Fascinuje mě a zároveň těžce irituje a uráží můj smysl pro český jazyk, jak se v médiích v rámci jakéhosi mně nepochopitelného zjednodušování, zprimitivňování a vycházení vstříc blbcům dnes kašle na češtinu. Na její gramatické zákonitosti, na její poezii a kouzlo, které nás aspoň trochu drží stranou od té příšerné snahy po globalizaci v primitivním americkém stylu. Jen si všimněte, jaké mluvnické paskvily na nás padají z éteru od moderátorů televizních a rozhlasových, ať už »veřejnoprávních« či »komerčních«. (V rámci snahy po světovosti se přestalo používat krásné české slovo hlasatel). Ale to platí i o češtině v médiích tištěných.
O kultuře, kultivovanosti a eleganci mluveného projevu v mnoha případech nemůže být ani řeči. A to pomíjím stále více nás zaplavující sprosté výrazy. (Ale když může premiér České republiky Mirek Topolánek v rozhovoru pro týdeník Reflex použít obratu »Čtenářům je do toho hovno« a Reflex tento obrat dá do titulku, pak je to jen třešnička na současném kyselém dortu, pečeném také na základě humpoláckých a hovadných výrazů v amerických filmech.)
Například jak může Česká televize zaměstnat hlasatele, konkrétně tedy sportovního, který ráčkuje? Ale když jsme mohli mít ráčkujícího prezidenta... Jestliže se jistý fotbalový reprezentant nebyl do svých šestatřiceti let schopen naučit dokonale vyslovovat a šlape si při sykavkách na jazyk, je to odpustitelné, protože se živí pouze nohama. Ale hlasatelé nebo prezidenti...
Na novinářské fakultě kdysi vyučoval mluvený projev například národní umělec, herec Miroslav Doležal. Ten by se dnes musel obracet v hrobě. A vybavte si kultivovaný, elegantní projev Milana Friedla, Richarda Honzoviče či Eleny Galánové. Ti když v rozhlase nebo televizi řekli »chleba«, tak jste jeho chuť měli přímo na jazyku a jeho vůni jste přímo cítili. Dnes mám z éteru na jazyku spíš pachuť a cítím hnilobu.
Již zesnulá herečka Helena Růžičková před několika lety sice s úsměvem, ale oprávněně vytkla mladinké hlasatelce v České televizi přímo v živém ranním vysílání její mluvený projev, tedy její přebrebty. Zajímalo by mne, jakou školou mluveného slova procházejí dnešní »moderátoři«. Vždyť komentování není jen otázka hbitosti jazyka a bleskového myšlení, jak zformulovat myšlenku, ale i preciznosti, tedy profesionality. Na druhou stranu přiznávám pokorně, že někteří píšící novináři zase dělají hrubky a z jejich složitých, překombinovaných formulací by kolikrát jeden dostal mladé...
Ale zpátky k té mluvnici. Pochybuji například, že někdo z těch rychlokvašených »moderátorů« či píšících novinářů například ví, že tvar slova ve třetí osobě množného čísla je odvozen od tvaru slova ve druhé osobě jednotného čísla rozkazovacího způsobu. Proto se můžeme dočítat nebo doslýchat že »oni ví« namísto »oni vědí«. Současní »moderátoři« a pisálkové však zřejmě nevědí.
Také se vžilo, zřejmě na základě policejních svodek, které jsou »hoch« češtinou neblaze proslulé, že třeba »došlo ke srážce vlaků, došlo k vylití řek z břehů, došlo k navýšení cen, došlo k nesouladu mezi politiky.« Ale vždyť dojít si můžeme třeba na záchod, nakoupit nebo pro pivo. Je fakt, že policajt není od toho, aby vytříbenou češtinou oslovoval čtenáře a posluchače, ten je od toho, aby chytal padouchy. Ale vytříbenou češtinu by měli používat ti, kteří jeho informace dále zprostředkovávají. Proč tedy nepoužít v tomto případě slovesa? Proč nelze napsat nebo vyslovit krásnou »hoch«, ale zároveň jednoduchou češtinou »vlaky se srazily, voda se vylila z břehů, politici se neshodli, všechno se zdražilo«? Vždyť co je v těchto větách poezie.
Také se bohužel vžilo používání termínu »díky« v souvislosti s nějakou nepříjemnou událostí. Např. »díky pravicovým poslancům a dvěma přeběhlíkům z ČSSD došlo k přijetí asociální reformy veřejných financí«. Jaképak v tomto případě díky? Copak neexistuje slovo vina? Správně by tedy mělo znít nebo být napsáno: »K přijetí asociální reformy došlo vinou pravicových poslanců a dvou přeběhlíků z ČSSD«, tedy úplně nejsprávněji: »Asociální reforma byla přijata vinou pravicových poslanců a dvou přeběhlíků z ČSSD.« Děkovat přece můžeme pouze za každá nová rána, pokud nám pochopitelně »přinášejí« (nikoliv přináší!!!) něco pozitivního. Což tedy asociální reforma veřejných financí určitě dělat nebude.
Zprimitivňování jazyka vede ke zprimitivnění ducha. Ať žijí čeští primitivové!
Už mi došlo
Na základě zažitého obyčeje
došlo u mě dneska ráno k probuzení
došlo k mytí obličeje
došlo k zubů čištění
ke stolice vypuzení
došlo k chleba jedení
Po snídani došlo u mě
k trika obléknutí
kalhot navléknutí
došlo u mě posléze
k osudnému rozhodnutí
podívat se na pole
Došlo u mě k nápadu
použíti k této cestě
jízdy na kole!
Došlo ale k deštivému počasí
a díky tomu došlo u mě k nehodě
došlo k pádu do stoky
došlo k vyjevených ptáků odletu
došlo k smíchu vyplašených zajíců
došlo k protržení střevíců
došlo u mě k odplivnutí
do stoky
Jářku k nehodě proč došlo?
Došlo k tomu, že mi došlo
že k nehodě došlo
díky mojí vinou
Došlo totiž k nevýměně staré brzdy!
A proto musí dojít k nákupu
proto musí dojít k výměně
za brzdu lepší, jinou
Autor: Miroslav Kantek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)