Rimbaud! Široké svědomí jeho matky!
   Že umírá, musel poznat, když matka konečně začala utrácet za jízdenky do Marseille (jede i sestra!), za telegramy, za kolesku, za kočár, ano, odepsala ho, svědomí naposledy sahá do portmonky, kupuje jídlo a měkké podušky.
   23. srpna 1891: Jedu pozpátku vstříc svému osudu.
   Rethel - tady přesedali na pařížský expres.
   Amagne - sem ho zavezla lokálka z Voncq, kam byl dopraven koleskou z Roche v obavách, že zmeškají ranní vlak, což se také stalo.
   A lesy hnědnou jako nakousnuté jablko.
   Kdo se ponižuje, bude povýšen. Ale z jisté hloubky není pozdvižení! Kdo klesne hloub než zvuk schnoucí pampeliškové frkačky? Povýšený by se necítil dobře, jako Robinson v Anglii, vystavený dotykům žen, či jako čistič stok, jemuž přehodili přes pracovní šaty sobolí pláštěnku, protože kolem pojede královna.
   Hrozný osud - dostatek přidavačů, ale žádný protihráč! Všechny cesty vykonat až po sepsání cestopisu. Cesta do Paříže za Komuny, cesta zvědavého hocha k pražskému rozhlasu 1945 a 1968. Voláme všechny Čechy... Rozrušovat smysly? Vidět sám sebe ve dvou osobách? Fotografický učeň rozostřil obraz.
   Bůh mě hlídá. Rozbiju okno, a hned přichází sklenář. Dostanu žízeň, a nebe zatáhne cumulus nimbus Prazdroje a bobule Burgundska praskne. Bohemians prohrávají a já vedu Panenkovu nohu při pokutovém kopu nepostřehnutelným titanovým drátkem.
   Proč jste mi nezuráželi nohy a neutrhli křídla? Narostla by ti silnější!
   Kravín šílenství a epilepsie! On byl skvěle ustájen, první u žlabu i u dojení!
   Mačkal prsa věčnosti, zdivočelý lis tisknul burské oříšky, chtěje z nich vydobýt tuk s přijatelnou záruční lhůtou.
   Lakýrník sežehl starý nátěr, aby nové umění neodprýsklo.
   Kolik uživí lidí! Živili se na jeho osudu, místo co by hnětli svůj! Claudel jiskří, brousí si ostrovtip, hřeje polévku na zmučeném sporáku, proč mu radši neposlal 10 % z výtěžku svých žvástů? Proč mu Štyrský nepřenechal ateliér? Chrám slávy osiřel, básník sedí vzhůru nohama v trní, mozek vybalený z plen.
   Vždyť by mu ani neprodali obraz!
   Obounohý Cocteau kvičí: "Nový mučedník odvrhl nohy a podal důkaz o zápasu s andělem a o zuřivé lásce múz podobné lásce kudlanky nábožné, která požírá samečka. O Marseille z r. 1891 nemluvím proto, že to období nesnáším. Trpím totiž všemi jeho strázněmi. Všichni jsme živi z bájného odkazu několika umělců, kteří zemřeli v bídě."
   To věřím, to by se vám líbilo, taková sinekura!
   Žvaní o básnické sopce, ale na předpověděný výbuch nepřijedou.
   Nenávidím literaturu z hloubi duše. Dovoluje parazitům naleštit oblázky svých zadků do zasloužilého lesku.
   Úryvek z knihy Kapsa

   Jean Arthur Rimbaud se narodil 20. října 1854, před 150 lety. Před padesáti lety přeložil jeho dílo do češtiny Vítězslav Nezval.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]