Na článek Věry Beranové Má intelektuál ještě místo na zemi? v 32. čísle Obrysu-Kmene zareagoval prof. PhDr. Alois Dvořák v 39. čísle. Věra Beranová váží postavení intelektuála v dnešním světě s vědomím, že k jeho ozřejmění je třeba ozřejmit dva pojmy, pojem "intelektuální avantgarda« a »politická avantgarda«. Oba tyto pojmy jsou v podstatě výrazem úsilí ideologie a z ní vyplývající politické praxe neponechat žádný ze společenských nástrojů nepoužitý a mimo svůj dosah. Za politickou avantgardu se označovala sama politická praxe na základě historické role vymezené právě ideologií. Toto označení přijala a uplatňovala, aniž by vyčkala, až jí je udělí a potvrdí sama historie. Stejně utilitárním a nepříliš účinným nástrojem byl pojem »intelektuální avantgarda«. Politická praxe tímto hybridem označovala intelektuály, kteří přijali její ideologii a napomáhali jí v její politické realizaci. Tragický paradox je v tom, že ti, kdo byli takto do takovéto »intelektuální avantgardy« přijati a zařazení, právě díky tomuto zařazení intelektuály být přestali. Prof. Dvořák má Věře Beranové za zlé, že intelektuála nedefinuje, jenže její text není právě ničím jiným než obsáhlou definicí jeho současné podoby. Intelektuál je vzdělaný, ale není totéž co vzdělanec, zná filozofii, ale není filozof, přemýšlí o politice, není však politik. Atd. Lépe řečeno, v okamžiku, kdy se stává intelektuálem, není už jen vzdělanec, filozof či politik, aniž by byl něčím, co by bylo víc než oni. Nepatří do tzv. inteligence (ať už pracující či nepracující), kam patří právě vědci, učitelé, lékaři atd. Těm jsou jejich znalosti zdrojem obživy a ne nástrojem veřejného a trvalého komentování stavu světa.
   Podmínkou existence intelektuála je jeho nezávislost na ideologii, na politické praxi a na ustavené moci. Věra Beranová tuto skutečnost přesvědčivě postihuje a dokládá citáty z intelektuálů, jakými byli Kosík a Sviták.
   Metodou intelektuála je pochybnost (Marx: O všem pochybuji) k použití vždy a všude. Nynější likvidace »organického intelektuála« (tento Gramsciho termín právě vyznačuje organickou, statutární přítomnost intelektuála v moderní společenské struktuře) je dílem totalizujícího trhu, který nezná nic než zboží a likviduje všechno, co ve zboží proměnit nedokáže. Intelektuál je s trhem v zásadním a neřešitelném rozporu: nechce být konzumován jako každé jiné zboží vyložené v policích moci, protože pokud by tomu tak bylo, přestal by být oním »organickým« účastníkem sporu o podobu světa, který jeho existenci podmiňuje, a stal by se nanejvýš jeho ornamentem.
   Trh nepřipouští alternativy, které intelektuál nemůže nepředkládat, a ty nemohou přicházet odjinud než zleva. Levice je osudem intelektuála, proti ní se může a musí postavit, jen pokud se levice ocitne napravo, i za cenu dojmu, že je napravo on sám. Tvrdí-li p. profesor Alois Dvořák, že »funkcí« intelektuála je »objasňovat a zprostředkovávat poznanou podstatu vztahu v přírodě a společnosti, jejich změnu a vývoj, ve společnosti pak také nevyhnutelnost historického vývoje společnosti, která nutí především její humanitní část či její skupinu svou funkcí ve společnosti začít sloužit svou tvořivou duševní činností porobené třídě společnosti v rámci pochopené revoluční přeměny řádů a kdy významnou úlohu sehrává právě intelektuální avantgarda«, pak chce po intelektuálovi přesně to, co po něm může chtít právě jen ideologie. Podle takovéto definice by řada významných intelektuálů naší doby, Sartre, Kosík nebo Sviták, intelektuály byla jen občas nebo vůbec ne. »Funkcí« intelektuála je naopak zůstat ve střehu, hlavně když se jeho postoj s postojem ideologie či ustavené moci shoduje. Může být jen jejím partnerem, občas pomocníkem, nikdy sluhou. Článek Věry Beranové není žádné »nezávazné povídání«, ale pronikavý pohled na současnou situaci. Za to, že má podobu nekrologu intelektuála a celé jedné historické epochy, Věra Beranová vinu nenese.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]