Jsou dveře ke starým činžovním domům, dveře dřevěné a zdobené řezbami květin anebo zvířecími hlavami, dveře, za nimiž vidíš dvorky a oprýskaná záda šedých domů, po nichž se plazí psí víno, dveřmi starých domů se také vchází bosou nohou na chladivé dlaždice chodeb, výtah tu není, výtah je naše myšlenka už zarachotit klíčem v zámku, když utíkáme po schodech, protože dnes se musí cvičit na piáno, a zvuky piána letí z okna dolů, a tříští se o dopisní schránky a dveře, půl ulice to poslouchá, jsou ale také dveře co nic nepropustí, dveře moderní a těsné, že se jimi neprotlačí ani vzdech, ani cinkot skleničky, přesné a drahé dveře nových domů s napodobeninami starých klik, dveře bez tajemství, má matka ale jednou (když mi bylo deset) stiskla kliku našich starých vinohradských dveří, na stůl položila můj památníček a v jeho stránkách tančily děti v kruhu, ta kresba amatérského malíře byla ještě vlhká, ale já pod ní četla báseň Jana Aldy Děti, ono "bez jejich záře drahých jmen / byl by náš život smutný jen / kdo usedal by na náš klín / kdo zaplašil by stesk a stín? / život by rychle míjel nás / jak studený a cizí hlas."
   Když jsem byla u studeného a cizího hlasu, jako by mi někdo položil zezadu na krk ledovou dlaň a já jsem ucítila: něco se stalo! Něco mne magicky a od té chvíle několikrát za den přitahovalo ke slovům míjel, studený, cizí hlas, ale i ke slovům zaplašil a stín.
   Ten stín od té doby ve mně skutečně běhá, šedý a dlouhý stín vinohradských chodeb, živý stín... Bylo mi krásně i smutno nad tou básní k narozeninám - poprvé vrzly dveře poezie!

   30. října uplyne 35 let od úmrtí Jana Aldy, českého básníka a spisovatele pro děti

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]