Opočenský rodák Vladimír Brandejs (roč. 1937), pedagog a nakladatel, je nejen plodný básník (bibliografie jeho díla už překročila šedesátku položek), ale dovede zajistit i vydání svých sbírek. Vstup do nového tisíciletí oslavil jednak třetím vydáním svých dvou sbírek z předchozích let (Útesy, Jezero), ale především dvěma novými lyrickými knížkami: DÉLKA PLAMENE má 36 stran a fotografickými ilustracemi ji ozdobil básníkův bratr Milan Brandejs, nestránkované SILUETY (32 str.) ilustroval Miroslav Polák.
   Brandejsova dvojice sbírek je především oslavou smyslné lásky, ale jistoty hledá i jinde. Především v přírodě ("O kmeny stromů smutky se tříští"; "A každý z nás je k zemi / láskou pevně přikován") a v návratu ke vzpomínkám na dětství ("Obrysy dětských krajin / se mnou jsou. / A nestárnou"). Ale je optimistou i pokud jde o charakter lidstva ("I člověk bývá / ze vzácného kamene anebo kovu / a často / poctivě chce znít / jiným dobrým lidem"). To však neznamená, že básník nevidí či nechce vidět krizové situace lidstva a nebezpečí, které stále trvá ("Svět je trh špinavosti." - "S nevyslovitelnou touhou / po falešném lesku cizí měny / jen opilý chce se hned prát").
   Milostná poezie je zřejmě návratem do mladých let. Objevuje krásu dívčího těla ("...dívka je rosa naděje... / Živly jí vdechují duši / pro tělo smyslně vítězící"), ale zároveň chápe lásku jako životní jistotu a lék na hrozící trampoty ("Jsi a hojíš mé budoucí rány").
   Brandejs většinou sází na volný verš, krátký, někdy jen jednoslovný. Rým nehraje v jeho poezii podstatnou roli; je využíván nepravidelně, v téže básni se střídají různé druhy rýmů i sloky nerýmované.
   Proměnlivý je i pohled na člověka a lidstvo. Převládá optimismus, vděčnost za lásku, ale narazíme i na trpkou skepsi a bolestné zrcadlo ("Já, člověk, / pózující na horstvech své pýchy - / i téměř nic."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]