"V té vaší církvi musí být veselo," usmívá se potutelně kolega na pracovišti a podává mi otevřený bulvární deník. Z fotografie na mě rošťácky hledí pán v letech, náš mediálně nejznámější farář, nyní i poslanec. V koutku úst mu visí cigareta, přesně tak, jak ji frajersky nosili žižkovští Pepíci nebo ruští vojáčci osvoboditelé (později "okupanti"). "Měl jsem ve škole problémy s chováním," přiznává se zpovídajícímu novináři. Za dvojku z chování mu prý maminka pekla dort, protože se polepšil. Ale bylo to tím, že v bolševickém prostředí vadilo všechno, i humor. Pak se pan farář rozpovídal o předmětech, které mu daly ve škole "zahulit" a pochválil se, že svou dceru z důvodů výchovných "do zadku nakopl jen jednou".
   "Drtivá většina našich farářů jsou slušní a inteligentní lidé," s provinilým výrazem vracím noviny. Nevím, jestli mi kolega věří, on zná ze sdělovacích prostředků jen tohoto jediného.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]