedy konfliktu, s nímž si máchovská literatura nevěděla rady ještě ani ve 20. století. Vašák analyzoval víc než půl tisíce dokumentů máchovské recepce z let 1836-1939 a přesvědčivě dokládá, proč a jak se u nás stal Mácha symbolem básníka a zástupný „máchovský jazyk“ symbolem pro vyjadřování nesouhlasu se stavem české společnosti v poměru k panující moci.
   Cennou součásti Vašákovy knihy je soustředění a otisk dokumentů, dokládajících průběh sporů (především meziválečných českých surrealistů na straně jedné a máchologa Karla Jánského na straně druhé) o přístup k deníku z roku 1835. Čtyřstránkovým medailonem Lori Šomkové se kruh výkladu, v němž šlo zároveň o pochopení významu máchovského mýtu i dlouho nedotknutelného máchovského kultu, elegantně uzavírá.
   Věřím, že Vašákova kniha vyprovokuje nejednoho čtenáře, aby si Máj a další básně, prózy, dramatické zlomky a dopisy četl pozorněji a s radostí z hlubšího vhledu do textu.
   Knihu vydalo nakladatelství Akropolis; snad si touto vzornou edicí aspoň trochu napraví reputaci zle pošramocenou neuvěřitelně ubohým vydáním Korespondence V+W.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]