Kdo by se nepřipojil k obdivovatelům herce Radoslava Brzobohatého. Ztvárnil bezpočet chlapáků, hrdinů i opačných divadelních postav.
Z nás, pracovníků kultury, osvěty a žurnalistiky mnohého zamrzelo, jak v nekrolozích novin, televize i v odborných pojednáních se nedostalo vzpomínky na Radkovo herecké mládí, na jeho počátky v štacích, třeba oblastních, a tak se čtenáři a diváci nedozvěděli nic o jeho působení například v Mostě.
Bylo to nemnoho let po osvobození československého pohraničí od ponížení a utlačování české kultury. Mladí herci a herečky přijímali odkaz nejslavnějších tvůrců dramatického umění, nejčastěji z osobních setkání a z příkladu těch nejslavnějších a dosud žijících osobností, nejvíce milovaných národem. Konzervatoře a vysoké umělecké školy připravovaly mládež, a ta se chopila nesčetných příležitostí k vyniknutí. Nezapomenutelné byly semináře Divadla E. F. Buriana i Národního divadla a další podoby výchovy mladé umělecké generace. Dosud se zachovala tradice Hronova, kvetla lidová tvořivost, konaly se přehlídky souborů tanečních, pěveckých i hudebních. Nikdo si nedovolil pochybovat o té době kulturního rozmachu! Snad jen totálně vymydlený antimozek si dovolí historické doklady zpochybnit! Tečka!
Byla to právě oblastní divadla, která se pod křídly lidově demokratického zřízení (socialistická ústava byla přijata až v roce 1960) ujala popularizace tvorby českých, slovenských i světových autorů. Dodnes se zachovala tradice nově zakládaných přírodních divadel, kdy po představeních odcházely do hluboké noci průvody spokojených diváků. Omlouvám se všem umělcům, co tu dobu zažili a rádi na ni vzpomínají. Dnes právě Tobě svěřuji, vážený Radoslave, jednomu z příslušníků oné vzpomenuté mladé generace, přednést svědectví o letech vašeho a našeho mládí, nepochybuji o tom, žes nikdy nezapomněl! V Tvém zastoupení má právo se o slovo přihlásit také herečka, která však představovala ještě tu starší hereckou generaci, jež působila v oblastním divadle v Mladé Boleslavi. Jmenovala se Marie Müllerová. I ona se věnovala mladým na své boleslavské scéně. Její vzpomínky jsem zaznamenal ještě v dobách, jimž náležela počáteční éra mladých. Slyšte paní Müllerovou vyprávět o časech nejen již popsaného rozvoje oblastních scén. Začínala svou pouť (doslova), ještě když dozníval ohlas českého vlasteneckého divadla, sláva Josefa Kajetána Tyla. Paní Marie působila ještě v éře kočovných divadelních souborů. Od vesnice k vesnici, od malého města k malému divadlo nejen hrála, ale musela rozdávat zvací cetle, aby se diváctvo dostavilo. Žila více hereckou bídou než slávou. Paní Mařenka se netajila poznáním, že teprve po osvobození v roce 1945 jejím generačním druhům nová doba umožnila vstoupit na jeviště kamenných divadelních budov, pokud je města stačila díky obecním správám postavit. Stala se též pamětnicí té doby, kdy se připravovala výstavba nového divadla právě ve vzpomenutém Mostě, dokončená v sedmdesátých letech péčí národních výborů. Budova moderní s nejlepším technickým vybavením. V paměti nám, jejím vděčným posluchačům, utkvělo vyprávění: Teprve v lidově demokratickém státě se dostalo, nám potulným hercům, netušených možností; vystoupili jsme z maringotek a herecké šmíry do světa skutečného národního a všedivadelního umění. Právě tehdy se rodila herecká generace Radka Brzobohatého.
ZDENĚK KOŠEK, Ústí nad Labem
Autor: ZDENĚK KOŠEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)