Když se vracela mladá maminka Vomáčková ze zdravotního střediska se svým dvouletým synem Kristiánem, nevěděla, co si počne. Syn řval a dožadoval se autíčka za výlohou hračkářství, ale to by nebyl ten hlavní problém. Pohlednou maminku totiž naštvala paní doktorka na středisku, která požadovala písemný souhlas obou rodičů s očkováním syna.
   Nu což, ten nakonec měla, neboť se její přítel Jarda zase po pár dnech, co dlel někde v dalekém městě, neboť v bydlišti práci nesehnal a nějaký pan ministr v televizi mu poradil, že se konečně musíme naučit, stěhovat se za prací, objevil doma.
   Jenže maminka Vomáčková se poslední dny z důvodů prořezávání zubů syna Kristiána moc nevyspala, takže nesledovala sdělovací prostředky ani zasedání parlamentu, takže jí ušlo odhlasování nového zákona, který povinný souhlas rozšiřuje z obou rodičů, na všechny babičky i dědečky a pokud žijí pradědečkové a prababičky, tak i na ty. Tak důmyslné bylo nařízení zákonodárců, neboť tím zcela eliminovali možnost, že by se jejich vnoučkovi nebo pravnoučkovi děla nějaká nepravost, třeba že by jej zdravotníci týrali nějakým nesmyslným očkováním.
   A to ještě vůbec netušila, kdy se zase objeví přítel Jarda, aby jí řekl, jestli ještě žije pradědeček Štefan ve slovenském Humenném, těšící se sice dobrému zdraví, a to mu už letos táhne na pětadevadesátý rok, ale člověk nikdy neví, jestli jej neviditelná ruka trhu nezatáhne do pekel. Jistě tam patří, neboť to je nehoráznost, tak dlouho pobírat starobní důchod! Problém totiž spočíval v tom, že osoby blízké, žijící v zahraničí, musejí mít podle nařízení potvrzení totožnosti vystavené notářem, opatřené tisícikorunovým kolkem a otiskem prstů, což bude u pradědečka Štefana problém, neboť celý život pracoval na pile, následkem čehož přišel o dva prsty, takže bude muset doložit potvrzení, že má pouze osm prstů, což potvrdí zase jen notář a příslušný obvodní lékař za regulační poplatek. O řádném pohřbení obou prstů musí být doložena kopie, ne starší než čtrnáct dní, potvrzená příslušnou matrikou v městě blízkém místu, kde se nehoda stala. Navíc doložená minimálně dvěma svědky.
   Maminka Vomáčková našla řešení. Přítel Jarda nepřijel, jen aby si tam nenašel jinou, a tak se rozhodla do oficiální žádosti napsat, že pradědeček Štefan již dávno zemřel. S takto padělaným potvrzením, kde uvedla nepravdivé údaje, dostavila se druhý den na pracoviště zdravotního střediska, kde dětská lékařka provedla očkování malého Kristiána.
   Až potud by se mohlo zdát, vše v pořádku, jen syn Kristián celou noc prořval, jenže… zcela náhodou si pradědeček Štefan žádal o přiznání odškodnění jako účastník třetího odboje, neboť při dlouholeté práci na pile si nechal uříznout dva prsty, aby zastavil chod pily a tím způsobil režimu vážné národně-hospodářské škody.
   A co čert a maminka Vomáčková nechtěla, úřad, resp. referent Josef Puntičkář, se domákl, že na žádosti o očkování malého Kristiána je nepravdivý údaj, čímž se maminka Vomáčková vystavila klamání úřadů.
   Následná vyšetřovací komise rozhodla, že lékařka, která provedla očkování, si nedostatečně prověřila uváděné údaje a potrestala pediatričku zákazem výkonu povolání na pět let.
   Horší to bylo s maminkou Vomáčkovou. Ta byla vzata do vazby, za padělání úřední listiny jí hrozí až deset let vězení.
   A syn Kristián (úřední šiml, referent Puntičkář a zákonodárci spokojeně vrněli blahem), ten byl sice neoprávněně oočkován, ale umístěním do dětského domova bylo zabráněno jeho dalšímu týrání nezodpovědnou matkou!

   Ze souboru V zemi, kde ukradli dnes, co měli ukrást až zítra



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)