"Mami, jdu na soutok. Už jsem tam dlouho nebyla," Blanka hodila plavky do tašky, "a potřebuju ze sebe spláchnout ten dnešek..."
   "Jen si jdi. Tátu jsi odlifrovala za moře k jeho milence a mě bys nejrači zavřela do špitálu, abys tu měla pré!"
   Spláchnout to ze sebe. Soutok je můj osud, všechno, co jsem prožila, souvisí víc nebo míň se soutokem. V dálce proti proudu uviděla Blanka sehnutou postavu, jak něco hledá na břehu. Za chvíli byly u sebe. Alenka!
   "Kde se tu bereš?"
   "Topím se v průserech. Potřebuju přijít na jiný myšlenky."
   "Ty taky?! Něco v práci?"
   "Ne. V práci to zatím ujde. Ale doma - odešla jsem z domova."
   "Ty se máš! A jak jsi to udělala?"
   "Mohla bych se vdát, kdybych chtěla."
   "Ty máš vážnou známost? Já myslela, že chodíš s Jirkou."
   "Chodím... U nás v podniku je jeden starší kolega nevyléčitelně nemocný, šel do invalidky. Je sám a tak jsme se v práci domluvili a občas k němu někdo zašel. Nakoupit, uklidit. On má družstevní 2+1 a zvyknul si na mě... Ale abys to pochopila. Mezi našima to neklape. Táta chlastá a máma s ním nechce nic mít. Došlo to tak daleko, že já se musím na noc zamykat. Táta byl pod párou a ty zamknutý dveře vyrazil. No, ubránila jsem se. Ráno jsem si vzala nejnutnější věci a požádala o azyl u toho invalidy. Řekl, že kdybych chtěla, tak si mě vezme. Jednou bych zdědila byt a brala vdovský důchod... Nevíš něco o Jirkovi? My jsme se neuměli domlouvat. Já nemohla za ním, on nemohl za mnou a volat ke mně do práce šéfová přísně zakázala. Tak jsme si vymysleli tajnou schránku tady na soutoku. Proto jsem sem přišla, jestli tu nemám od Jirky vzkaz."
   "A máš?"
   "Jo. Že odjíždí na služební cestu. A jak jsi na tom ty, Blanko? Pořád sama u tatínka a u maminky?"
   "U nás se to sere taky."
   "U vás taky?! Jirka mi vždycky říkal, jak je to u vás bezvadný. Jak jste se společně učili na maturitu a... co se u vás stalo?"
   "Máme se domákla, že když byl táta před časem v Americe, tak tam měl ženskou. To jsem ještě chodila na gympl. Vypověděla tátovi válku a mně taky."
   "Proč tobě?"
   "Tátovi se ta služební cesta protáhla a máma tam měla jet za ním. Ale nechtěla za žádnou cenu. Tak jsem tam nakonec jela já. Tam jsem poznala tu jeho ženskou. Byla jsem na něj strašně naštvaná, hrozně mě zklamal. Diskutovali jsme o tom celý noce. Říkal, že když mužský tělo nedostane, co potřebuje, tak že mozek blbne. Asi to bude pravda. Bydlela jsem tam s ním. A když si teď představím, že by si tam ke mně něco začal jako tvůj táta... Když jsem pochopila, že mu tam vlastně překážím, vrátila jsem se domů. Ale slíbila jsem mu, že o tom mámě nic neřeknu."
   "A jak se tvoje máma o tý ženský dověděla?"
   "Ona četla v tamních novinách nějaký článek o Praze a nevěděla nic chytřejšího, než ho tátovi poslat a navíc mě v tom dopise nechala pozdravovat. Máma ten dopis ztopila. Dneska ráno jsem tátu odvezla na letiště. Odletěl znova do Ameriky. A Jirka odletěl s ním. Jako pomocník a učedník."
   "Ne! Tak to je ta Jirkova služební cesta!"
   "Dám ti číslo ke mně do práce, máme společné osudy. Člověku se uleví, když se vykecá." Blanka ze sebe shodila šaty. "Plavky používám, jen když je tu moc lidí."
   Alenka volala už druhý den. Sešly se k večeru na soutoku. Alena byla ještě přepadlejší.
   "Byla jsem si doma pro věci a máma mi řekla, že když mi to doma není dost dobrý, tak že ten můj pokojík pronajmou. Naši si zvykli tahat ze mne peníze, půlka naší rodiny žije na podpoře. Tak teď nevím, co mám dělat? A jak to budu vysvětlovat Jirkovi, až se sejdeme? Jirka je hodný. Akorát mi na něm trošku vadí ten jeho strach z ženskejch..."
   "Jirka je fajn. Jako spolužák a kamarád byl bezvadný. Ale jako vášnivého milence si ho nedovedu představit. Jenže on to měl doma blbý už od malička. Nám se to doma podělalo teprve v posledních letech. Podle mě má Jirka deprese z domova."
   "Chodil by s holkou, která bydlí s jiným mužským? Ale co mi jiného zbývá?"
   "Poraď se s advokátem."
   "A co myslíš, že mi řekne?"
   "Že majetkově a finančně je pro tebe nejvýhodnější oddací list."
   "Já bych si Jirku vzala, ale on nemá nic. Ani byt, ani peníze."
   "Aleno, já jsem si dlouho myslela, že budu mít kluka, se kterým si budu rozumět, že budem mít zdravé děti a žádné finanční problémy. Dneska už si to nemyslím. Prožila jsem vášnivou lásku, jenže pak se ukázalo, že on měl holek víc, s jednou dokonce dítě. Takže jsem nakonec byla ráda, že jsem se z toho nepomátla. Ta Amerika mi taky otevřela oči. O tom by se dalo mluvit do nekonečna. Každý se prý musí starat sám o sebe. Jdu do vody. Škoda, že tu není žádnej mužskej."
   "Proč?"
   "Vystrčila bych na něj nahou prdel. To by bylo přiměřené naší situaci."
   "Támhle někdo jde... a se psem."
   Blanka se přestala svlékat.
   "Dobrý den," pozdravil přátelsky muž, "jak se vám tady líbí?"
   "Líbí se nám tady. Proč se ptáte?"
   "Jste na soukromém pozemku." Bulteriér u jeho nohy zaujal bojovou pozici.
   "Nebojte se. Nic se neděje. Jen jsem vám přišel říct, že se to tady bude oplocovat a bude se vybírat vstupné. To víte, dneska se platí za všechno. Ale zatím se v klidu vykoupejte. Na shledanou!"
   Blanka stála jako zkamenělá. Soutok, vodička, kde mě táta naučil plavat, kde jsem dostala první pusu a první...
   Rychle ze sebe shodila šaty.
   "Pojď taky!" zavolala z vody na Alenu.
   "Jdu. Ale na něco jsi zapomněla!"
   "Na co?"
   "Vystrčit na toho mužskýho nahou prdel!"
   "To stihnu příště!" zamávala Blanka z vody.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]